"Nicku, už to máš?" zeptala se Jess svého nejlepšího kamaráda v kavárně, kam si po škole zašli sednout.

"Vydrž." ozval se a nadále koukal do nápojového lístku.

"Stejnak si dáš to, co vždycky!" řekla mu netrpělivě.

"A proč ho chceš vůbec ty, když si objednáš taky to samý?!" vrátil jí stejným lehce útočným tónem. Sklopil nápojový lístek pod úroveň očí, aby jí mohl pohlédnout do těch jejích. Ten vážný pohled trval asi tak pět vteřin, déle to nevydrželi a rozesmáli se na celý box, který měli celý pro sebe. Taky jako vždycky.

"Fajn, tak až přijde Marge, tak presso s mlíkem a latté. Možná by to chtělo něco na zub?"

"Určitě, po tak náročném dnu. Už aby byly nějaký prázdniny!"

"Souhlasím, ale teď mě omluv, Jess, musím na pány a k tomu zubu něco vyber, okey?" omluvil se a vzdálil se na toalety.

"Jasně, mami!" houkla ještě za ním a s úsměvem na tváři se podívala skrz okno ven. Pozorovala kolemjdoucí, když v tom si všimla, že na parkoviště, které bylo hned před kavárnou parkuje černá motorka. Na tom by nejspíš nic nebylo, do doby, než si jezdec sundal černou helmu. Byl to Chris Reyes.

Na tom klukovi něco bylo. Něco divného, tajemného - Jess nenapadal ten správný termín. Především jí štvalo, že od té doby, co jí překvapil u skřínky, kdy málem dostala infarkt na něj naráží až podezřele často.

Sledovala, jak si sundal černé rukavice, rozepnul černou koženou bundu a helmu si vzal podpaží. Vešel do kavárny a u pultu si objednal. Pomalu, až obezřetně se rozhlížel po místnosti, plné kávy-chvivých zákazníků, až pohledem narazil právě na Jess.

Upíral na ni svůj ledový pohled, který pomalu tál. Nakonec zvedl koutek do rošťáckého úsměvu. Hned jak dostal svou kávu, zaplatil za ní a následně se přesunul ke stolu, kde seděla Jess.

"Jess, rád tě vidím." přivítal se a aniž by se zeptal, přisedl si na Nickovo místo.

"Ahoj?"

"Zníš poněkud nejistě."

"Jen jsem nejspíš překvapená."

"Proč?" zajímalo ho.

"Z tvého náhlého... zájmu?"

"Není tak náhlý, jak si myslíš. Jinak, máš pěknou páru, to jak jsi mě odstrčila při tom nedorozumění." jednu větu řekl vážným tónem, druhou už odlehčil. Tohle Jess mátlo.

"Nedorozumění? Málem jsi toho kluka zabil a nikdo to nebyl schopný nezastavit. Všichni se jen dívali."

"Chápu." přikývl. "Mrzí mě, že jsi to musela vidět."

"Zlatíčko, omlouvám se, že jdu teprve až teď, co si dáte?" ozvala se nad nimi Marge, starší dáma, servírka. Jess se na ní zmateně podívala, jako by nevěděla, co tu dělá. Ten kluk jí naprosto a pokaždé vykolejil.

"Ehm... poprosila bych jen jedno latté, presso s mlékem a nejspíš i dvě porce třešňového koláče, prosím."

"Takže jako obvykle, hned to bude, zlatíčko." přislíbila a s úsměvem odplula předat objednávku.

"S kým tu jsi?" zeptal se jí Chris vážně, hned po tom, co servírka odešla.

"S Nickem." odpověděla a jen sledovala, jak tomu klukovi, co seděl naproti ztvrdly rysy.