I když Jess chodila do stejného ročníku i třídy s Nickem, stalo se, že některé předměty hold prostě neměli společné. Zatímco se Nick vzdělával na hodině s profesorem, Jess tu hodinu měla volnou, a tak jí pokaždé trávila v knihovně, kde jí následně Nick vyzvedl a potom společně navštívili jídelnu.

Až teď si uvědomila, při pohledu na Chrise, uvelebeného v křesle s otevřenou knihou a černou kšiltovkou otočenou kšiltem dozadu na hlavě, že ho tu vlastně potkává už víc jak celé ty čtyři měsíce, co k nim na školu nastoupil. Nejraději by ho ignorovala, ale od jisté doby - od toho prvního požadavku, kdy chtěl po ní úsměv pro lepší den, to nedokázala.

Něco na něm bylo. Nevěděla co, ale naprosto jí to změnilo, až jí to samotnou děsilo. Nikdy po takových klucích nekoukala, nezajímala se. To, že se ani oni nezajímali o ní, nemá cenu zmiňovat. Nikdy to nepotřebovala řešit, až do doby, kdy na ní Chris Reyes promluvil. Věděla, že to není dobré, ale nedokázala s tím nic udělat. Věděla už dopředu, že se žene do něčeho hodně špatného.

Sevřela ještě pevněji popruh svého batohu na jednom rameni, nadechla se a vyrazila přímo k tomu centru nebezpečí.

Když se nad ním zastavila, čekala jeho reakci, evidentně byl začtený. Netrvalo to dlouho a jeho oči vzhlédly - trhl sebou.

"Asi jsem tě vyděsila."

"Myslíš?" ozval se chraplavým hlasem, jak ho dlouho nepoužíval, ale ušklíbl se.

"Omlouvám se." no, ano. Vracela mu tu první konfrontaci, kterou podnikli na školní chodbě, u její skříňky. "Pozoruju tě už nějakou dobu, Chrisi." dodala a posadila se naproti němu, do druhého křesílka. "Neboj, nejsem žádná stalkerka nebo tak." ujistila ho a samotné jí cukaly koutky.

"Potřebuješ něco?" zajímalo ho a měl co dělat, aby se nerozesmál naplno. Tahle hra se mu líbila. Ona se mu líbila.

"Pro dnešek by to mohl být tvůj úsměv, pro lepší den, Chrisi." vznesla požadavek. Vyhověl jí v zápětí. Naprosto dokonale se usmál s vytasenými bílými zuby.

"Díky."

"Nemáš zač, Jess." to její jméno vyslovoval tak zvláštně, ale líbilo se jí to. Jeho často ledové oči byly tak veselé, jiskřivé - uchvacovalo jí to. Nakonec vstala, popadla odložený batoh a hodlala opustit jeho přítomnost. Jess si i tak nebyla jistá v jeho přítomnosti. Minule v kavárně měli hodně zvláštní rozhovor a teď se tu s ním baví jako s nějakým kamarádem? On není žádný kamarád. Má jen jednoho, a to je Nick.

Když byla téměř za ním, popadl jí za ruku a přitáhnul si jí zpátky. Přitáhnul si jí na svůj klín. Cítila se nevhodně. Trapně? Především nově. Bylo to zvláštní, ale nebylo to špatné. Na okamžik jí odzbrojil svým úsměvem a pak zamrazil zase tím pohledem, který umí jen on. Tím, co člověk nenávidí. Naklonil se k ní a beze slova jí hleděl do očí z neskonale malé vzdálenosti. Prohlížel si její tvář a ona cítila, že jí celý obličej hoří. Viděla by se nejraději... někde daleko.

Chytil jí jemně za bradu a přitáhl si její ústa na centimetr od svých. Cítila jeho dech tančit na rtech.

"Nedělej to." zašeptala.

"Tak mě zastav, Jess." odvětil a konečně jí políbil.