Když se Jess vracela z knihovny o velké přestávce a chtěla ve skříňce vyklopit náklad, co si napůjčovala ze školních fondů, překvapila ji jistá skládanka, kterou určitě neskládala, protože tenhle druh umění jí neříkal vůbec nic - byla na to levá. Bylo to origami ve tvaru labutě.

Rozhlédla se po chodbě, snad ve snaze spatřit někoho podezřelého. Tohle bylo už vážně divné. Někdo jí nechává dárky ve skříňce. Ten někdo ji začíná hodně zajímat, už jen proto, že se dostal přes zámek na dvířkách. A taky proto, aby tomu začátku vtípku udělala přítrž.

Na chodbě ale bylo moc studentů nato, aby někoho mohla určit. Tišší prváci. Pobíhající druháci. Hluční třeťáci a pak tam, několik metrů od ní, opřený o zeď, ruce v kapsách stál on. Ten nový kluk, co jí předevčírem tak vylekal. Díval se přímo na ni. S nikým nemluvil, jen tam stál a díval se.

Přejel jí mráz po zádech, ale než se mohla rozhodnout k čemukoliv, po vlně čtvrťáků, kteří se valili na oběd, kteří prošli kolem ní, a tak jí zaclonili výhled, jednoduše zmizel. Byl pryč, tak jako by tam nikdy nestál a nedíval se na ní ledovým pohledem.

"Jess, jdeš taky na oběd? Ať tam čeká jakákoliv uvařená lochneska, mám velkej hlad, a tak jí s ním i s chapadly, fakt." ozval se za Jess Nick. Přišel až k ní, lípnul jí do vlasů pusu, což někdy dělal, ani si to neuvědomoval. Rozhodně to nic neznamenalo, ale občas zaslechli, jak si o nich špitají jako o páru. Nikdy jim to nerozmlouvali, ať si každý říká co chce.

"Podívej." řekla a vytáhla ten složený papír, který mu podala. Rychle tam hodila to hardbackové závaží, co stále ještě držela v ruce. Tentokrát si byla jistá tím, že to Nick být nemohl, protože ohledně papírových skládanek na tom byl podobně jako ona. Vždycky jeho pokus skončil buď roztrhaný na kusy nebo zmačkaný vzteky v divoké papírové kouli.

"Zase ctitel?"

"Trochu mě to děsí."

"Dyť je to roztomilý." namítnul.

"Není, pokud nevím, kdo za tím stojí a co tím myslí. Přísahej, že jsi nikomu neřekl moji číselnou kombinaci ke skříňce!"

"Jistěže ne! Ale ten někdo je opravdu nápaditej a šikovnej."

"Nicku, ten někdo se dostal přes můj zámek, upřímně netuším, jestli to brát jako vtip nebo to někdo myslí vážně."

"Netrap se s tím, Jess, rozhodně ne teď, když mi kručí - teď už všude, jej, slyšelas to? Ono se to nějak vyvrbí, případně si na něj osobně došlápnu." prohlásil. Hodil jí skládanku do skřínky a bouchnutím jí zavřel. Vzal ji za ruku a odvedl jí do jídelny.

"Nicku?" zeptala se, když už každý seděl nad porcí svého jídla. Bagroval dál ve svých špagetách, ale věděla, že jí poslouchá. "Jak se jmenuje ten novej kluk, co k nám přišel do ročníku před několika měsíci?"

"Neznáš jeho jméno?" málem se zakuckal, když jí pokládal tu otázku. Byla snad jediná nebo co?

"Hádej, proč myslíš, že se tě ptám?" otočila oči v sloup, ale když svůj zrak chtěla zase soustředit na svého nejlepšího kamaráda, v zorném poli se objevil někdo naprosto jiný. O kom se mluvívá nedaleko bývá.

"Jmenuje se Chris. Chris Reyes."