Den před Štědrým dnem. Vše pečlivě uklizeno, napečeno a přichystáno pro onen slavnostní den. Tím pádem zůstává otázkou, co dělat ?
Úderem deváté hodiny ranní se místností, ponořenou do ticha a tmy, kterou vytvořily těžké purpurové závěsy a stažené rolety, rozeznělo řinčení starého černého budíku známé české značky Prim. Kateřina si promnula oči a natáhla se rukou po budíku, aby ho mohla zaklapnout. Zívla, prohrábla si rukama vlasy a spustila nohy z postele na zem, kde už na ni čekal pár papučí. Letos Vánoce slavila u příbuzných, neboť o rodiče přišla na začátku roku. Nejbližší okruh rodiny se k ní nehlásil a nikde pro ní nebylo místo, strávila pár měsíců v dětstkém domově, ale pak se o tragédii dozvěděla vzdálená teta Helena a ta si ji vzala pod svá ochraná křídla. Když Kateřina dorazila do jídelny, čekala v ní už její teta i strýček. Žili ve starém, velkém domě, který nebyl vzhledem daleko od těch stereotypních horrorových barabizen, jež vídáme ve filmech.
Po vydatné snídaní se rozhodla zase zalézt do postele a celý den proležet. Nebyla to ani prokrastinace až na to, že jí zbývalo zabalit pár dárků pro své přátelé Petru a Dana. S nimi měla sraz až ve čtrvtek - 27. prosince, ale chtěla to mít z krku. Nakonec došla k závěru, že má ještě čas a celý den strávila v posteli obklopena knížkami.