Jednou otec řekl své dceři kterou si k sobě nechal zavolat do hlavní komnaty hradu jednu důležitou věc která se jí ve všech směrech týkala.

,,Chtěl jsi se mnou mluvit otče?," zeptala se Joanna když vešla dovnitř a přitom se na svého otce usmála.

,,Ano chtěl dcero," řekl její otec a přitom vstal ze svojí vyřezávané židle kterou měl u stolu.

,,Víš myslím že už je nejvyšší čas na to aby jsi se vdala," dodal když vstal a obrátil na svou dceru svůj pohled

,,Ale otče já...," řekla Joanna a nešťastně se zarazila u jeho slov.

,,Nechci slyšet žádné námitky, prostě se vdáš a bude to," odpověděl na její vzlyk otec a ona se na něj jen podívala smutným pohledem.

,,A za koho vlastně, mohu si aspoň vybrat tedy podle svého?," zeptala se po chvíli a její otec jen na její slova zakroutil nesouhlasně hlavou.

,,Ne to nemůžeš, protože ženicha jsem ti už kdysi dávno vybral už hned když jsi se narodila a po smrti tvé matky která jak výš zamřela při porodu jsem to s jeho otcem dohodl ještě podrobněji,"  odpověděl na její otázku a jeho pohled byl opravdu nesmlouvavý.

,,Takže ty mě chceš prodávat jak nějakou kozu na trhu otče!," vyštěkla po něm Joanna a na tváři se jí objevily slzy.

,,Nikdo tě nechce prodávat dráha dcero, myslel jsem jen na tvou budoucnost," odsekl její otec hrubě a přitom se jí podíval do očí.

,,Aha, takže podle tebe když si ho vezmu bude má budoucnost zaopatřena?," řekla Joanna slabým hlasem a přitom si utřela z tváře své slzy.

,,Ano přesně tak a jsem rád že to chápeš," dodal její otec a na tváři se mu objevil úsměv.

,,Jenže já ho nechci....," řekla jeho dcera a z očí jí opět ukápla slza.

,,Ale stejně si ho vezmeš, stejně tak jako tvá matka si vzala kdysi mě, protože taky jsi nemohla vybírat a ty jsi celá ona, protože víš jak moc na ní myslím a jak mi i strašně moc chybí," zašeptal její otec trochu slabším hlasem, protože najednou ho přepadly emoce ze vzpomínky na jeho ženu, která už tak dávno zamřela a kterou nesmírně miloval.

,,Ano vím otče, ale...," řekla Joanna na jeho slova a přitom se na něj podívala pohledem.

,,Žádné ale nic nechci slyšet, prostě si ho vezmeš a jsem si jistý že budeš šťastná. Jen počkej až ho sama uvidíš, určitě se ti zalíbí," dodal a její pohled jí vrátil.

,,Ale otče...," zašeptala slabě, jenže než stačila cokoliv dalšího říct, tak jí skočil do řeči.

,,Už jsem řekl," dodal a na tváři měl opět výraz který nesnese odporovat.

,,A ještě něco posílá ti tohle," řekl po chvíli a přitom ukázal na stole na malou truhličku.

,,Co je to?," zeptala se Joanna zvědavě a dívala se na truhličku pronikavým pohledem.

,,Však to otevři a uvidíš..," odpověděl na její otázku a sám sledoval svou dceru co udělá a tak Joanna přišla ke stolu a opatrně malou truhličku otevřela. 

,,To je...vskutku nádherný šperk," řekla když uviděla co je uvnitř a její pohled se konečně trochu rozzářil.

,,Ano a skvostná práce, myslím že tvůj budoucí manžel by byl rád kdyby sis ho zítra vzala," odpověděl její otec a vrhl pohled na svou dceru.

,,Cože už zítra?," řekla nevěřícně Joanna a její dlouhý pohled který věnovala svému otci říkal vše.

,,Ano dcero už zítra se s ním setkáš a pak bude i svatba....a teď pojď vyjedeme si," dodal na její překvapenou otázku a pak jí svými prsti pohladil po její tváři.

,,Ano jistě otče a kam..?," zeptala se a na tváři se jí opět objevil malý úsměv.

,,Jen tak po okolí na malou projížďku," odpověděl a přitom se na ní také usmál. 

,,Dobře za chvíli budu na nádvoří," řekla a pak se otočila k odchodu a vyšla ven ze sálu a pak pokračovala do své komnaty a její pocity uvnitř byly plné rozporu, protože do svatby kterou pro ní chystal její otec se jí vůbec ani vůbec nechtělo.

A tak Joanna šla do svého pokoje a dala si na sebe kožešinový plášť a čepku z kožešiny a pak už na nádvoří přišla za svým otcem který už nasedal na svého koně a pak se společně vydaly na projížďku přesně jak sliboval. 

Večer si ještě Joanna prohlížela ve své komnatě onen šperk který dostala darem od svého budoucího manžela.

,,Je opravdu krásný...jen jestli i tak krásný bude i její snoubenec," řekla si sama pro sebe, ale hlavně doufala že muž kterého jí její otec vybral za manžela bude silný a hlavně čestný a že na ní bude jako její muž hodný, protože rozhodně nechtěla skončit pod rukou nějakého tyrana.

------------------------------

Tak co na to říkáte, mám pokračovat?