'Proč mi dáváš malé pozornosti?' - stálo na kusu papíru, který Jess nechala ve své skříňce a věděla, že si to ten tajný návštěvník přečte. Doufala jen, že zároveň i odpoví. Hlavou se jí samozřejmě honilo několik úplně jiných otázek jako např. Kdo jsi? Jak se dostáváš do mojí skříňky? Proč to děláš? Proč zrovna růže a origami? Kdy mi je sem dáváš? Jak vypadáš? Znám tě? - bylo toho dost. Taky fakty jako např. Nelíbí se mi to. Děsíš mě. Nedělej to. Nahlásím to. Budeš mít problém! Prostě přestaň. Dost, prosím. Setkejme se. Ukaž se mi.

Jess byla zamyšlená, že si nevšímala okolí. Seděla v knihovně a nevnímala ani tu knihu. Čekala na Nicka až mu skončí hodina, že půjdou na oběd.

"Proč jsi mi, sakra, nezvedala telefony?" zavrčel jí tu větu do ucha. Lekla se. Neskutečně. Hleděla do ledových očí, které do ní propalovaly díru. Chris byl naštvaný. Skláněl se nad ní a pozoroval ji. Její strach z ní byl cítit, její strach jí křičel z očí.

"Já... Já jsem byla naštvaná!"

"Ty? A proč?" nechápal.

"Protože jsi zase někoho napadl, Chrisi! Proč jsi to udělal?!"

"To bylo nedorozumění. Jess. Odpověz mi na otázku - proč. jsi. mi. sakra! nezvedala. telefony?!!" rozkřikl se do ticha, až se na ně několik jedinců podívalo a někteří je okřikli tematickým "pšt".

"Nechtěla jsem s tebou mluvit."

"Nechtěla jsi se mnou mluvit anebo jsi měla na práci něco jinýho?"

"Na co narážíš?"

"Vím moc dobře, že jsi včera byla s Nickem, a o to horší, moje Jess, že přes noc!"

"Opravdu teď narážíš..." nedořekla.

"Slyšela jsi mě? Jsi moje. Moje Jess, a naprosto nestrpím, abys byla přes noc s jiným chlapem, jasný?"

"Chrisi!"

"Co? Hodláš se vymlouvat?"

"Přestaň žárlit! Nick je jen můj kamarád - nic víc." nevěděla, zda to má brát vážně nebo se rozesmát a uvolnit se. Fakticky jí nahnal husí kůži.

"Jessi, lásko, jestli mi ublížíš... jestli mě zničíš, tak to bude hodně, ale hodně zlý. Miluju tě, chápeš to?"

"Taky tě miluju." vrátila mu to. Neměla ani tušení jak to myslel o destrukci, ale nechtěla ho zase rozzlobit, když to vypadalo, že se uklidnil. Na usmířenou ho políbila. Cítila pod tím dotykem, že taje. Konečně ten led, který jí tolik trápí a bolí, když ho vidí v jeho nádherných očí, mizel.

"Já vím své." zašeptal. Nejspíš pro sebe, protože to Jess nedávalo smysl.

-

"Vyslechněte si důležité hlášení - všichni studenti a profesoři, ať neodkladně opustí školní budovy a shromáždí se venku na hřišti. Zachovejte klid, prosím. Opakuji, všichni pryč ze školních budov, shromáždění venku na hřišti. Konec hlášení."

"Co se to děje?" ozval se někdo z prostor knihovny.

Nikdo nikomu neodpověděl, ale všichni se pomalu srocovali na chodbách, kde proudy studentů a zaměstnanců školy pokračovali směrem ven.

Jess se Chris ztratil, ani nevěděla kde, za to našla Nicka.

"Nicku! Tady!" křikla a zamávala, aniž by se zastavila.

"Jess, panebože, jsem tak rád, že tě vidím! Jsi v pořádku?"

"Neměla bych být? Co se to děje?" zajímalo ji. Nick jí chytil za ruku, aby se mu neztratila.

"Ve škole našli mrtvou dívku."