Nick se upřeně díval na Jess u Marge, kde seděli už nějakou dobu. V sobě měla tři dvojité pressa a nepřítomně si čmárala propiskou na ubrousek. Nick měl na čele vrásku, jak usilovně uvažoval o té osobě, která nepřítomně seděla před ním a byla nadopovaná velkou dávkou kofeinu. Miloval jí, ale tohle ho naprosto ničilo.

Mělo by to skončit. Mělo by se to vrátit, kdy Jess byla ta veselá holka. Do doby, kdy nějakýho Reyese vůbec neznala.

"Nicky?"

"Jess?" vytrhla ho ze zamyšlení.

"Měla bych se konečně srovnat, viď?"

"Jak to myslíš?"

"Trápíš se kvůli mě. A taky škola. Ne jeden profesor mi už domlouval."

"Upřímně? Mohla bys. Takovou tě neznám, zvlášť, když stále nevím, co se stalo, že ses tahle změnila."

"Může za to Chris Reyes." prozradila.

"To mi došlo hned ten den, kdy jsi mi celá vyděšená padla do náruče."

"Omlouvám se, že jsem tak hysterická přísavka. Napravím to. Dneska budu spát doma."

"Mě to ale přece nevadí."

"Ale mě ano. Je načase."

"Tak jo. Jak chceš, jsem tu pro tebe a rád ti pomůžu - se vším, vždyť to víš, Jess."

"Děkuju." poděkovala, zvedla k němu pohled a usmála se. Po dlouhé době - upřímně. Přesedla si k němu a políbila ho na tvář.

-

Když Jess dorazila s taškou prádla, od Nicka, kde v jeho pokoji pomalu squatovala, do toho svého padla vyčerpaně na postel.

"Je načase se dát do kupy. Musím si vylepšit známky, učit se na maturitu a zapomenout na nějakýho Reyese a na to, co jsem toho dne viděla. A přestat myslet na dedukci o té zavražděné holce." řekla si sama pro sebe. Nejspíš jako motivaci.

Nakonec vylezla z postele, sundala ze sebe oblečení a šla se vysprchovat. Věřila, že se ještě podívá do učebnic, ale únava jí přemohla. Jediné, co stihla ještě před tím než tvrdě usnula, bylo napsat SMSku.

'Miluju tě. Dobrou noc.' - příjemcem byl její drahý, jedinečný a nenahraditelný kamarád Nick. Už jenom kvůli němu se dá do pořádku - slibuje.