Štíhlá mladá dívka v červené večerní róbě s krátce střiženými zlatavými vlasy pod uši svými dlouhými prsty hbitě tančila po klavírních klávesách a její milý zatím seděl za svým novým psacím strojem v bílé košili, na níž měl černou vestičku. Kravata jemně objímala jeho krk a na tváři mu sídlil zasněný úšměv. Hlavou mu probíhaly scénaře a poutavé novinové titulky, ale tohle taneční představení si nemohl neujít. To s jakou elegancí seděla na sedátku, rovná záda, úzký pas a tenké, dlouhé prsty pohybující se po klávesách. Žurnalista si podložil hlavu rukou a nechal se unášet tóny. Kochal se pohledem na mladou klavíristku a zapomněl na všechny články, které zítra měl odevzat šéfovi aby je mohl otisknout do ranního vydání novin. Vstal, přešel k černému křídlu a vyzval mladou umělkyni k tanci. „Nemáš dopsat ten článek ?" zeptala se ho s jemným úsměvem a spisovatel periferním viděním pohlédl na psací stroj „Klapot kláves už jsem dneska slyšel, později ji to dopíšu." odpověděl a sevřel její drobnou ručku v dlani „Chceš mi ukázat, že tančíš lépe než Fred Astaire ?" zeptala se se smíchem a pohupovala boky v rytmu písně, kterou vydávala gramofonová deska. „Možná netančím jako Astaire, ale můj šarm ano." sebevědomě se usmál a dívčiny šaty se až koketně zvedly do půlky jejích stehen během otočky. Když dotančili, dívka opět zasedla za klavír a nechala své prsty ať zase tančí za ni.