Sedím na zahradě a hladím svoji dvouměsíční fenku Lucky, byl sice podzim, ale sluníčko měla pořád sílu a krásně hřálo.

,,Lucky chybí mi rodiče," řekla jsem a přitáhla si svého psa k sobě.  ,,Kdyby nebylo sousedů, nikdy bych se nepostavila na vlastní nohy a díky ním mám i tebe," dodala jsem a po tvářích mi stékaly slzy, které dopadly na srst fenky. 

Fenka štěkla a olízla mi ruku.  ,,Kéž bych ti rozuměla Lucky,"

,,Zítra mi začíná zase škola, budu muset se zase učit," řekla jsem. 

Poté jsem vstala a zašla do domu na stolku jsem pohledem narazila na fotku naší rodiny.  Vzala jsem jí do ruky a usmála jsem se na ní. 

,,Tehdy jsme byli na Slovensku, bylo to nádherný," řekla jsem a položila jí zpět.  Můj pohled spadl na hladovějícího psa.  ,,Hned to bude Lucky," řekla jsem a odběhla do kuchyně, kde jsem vzala sáček s granulemi a nasypala je psovi, který se hned do toho pustil.

Sedla jsem si do obýváku,vzala si svoje učení a začala se učit, jelikož zítra píšeme test, který je pro mě důležitý. Nesnášela jsem tenhle předmět, nějaká debilní biologie a hlavně jsem nesnášela tu učitelku hnusila se mi, popravdě ona mě taky nemá ráda.

Sešit jsem si potom položila vedle sebe a zavřela oči.  Přemýšlela jsem nad tím jaký, by to bylo mít kamarády, popravdě já bych kamarády měla, ale já je od sebe odháním nechci si s nimi povídat o mých problémech.

Věděla jsem, že takhle si moc nepomůžu, ale radši jsem chtěla být sama, pro mě a pro okolí by to bylo lepší. 

Elektron06

Upozornění: V příští kapitole se objeví slovenské věty, takže Slováci moc se vám omlouvám, ale asi vám vypadnou oči po dočtení druhé kapitoly. :D :/