🎶
Od mého nedobrovolného stěhování uteklo necelých čtrnáct dní, Petra se neozvala, na zprávy ani na zmeškané hovory nereagovala. Čekaly mě poslední dva pracovní týdny, než v Hluboši plánovaně na měsíc a půl uzavřou školku a já budu mít volno. Uchroupla jsem kus toustu a ponořila se do dalšího dumání nad letní dovolenou. Bože, jela bych k moři. Hned, z fleku. Jenže musím šetřit, díky vychcanosti Petry, na auto. Žádná extravagantní dovolená se tedy konat nebude. Navíc, pojedu sama? Nebo s Martinem? Taková představa mě hřála u srdce a kdesi hlouběji v duši. Chvilkami jsem měla pocit, že spolu nejsme pár dní, ale spíš pár let, jako bychom někde uvnitř byli srostlí. Ale to asi byly jen růžové brýle nadšení a vzrušení, i když na bydlení s Martinem by se dalo zvyknout tak snadno. A já si taky zvykala.

Zavrtěla jsem sama nad sebou hlavou, chtěla jsem mít najitý byt, nezůstat nakýblíkovaná u Martina jako chudá příbuzná, ale pak se jaksi moje plány začaly hroutit. Stejně rychle, jako se dobýval do mého nitra. Obrazně i doslovně. Získával si mě rychlostí světla a já tušila, že bych s ním zůstala velmi ráda. Na druhou stranu bych pochopila, kdyby jemu víc vyhovovalo, kdybychom každý měli své vlastní bydlení a nežili spolu jako manželé prakticky ode dne seznámení. To je praštěné. A třeba mě nevypoklonkoval jen kvůli tomu, že mě lituje. Ta představa mi nechávala na jazyku hořkou pachuť. Nebo nad tím vším jen zbytečně dumám. Možná by bylo nejlepší nechat věci plynout, tak jak samy jdou. Spolkla jsem poslední sousto a vrátila se do kuchyně uvařit kávu pro nás oba, slyšela jsem, jak vypnul vodu ve sprše.

,,Dobré ráno, Krásko," brouknul mi nad uchem a přejel ještě vlhkými dlaněmi po bocích. No kdo by se něčemu takovému bránil? Leda blázen. Přivřela jsem spokojeně oči, zhoupla se na patách a lehce se o něj opřela zády. ,,Hmmm," zapředla jsem polohlasem.

,,Existuje něco lepšího než nádherná žena s ranní kávou?" zasmál se a opatrně mi sebral hrnek z rukou, postavil ho na linku, než se vrátil dlaněmi ke zkoumání mých křivek. ,,Už to mám," vítězoslavně zahučel, ,,nahá nádherná žena bez kávy," zajel rukama pod lem tílka a jedním prudkým trhnutím mě ho zbavil.

,,Martine, za půl hodiny mám být v práci," zaprotestovala jsem přes rameno.

,,Pššššt, nerušit. Navíc, na chopperu jsme tam přesně za tři a půl minuty."

,,Za pět."

,,Pšššt," zopakoval, ,,nebo něco dostaneš do tlamičky, abys byla tichoučko," zabručel.

Intuitivně jsem scvakla stehna k sobě. Autopilot řídící mé tělo si představoval rovnou tu nejzábavnější variantu. Třeba myslel rohlík. No bezva. Nebo banán. Ještě lepší. Uchechtla jsem se a cítila, jak mi začínají hořet tváře. Nebo kiwi. Konec, totální konec. Začala jsem se smát.

,,Co je ti k smíchu, drahá?" lehce mě kousl do nahého ramena, zatímco obratnými prsty rozepínal sukni a sloupl ji ze mě rovnou i s kalhotkami.

,,Nic," šeptla jsem.

Pleskl mě zvučně po zadku. ,,Kecáš, princezno."

,,Jau," promnula jsem si napadený sval.

,,Chyť se za hranu linky," vyzval mě. ,,Neeee, na té vzdálenější straně."

Smích mi škubal rameny.

,,Nestihneš to, pusinko."
Na setinu vteřiny mnou projela pochybnost, jestli má na mysli moji práci, nebo orgasmus. S vyjeknutím jsem se položila na studenou žulovou desku a poslušně se natáhla a prsty se zachytila její vzdálenější strany.

,,Čemu jsi se smála?" pohladil mě po zádech a bez většího rozmýšlení pokračoval do mého klína.

,,Neřeknu," špitla jsem.

,,Jsi si jistá?" lechtivě jemným dotykem sáhl na můj uzlíček nervů.
Zachvěla jsem se. V břiše se mi rozhořela výheň, pod kterou přikládalo snad tisíc kovářských trpaslíků. Jestli měl na mysli to druhé, tak ho budu celý den proklínat. Opřela jsem se tváří o kamennou desku a podívala se na Martina.
Líbal mě na záda, postupoval podél páteře stále níž, přes bedra, hýždě na vnitřní stranu stehen. Prudce mě olízl a mlaskl. ,,Povídej, tohle nedáš," okomentoval, když zaslechl mé zavzdychání. Pokračoval v jemném dobývání, vzrušujícím, magickém, silném, ale ne dost, aby vedlo k rychlému konci.
Přestal a lehce se odtáhl.
Cítila jsem jeho horký dech na stehnech. Do háje. Zvedla jsem se na předloktích a znovu se na něj podívala. Na rtech mu pohrával pobavený úsměv. ,,Čekám," poznamenal.

,,Já taky," procedila jsem mezi zuby.

,,A na co, Eli? Na tohle?" bez varování do mě zasunul dva dlouhé a nadmíru šikovné prsty.

Usmíval se jako vlk. Nebo spíš vlkodlak velmi dobře si vědomý moci nad svojí kořistí. Zavřela jsem oči a oddala se příjemným pocitům. A najednou jeho prsty zmizely. Kousla jsem se do rtu, abych nezavyla. ,,Martine," zaprosila jsem.

Prsty se vrátily, kde byly a k nim se přidal kousanec do stehna. Hrál si se mnou a mě se zmocňovala temnota a když už jsem si myslela, že doběhnu do nejtemnější svatyně a obětuji své bohyni slasti, přestal. Zaskučela jsem. Chce mě týrat?

,,Eli, umíš si představit, že takhle pojedeš do práce? Vzrušená, neuspokojená?"

,,Coooo?"

,,No, jestli mi nepovíš, čemu jsi se chechtala, tak přesně tak odjedeš," přejížděl svým vzrušením po mém klíně.

,,Jsi šílený," zamrmlala jsem napůl nakvašeně, ale snad ještě víc vzrušeně. ,,Krom toho se umím obsloužit sama," zaprotestovala jsem aspoň v náznaku důstojného odporu.

,,Ale ne tak dobře," vklouzl špičkou dovnitř a hned zase pryč. Naklonil se nade mě a prsty vzal za vlasy. ,,Navíc tě nenechám. Tenhle ranní orgasmus je můj," olízl mi ušní lalůček.
,,Tak co? Vzdáváš se?"

Co pak se dá v takové situaci vyjednávat? Slíbila bych mu i porsche, které nemám. ,,Ale povím ti to až potom," podvolila jsem se s přiblblým úsměvem.

Práci jsem stihla na minutu přesně a přiblblý úsměv mi vydržel celý pracovní den, a když jsem si vzpomněla, jak ze mě lezlo přiznání, čemu jsem se smála, pochechtávala jsem se jako rozumově slabý jedinec, dětem ve školce to nevadilo a kolegyně to velkodušně přehlížely.

Přesně v jednu odpoledne mě vyzvedl Martin, dojeli jsme nakoupit do masny a do Lidlu před blížícím se víkendem a konečně zaparkovali doma, společnými silami jsme vyklidili nákup a usadili se na terase s miskou zasloužené zmrzliny. Čokoládové s nakrájenými kousky čerstvých jahod. Ráj má dozajista několik podob.

Pokud ho neruší mobil. Protočila jsem očima nad pípáním příchozí zprávy na mém telefonu následované stejným zvukem z Martinova. Ležely vedle sebe na stole jako dva milenci, nebylo by marné, kdyby se i rozmnožily.

Martin se jen usmál a povytáhl obočí. ,,Někdo nás chce oba naráz."

,,Můj tip? Tebe shání Honza a mě Mája a rozhodně ne najednou."

,,Vsadíš se?"

Položila jsem misku a naklonila se blíž k Martinovi. ,,Ty máš podpultovní informace," zakývala jsem na něj ukazovákem jako na zlobivé děcko.

,,Výjimečně ne."

,,Kecáš," přimhouřila jsem oči a snažila se odhadnout, co si myslí. Nepřišla jsem vůbec na nic. Než jsem stihla zhodnotit jeho mimiku, drapl mě za zápěstí a přitáhl k sobě na klín.
,,Nekecám. Za to ty zlobíš," přejel mi rukou přes žebra, až jsem se začala svíjet smíchy.

,,Možná bychom si ty zprávy mohli i přečíst, ne?" zeptal se, když už jsem, po třetí prosbě o milost, položila zmožené tělo na jeho hrudník.

Natáhl se pro oba telefony a podal mi můj. Zalapala jsem po dechu. Tohle bude veselý večer.
Martin vyvalil oči na displej a okomentoval zprávu všeříkajícím: ,,To je vůl."

To bylo slabé slovo. A já jsem idiot. Asi jsem velmi nedostatečně zdůraznila, co si o Honzovi myslím. Na druhou stranu, Mája nevypadala, že by plánovala s ním randit, podle popisu jejich druhé společné akce nešlo o nic jiného než o sex. Divoký, nevázaný a nezávazný. Povzdechla jsem si. Jedna večeře s Kladivounem mě nemůže dostat do kolen, to dám. Zatla jsem zuby a podívala se na Martina. Ten mě studoval s pečlivostí restaurátora umění.
,,Jestli se ti nechce, nemusíme jít," řekl potichu a pohladil mě po vlasech. Právě získal sto bodů navíc.
,,Pokud mi nesežere večeři, nebo mi vyprávět, co dělá Máje v posteli, tak to zvládnu," zavrtěla jsem hlavou nad malichernostmi, které mě napadaly a vrhla se na zbytek rozteklé zmrzliny.
Martin odpověděl za nás za oba, že se sejdeme v šest v Café del Mare.

,,Občas se sice chová jako totální debil, ale jinak je to fajn chlap," podotknul Martin.

,,Hm, kdyby to nebyl tvůj nejlepší kámoš, tak se v klidu přikloním k tomu debilovi," zakřenila jsem se na něj.

,,Máje asi taky není proti srsti," snažil se dál.

,,To radši nebudu komentovat. Pokud vím, tak se spolu jen vyspali. No, aspoň se nemusí bát, že by mu zlomila srdce."

,,Jak to?"

,,Žádné nemá," zasmála jsem se.

,,Kuš, babo," štípnul mě do stehna, ,, mohli bychom stihnout kino, co ty na to?"

,,Všema deseti jsem pro."

Slunce se pomalu schovávalo za domy s vysokými průčelími a zvon v úzké věži kostela svatého Jakuba odbil šestou hodinu, když jsme zaparkovali vedle restaurace Café del Mare. Mája nám zamávala přes skleněnou zástěnu prťavé předzahrádky restaurace s nejlepšími steaky ve městě, někdo si musel vzpomenout na rezervaci.
,,Eli! Jsem tak ráda, že jsi souhlasila," přitáhla mě Mája do těsného objetí, až jsem se nedobrovolně zabořila nosem do záplavy jejích černých vlasů.

,,Co blázníš?" zeptala jsem se se smíchem.

,,Vyhrála jsem..." zašeptala mi cosi do ucha a zachichotala se.

,,Cože? Doufám, že jsem ti špatně rozuměla." Soudě podle toho, jak se jí zbarvily tváře jsem rozuměla dobře. Oni se fakt vsadili o orál?

Podle Honzova pobaveného úsměvu opravdu jo a nijak mu nevadilo, že díky mně prohrál. Sklonil se ke mně a líbnul mě přátelsky na obě tváře. ,,Myslel jsem si, že na to nebudeš mít koule, abys přišla," řekl mi potichu.

,,Ještě mě neznáš," odpověděla jsem.

,,To se může změnit," mrkl na mě a olízl si ret. ,,Májo, co ty a trojka?"

,,Dej si zpátečku, nebo budeš zjišťovat, jak je to se zubní pohotovostí v Příbrami," praštil ho Martin do ramene, ale řehtal se jako puberťák.

,,Mě fakt klepne," cukaly mi koutky. Posadila jsem se naproti Máje. ,,Kdybych to nevěděla, tak se tě zeptám, kde jsi tohohle exota vyhrabala," ukázala jsem prstem na Honzu.

,,Je s ním sranda," pokrčila rameny a zamrkala tak, že mi bylo jasné, že ji velmi baví i jinak, než humorem.

Objednali jsme si vyhlášené steaky s fazolkami a chvíli debatovali nad výběrem pití. I Honza tu byl autem, nakonec jsme usoudili, že si dáme láhev červeného a do kina přeběhneme pěšky, nebo si vezmeme taxíka.

♾
,,Už se ti povedlo sehnat bydlení?" zeptal se Kladivoun pohrávaje si se skleničkou vína v ruce.

Cítil jsem, jak se Eliška celá napružila a zhluboka nadechla, než se pustila do odpovědi.
,,Mám vyhlídlé dva byty, jeden na Spartaku a druhý na Drkolnově. Ale ještě jsem se tam nebyla podívat," pokrčila rameny a dívala se upřeně Honzovi do obličeje, jakoby ho vyzývala.

Proč mi nic neřekla? Nebo kecá? Mohla stihnout v práci něco najít? Když jsme byli spolu, neměla zrovna kopec času u internetu, o to jsem se důsledně staral.
,,Víš, že nemusíš nic hledat," sevřel jsem její drobnou dlaň ve své.
Otočila se na mě a obdařila mě takovým úsměvem, až mě zabolelo u srdce. A zacukalo v rozkroku. Myslí mi proletěla vzpomínka na dnešní ráno a na steny, které vyluzovala, když jsem si ji bral zezadu na kuchyňské lince. Ne, nepustím ji, ani kdyby chtěla. Je moje.

,,Nakonec máš recht, proč jezdit bůhvíkam na pich, když ho můžeš mít doma," Honza se smál jako šílený. ,,Bude z tebe krásný podpantoflák, Havry."

Už se Eli nedivím, že ho považuje za idiota.

,,Blboune," zašklebil jsem se na něj. Má jediné štěstí, že je to můj nejlepší kámoš. A navíc se nepletl, bydlet s ženskou umožňovalo šukat výrazně častěji.

Mája pobaveně sledovala rozhovor a pak jen dolila Elišce skleničku, ,,na dobré kamarády." Přiťukla si s ní i se mnou.

,,Na krásné ženy," odpověděl jsem.