Přesto bylo teprve šestého prosince tak už nám v obývacím pokoji stál vánoční stromeček a já se svým bratrem jsme se dali do zdobení „Střapce, světýlka a až pak baňky Johne !" můj bratr Jasona se rozvztekal až pomalu rozdrtil baňku v ruce „Nejdříve světýlka, střapce a až pak baňky ty zabenděnče ! Zdobil si snad někdy s mámou stromek ?" oplatil jsem mu stejnou mincí a on naštvaně odešel, minutu na to jsem slyšel hlasité bouchnutí dveřmi. Zoufale jsem si povzdechl a za mými zády se ozvalo mňouknutí „Frede," usmál jsem se na zrzavého kocoura a dřepnul jsem si abych ho mohl poškrabkat za oušky. „Nojo Freddie zas sami." smutně jsem se pousmál a Fred zamňoukal a já se rozhodl hledat Jasona.
Po hodině a deseti nepřijatých hovorech jsem to vzdal a rozhodl se jít domů a počkat na Jasona až si umane, že se vrátí. Ale hned jak jsem vešel do obývacího pokoje polil mě studený pot. Na zemi ležely rozbité baňky a světélka splašeně blikala. „Ale ne, Freddie." frustrovaně jsem zajel rukou do vlasů a odpovědí mi bylo tichoučké mňouknutí „Bože to je pohroma." zašeptal jsem, vyhrnul si rukávy a začal s úklidem. Po tom co byl vánoční stromeček v původním stavu uslyšel jsem zašramocení klíčů v zámku „Konečně dostal rozum..." řekl jsem si pro sebe a koukl se na hodinky. „Promiň brácha." Jason mi položil ruku na rameno a já lehce přikývl „To je dobrý, na svátky má být rodina pospolu."