Seděl jsem pod vánočním stromečkem v tureckém sedu a jednu baňku jsem pomalovával tmavě modrou akrylovou barvou. Moje přítelkyně byla zařizovat ještě pár věcí ohledně své práce a mě nechala doma s naším kocourem. Nevím jestli udělala dobře či nikoliv, ale Mourek stihl za půlhodinu její absence v našem bytě rozbít již jednu baňku. Naštěstí to nešlo poznat a já si mohl úlevně oddechnout. Měl jsem šmouhu od barvy na tváři, ale upřímně řečeno - velkou hlavu jsem si s tím nedělal a dál si čmáral po baňce. Mé přítelkyni jsem se nemohl v kreslení rovnat už jen z toho faktu, že byla ilustrátorka, v tom dalším - neuměl jsem nikdy hezky kreslit, ale vždy mě to bavilo a ještě víc když jsem mohl malovat po různých předmětech. Má matka z této mé záliby šílela, časem si zvykla, ale když jednou přišla z práce a spatřila pomalovanou část zrcadla málem dostala infarkt. Se mnou vždycky musela být zábava, až to pár lidí málem nepřežilo. Z mého "uměleckého" rozjímání mě přerušil zvuk klíčů v zámku. Strčil jsem si štětec za ucho a baňku odložil na noviny, které jsem měl pod sebou abych náhodou neušpinil podlahu. Její oznámení, že je doma se rozlehlo bytem a Mourek párkrát zamňoukal „Ahoj." usmál jsem se ni a ona i s kocourem přišla do obývacího pokoje „To tu zas tropíš ?" zeptala se a políbila mě na tvář „Ále nic." pověsil jsem baňku na stromek a ona zvědavě naklonila hlavu na stranu „Co že tam je napsaný ? Promiň zlato, ale máš neskutečný šrabopis." zasmála se a natočil baňku na nápis „No přeci Charlík. Co jinak ta knížka ?" zeptal jsem se a podepřel si hlavu rukou, má přítelkyně se tajemně usmála „Nenatahuj." drcnul jsem do ní, vzal si štětec a ještě jsem jedním malým tahem doladil vzhled baňky „Perfekcionisto," ušklíbla se, položila mi hlavu na rameno a stále hladila kocoura „jinak ta knížka-" odmlčela se a pohladila po hlavě i mě, protože pochopila, že na něj opětovně žárlím „vzala jsem to." usmála se na mě a já se rozzářil jak vánoční stromek. Pevně jsem ji objal a pak políbil do vlasů „Moc ti to přeju Beruško." poškrabkal jsem našeho mourovatého kocourka za ušima a má přítelkyně vytáhla ze své tašky pár vánočních ozdob. Společně jsme pak pověsili pár slamněných andílků na stromek a tím naše úpravy stromečku skončili. Na naše první společné Vánoce, které jsem mimochodem neměl rád mi stačilo pár baněk, světýlka a pár dalších ozdob. V jednoduchosti je přece krása a nemuselo to být přeplácané jako před pár lety u mých prarodičů.
Večer jsme společně ulehli do postele s naší oblíbenou knížkou a navzájem jsme si předčítali.
Byly to první Vánoce, které jsem si mohl právoplatně užít a nikdo na mě netlačil tou otravnou vánoční náladou.

~věnování Art-wave ❤️