Chvilku na sebe oba hleděli, a pak se oba rezesmáli na celou kuchyň.

,,Měl si se vidět, jak ses tvářil vyděšeně," smála se Tonksová.

,,Tys taky nevypadala zrovna nejodvážněji, když si tady máchala tím koštětem," oplácel jí se smíchem Remus.

,,Co tu vlastně děláš," zeptal se Remus, ,, vždyť je půl druhé ráno."

,,Nemohla jsem usnou, tak jsem si šla aspoň uvařit čaj," odpověděla.

,,Tak to jsme dva," usmál se Remus a ukázal na svůj tmavomodrý hrneček, který až doteď svíral rukou, a kterého si Tonksová až doteď vůbec nevšimla.

,,Super, aspoň mi tu nebude smutno," zaculila se Tonksová a šla si postavit vodu na čaj.

Když měla čaj hotový, posadila se k Remusovi a dlouho si spolu povídali.

,,Takže, jak dlouho už pracuješ pro řád?" zeptala se Tonksová, aby přerušila ticho, které nastalo po jejím nepovedeném vtipu o skřetech a králících.

,,Vstoupil jsem do řádu hned potom, co jsem dostudovat v Bradavicích, takže to je už dvanáct let."

,,Ty jo," zakroutil obdivně hlavou Tonksová, ,, a do jaké koleje v Bradavivích jsi vlastně chodil? Typla bych tě asi na Nebelvír."

,,Jo chodil jsem do Nebelvíru společně se Siriusem, Peterem a," na chvilku se odmlčel a pak smutně dodal, ,, a s Jamesem Potterem. Tonksová věděla, jak mu je. Příběh Lili, Jamese a malého Harryho Potterových znalo i to nejmenší kouzelnické dítě. Objal ho okolo ramen a snažila se ho ukonejšit.

,,Já jsem zase chodila do Mrzimoru, ale nikdy jsem to nedotáhla na prefektu, protože mi podle profesorky Prýtové chybí schopnost chovat se slušně," pokoušela se ho přivést na jiné myšlenky.

,,Jo, vážně? A slyšela jsi v Bradavicích někdy o Pobertech?

,,No jasně, ti prej byli na žertíky mistři, třeba když na paní Norrisovou použili ebublio a Filch ji pak musel od stropu sundavat po žebříku."

,,A znáš jejich jména?" zeptal s už trochu veseleji Remus.

,,Ne, jména neznám," zavrtěla Tonksová hlavou.

Remusovi zajiskřilo pobaveně v očích. ,, Tak ti tedy představují jednoho z nich," řekl a se smíchem sledoval udivenou Tonksovou.

,,Ty jsi vážně jeden z Pobertů? No to je super a povíš mi ještě o nějakém vtípku na Filche?

,,No," zatvářil se rozpačitě Remus, ,, já myslím, že si toho v Bradavicích už slyšela dost a že by bylo lepší, kdybychom to už nechali."

,,Prosím," dělala Tonksová na Remuse psí oči.

,,Možná jindy... Nedáš si sušenky, já jsem dostal hrozný hlad," snažil se změnit téma.

,,Tak jo, není nad pořádnou noční svačinku," zahihňala se.

Remus přešel k poličce, že které vytáhl balíček sušenek a položil je na stůl.

,,Hm, fou moc dobrý," hlásila s plnou pusou. Na chvilku odvrátila hlavu a v příštím okamžiku jí obličej zdobil její oblíbený prasečí rypák. Remus při tom vyprskl smíchy, a když šťastně zachrochtala, rozesmál se na celou kuchyni.

Když dojedli poslední sušenku Tonksová zívla, ,,myslím, že už půjdu spát."

,,Jo, já už taky půjdu, vždyť už jsou skoro tři," přidal se Remus.
Zhasli v kuchyni a společně se vydali po schodech o patro výš, popřáli si dobrou noc a oba zmizeli ve svých pokojích.

Čauky lidi, já jsem neumřela a po tom tisíciletí nicnedělání jsem zase tady( i když pochybuju, že tu ještě někdo zůstal 😅). Pokusím se vám mou neaktivitu nějak vynahradit- ale víme jak to dopadlo posledně 😓🤣. Tak snad se vám aspoň tahle patlaninka aspoň trochu líbí😊. Tak čauky mňauky někdy zase😁