Na oblohu se pomalu vyhouplo slunce, když Siriuse s Remem vytrhly že sladkého snění hlasité rány.

Sirius se zatvářil mrzutě a svým pohledem, kterým probodával Removo zasněný obličej, sděloval, že by nejspíš dokázal někoho zabít, kdyby teď vešel do dveří.

Remus se jen lehce uculoval, protože mu bylo hned jasné, kdo za těmi ránami opět vězí.

Oba věděli, že už neusnou, a tak ( i když Sirius trochu neochotně) vylezli z postelí.

Když Remus roztahoval závěsy, aby mohlo alespoň trochu proudit do pokoje skrze špinavé okenní tabulky sluneční světlo, ozvalo se zaklepání na dveře.

,,Dále," odpověděli jednohlasně. Jakmile to dořekli, do dveří vstoupila Tonksová. Ovšem jak udělala první krok do pokoje, zakopal o práh a jak široká tak dlouhé se s duněním rozplácla na zemi.

Remus k ní hned přiskočil, ,, jsi v pohodě?" vyptával se rychle a pomohl jí se zvednout.

,,Jasně, to bych ani nemohla být já, kdybych se každou chvíli někde nepřizabila," zasmála se.

,,Jen bych potřebovala vědět, kde je tady koupelna."

,,Jo jasně," zareagoval Sirius a začal vysvětlovat, ,, když půjdeš směrem k hlavním schodům, po kterých jste přišli, tak druhé dveře vpravo je koupelna," skončil svůj návod.

,,Díky moc," zaculila se Tonksová a už se otáčela z pokoje, když si Remus ještě na něco vzpomněl, ,, až budeš se vším hotová, přijď za námi, ukážeme ti kuchyni, kde by na nás měli čekat ostatní členové.

,,Tak to abych si pospíšila," zasmála se.

,,Ale nezakopni zase," strachoval se Remus.

Když za Tonksovou zapadla dveře jejich pokoje, obrátil se Sirius na Remuse, ,, člověče, co je to s tebou Náměsíčníku? Od večera vypadáš šťastnej jak hrabák v klenotnictví."

,,Ale starej se o sebe Tichošlápku," zasmál se při té poznámce Remus.

O chvilku později vešla opět Tonksová do pokoje. ,,Tak už jsem připravená," hlásila vesele.  

,,Tak fajn, my už jsme taky hotoví, tak půjdeme do kuchyně."

Všichni tři tedy vyšli z pokoje a zamířili ke schodů, po kterých včera přišli. Sestoupili ke vstupní hale, kde Tonksová předešlý večer přvrhla stojan na deštníky a pokračovali po úzkém schodišti dolů do podzemí. Došli na konec schodiště a přišli dveřmi do podzemní kuchyně, kde bylo nashromázděno několik lidí. Mezi nimi poznala Hagrida, který všechny převyšoval o několik stop.

A pak také samozřejmě poznala mezi ostatními Pošuka Moodyho, jejího oblíbeného a uznávaného učitele a bystrozora. Se svým elektricky modrým okem, kterým až do teď pozorně sledoval všechny ostatní v místnosti se zastavil na Tonksové.

,,Dobré ráno všichni," ujal se slova Sirius a všichni přesunuli pohled na něj, ,, rádi bychom vám někoho představili." A všichni opět sjeli pohledem k Tonksové.

,,Nazdárek," pozdravila Tonksová s rozzářeným obličejem.

Opět po dloooouhé době jsem tady zas s další kapitolou, tak snad se vám bude aspoň trochu libit😅