Druhý den zaspala, takže ranní dokonalá panika. Spěchala do školy, rychle ještě chtěla do skříňky, aby si mohla vzít učebnici na první hodinu, ale když otevřela dvířka, tak na stohu sešitů ležel červený květ. Opatrně ho vzala do ruky, ale i tak se píchla o trn z růže. Sykla.

Odhodila ho, jakoby jí pálil a rychle vložila prst do úst. Popadla tu pravou učebnici, zabouchla skříňku a utíkala do třídy, aby neměla ještě větší zpoždění.

Až když dosedla, snažila se zklidnit dech a vědomě se ponořila do svých myšlenek. Učitel prozatím hledal svoje poznámky.

Hrozně jí zajímalo, kdo jí do skříňky dal tu květinu. Nemohl jí nikdo napadnout. S nikým nechodila a zas tak moc přátel natož nápadníků taky neměla. Však jí na mysl přišel ten nový kluk. Vlastně ani nevěděla, jak se jmenuje. O drby se nezajímala a včera se sám nepředstavil.

Ale jak by to mohl být on, když je na skříňce číselná kombinace pro bezpečí osobních věcí, co v ní má každý student uloženy, a nikomu nikdy svůj kód neprozradila, až na svého nejlepšího kamaráda Nicka?

"Nicku?" zašeptala, dovolila si to, protože učitel teprve začal psát docházku.

"Ano, Jess?"

"Nedal jsi mi do skříňky kytku?" hned, jak jí to vyšlo z úst si uvědomila, jaký to je nesmysl. Podíval se na ní trochu překvapeně a zaraženě.

"Někdo ti dal kytku?"

"Jo, našla jsem jí na sešitech, růži."

"Rád bych ti dal celej puget nejen jednu, ale Jess, tohle ode mě fakt není."

"Já vím. Zeptala jsem se na pěknou hovadinu, ale prostě mi to nedalo, promiň."

"Evidentně máš nějakýho ctitele." prozradil jí, ale spíš to řekl sám sobě. Viděla, jak se mu na čele utvořilo několik vrásek, jak přemýšlel. Jakoby se bál, že mu ji někde ukradne. Nad tím se musela pousmát - je fakt, že bez sebe ani ránu.

"Nebo si ze mě zase někdo dělá srandu. To bude ono, adeptů je dost."

"Proč nevěříš, že by za tím mohl opravdu stát nějakej kluk?" podíval se jí to očí. "Jsi ta neúžasnější holka, jakou jsem kdy poznal."

"Nicku, už jsme se o tom bavili tolikrát..." nedořekla, protože zaslechla své a posléze Nickovo jméno od katedry. Výborně.

"Takže dámo a pane, k tabuli a dáte si rozstřel. Vždyť to znáte." vyzval je pan McColl. Jistě, znali to. Pokud v hodině někdo vyrušuje, učitel vyzve své žáky k tabuli, položí jim několik otázek a kdo prohraje, dostane trest anebo napomenutí, podle toho, co si v tu chvíli pan McColl umane.

"Až po tobě." nabídl Jess Nick, usmál se a počkal, až vyjde do uličky jako první.

Nick byl Jessiným nejlepším kamarádem už od prvního ročníku. Seděli spolu v lavici, chodili na obědy, učili se, jezdili téměř pořád do školy i z ní anebo jen prostě zabíjeli čas, ale spolu.

Spolu šli na jejich první párty v životě. Spolu se poprvé opili a pak se políbili. Spolu poprvé prováděli vandalismus, zakouřili si, hráli svlékací poker, ale bylo to spíš prší. Měli k sobě neskutečně blízko, důvěřovali si a pokud někdo z nich měl nějaký splín či problém, běžel okamžitě za tím druhým.

"Převeliké díky." špitla a vyplázla na něj jazyk. Měli to spočítané.