Jess se vydala ke své skříňce, kde očekávala opět nějaký prezent. Přemýšlela, proč vlastně ještě váhá, proč oddaluje neodkladnou návštěvu. Tohle přece nemůže být zameteno pod koberec.

Ve skříňce skutečně něco našla. Opět vzkaz sestavený z jednotlivých písmen z tisku a stálo na něm: 'Proč jsi mi to udělala?!'

Vzkaz byl na vrcholu hory z učebnic a všude okolo byla vystříhaná papírová srdce, která byla buď roztržená na dvě poloviny anebo jen natržená. Jess neměla ani ponětí, co tím tajný ctitel myslel anebo co tím chtěl říct. Neměla ani páru, o koho se jedná, natož, aby mu něco udělala?!

Když se rozhlédla kolem dokola, jestli nespatří někoho podezřelého - jako skoro pokaždé, tak krom klasického živého ruchu a pobíhání kdejakých studentů zahlédla i Chrise. Stál na druhé straně, u stěny se skříňkami. Jen ji pozoroval se založenýma rukama na hrudi. Díval se na ní tím ledovým pohledem a nehnul ani brvou.

Sledovala jeho rozbitou tvář - i Nick mu uštědřil pár dobře mířených ran, a přijímala ten chlad z jeho očí. Co se to, proboha, stalo? Vždyť tohle není normální. Musí s tím vyjít na světlo. Proč vlastně čekala tak dlouho?

Plechová dvířka rázně zavřela, otočila se chtěla jít do třídy za Nickem, kterého tam odtáhli jeho kamarádi, aby z něho dostali detaily rvačky.

"Jess!" zavolal ten chraplavý hlas. Nejen, že jí byla zima z toho jeho pohledu, ale nyní, když ho i uslyšela, přejel jí mráz po zádech. Srdce jí zběsile bušilo, aniž by pořádně věděla, zda je to z toho, že k němu něco cítila, ze strachu anebo z nenávisti.

Jess se zastavila a nepochopitelně čekala.

"Jess, chci se ti omluvit." pokračoval. Nehodlá se s ním bavit, proto vykročila do svého původního cíle.

"Jess, prosím!" naléhal, doběhl jí a popadl jí hrubě za ruku. Trhnutím si jí k sobě otočil a přitáhl. Stačila jen zalapat po dechu.

"Omluvit by ses měl především Nickovi!"

"Cože?! Proč jako?!"

"Nevíš? Vždyť jsi ho surově zmlátil!"

"Jestli sis nevšimla, tak on si začal první. Nevztáhl bych na něj ruku, kvůli tobě, ale byl to on, kdo tu ránu dal - mě!"

"Je mi jedno, kdo začal, ale především ty jsi v tom neměl pokračovat. Neměl jsi to dělat, Chrisi!"

"Stalo se, proto mě nenávidíš, jo, to už jsem slyšel."

"Nejen kvůli tomu! Nikdy bych nevěřila, že bys byl něčeho takového schopen... Co jsem si vůbec, já blbka, myslela, když jsem se do tebe zamilovala?!"

"Je těžký se bránit, když mi nedáš ani příležitost."

"Bránit? Jak by ses mohl bránit?! To co jsi udělal... není normální a přísahám ti, že za to budeš pykat!"

"Jess!!!" křiknul z druhé strany na svou kamarádku Nick, který jí šel vyhlížet před třídu.

"Už na tebe čeká tvůj pejsek Nicolas." syknul a jeho pohled opět ztvrdnul jako kámen.

"Kolikrát ti mám říkat, že se tak nejmenuje?!" rozčílila se Jess.

"A kolikrát se s ním ještě vyspíš za mými zády?!" vpálil ji nazpátek. Propichoval jí pohledem a nehodlal přestat. Ublížila mu. Hodně.

"Co... Co... Jak to víš?! Jak za tvými zády?" nevěřila vlastním uším.

"Nerozešli jsme se a já o tobě vím všechno, zlato."

"Rozešli jste se." vmísil se do toho Nick, který to už odmítal sledovat jen tak z povzdálí.

"Ne. Jen jsme se jednoho dne - jak bych to nazval - nedohodli, ale rozhodně to nebyl rozchod, že Jess?"

"Neposlouchej ho, magora." řekl Nick Jess, obrátil jí a snažil se jí odvléct do třídy. Neměla slov a byla jako hadrová panenka. Chris Reyes jí vzal vítr z plachet. Možná jí vzal víc než to.

"My dva, Nicolasi, jsme spolu ještě neskončili." ozvalo se chraplavým hlasem za jejich zády.