Zazvonil jsem na byt své přítelkyně a ustoupil jsem dva krůčky dozadu od dveří. Byl to už můj zažitý zvyk, který se mi párkrát nevyplatil, ale dělal jsem to stále. Ve dveřích se objevila má přítelkyně a hned se mi vrhla kolem krku. Po tom co mě poobjímala, si přivlastnila mé rty. „Tak pojď." usmála se na mě a vtáhla mě za ruku do jejího bytu. Z tašky jsem vytáhl všechny sladkosti a některé jsme si s sebou vzali na gauč k filmu. Zalezli jsme po deku, obklopili se polštáři a má přítelkyně se mi schoulila do náruče.
Po skončení filmu prohlásila, že je ještě brzo a že by se ráda prošla. Z počátku se mi sice nechtělo, ale chvíli přemlouvání jsem přikývl. Debbie nadšeně vypískla, políbila mě na tvář a utíkala se převléct. Musel jsem uznat, že byla celkem živel a dlouho nevydržela na místě.
Ohřívala si její její studené ruce o ty mé, jelikož jsem za prvé já neměl rukavice, za druhé si ona zapomněla ty své. Prošli jsme uličkou a zabočili do našeho oblíbeného parku ve městě. Provoz na hlavních ulicích byl znát stále, ale už pomalu utichal. Pouliční lampy svítili v plném proudu a v parku se vyskytovalo pár lidí. Sedli jsme si na lavičku s výhledem na jezírko a užívali si přítomnost toho druhého. I když dnešek nebyl ideálním dnem, protože mě vyhodili z práce, má přítelkyně to vždy dokázala napravit.