"Chrisi..." zasípala z posledních sil a praštila ho do obličeje. Nebyla to nijak velká rána, spíš takové zašátrání, ale pomohlo to. Zarazil se a okamžitě jí přestal škrtit. Díval se na ní vyděšeným pohledem. Snad poprvé Jess zaregistrovala, že se něčeho lekl. Že se sám svého činu bál.

"Já... Jess, kriste pane, odpusť mi to. Do prdele, omlouvám se. Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem ti ublížit, vždyť to víš!" zaklel a zatnutou pěstí se několikrát uhodil do čela. Jako by čekal, že jedinou ranou by se mu rozjasnila mysl.

Jess se snažila od něj dostat co nejdál jí to lůžko umožňovalo. Šlo to směšně pomalu. Šlo to v řádech centimetrů. Chris nevnímal, že se mu snaží uboze uniknout. Seděl na posteli a sledoval ji. Jen nedokázal narychlo pochopit, co to vlastně udělal. Jednoduše po ní šáhnul a vytáhnul jí do sedu. Pevně, však opatrně jí objal a začal chlácholit.

Tohle jí nikdy nemohlo uklidnit. Utěšit. Tahle to nefungovalo. On to neuměl. Nebyl to Nick.

Nemohla zapomenout na nic z toho, co se jí stalo v posledních několika hodinách. Nemohla zapomenout, že na ní vytáhnul nůž. Nemohla zapomenout, že jí před vteřinou málem uškrtil holýma rukama. Nemohla zapomenout, že jí tenhle chlap - Chris Reyes - udělal ze života peklo.

"Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se." drmolil za sebou omluvy. Jednou se nepochopitelně ďábelsky směje, potom se hroutí. Ten člověk nebyl vůbec stabilní. Nevyzpytatelný. Nemocný. Blázen. Vrah. Trestanec.

"Chrisi, prosím... nech mě odejít. Zapomeneme na to, ano?" zašeptala mu do ucha. Hladil jí po zádech v utěšujícím tempu. Rty měl přitisknuté na jejím krku pod uchem.

"Já nemůžu, Jess."

"Proč?"

"Protože, já... já nezapomínám, zlato."

"Ty mě zabiješ." oznámila. Jemu? Sobě?

"Ne."

"Ale ano. Už jsi to málem udělal - dvakrát."

"Neudělám to."

"To říkáš teď, ale na konci to bude jinak. Ublížíš mi."

"Jess, já tě jenom miluju."

"Já vím, Chrisi."

"Mrzí mě to, zlato."

"Já vím."

Jess si uvědomila, že to je spíš ona, kdo utěšuje. Ztraceného chlapce s nedosažitelnými sny. Chlapce, který je zmatený ohledně správnosti činů a chlapce, kterého vidí poprvé zlomeného.

I na trýznitele došlo.

Sevřel Jess v náručí ještě víc - potřeboval to, a rychle jí lípnul pusu na krk v místě, kde se jí celou dobu dotýkal. Nejraději by se otřásla, ale nestalo se tak, za to srdce jí bušilo jak splašené. Nerozuměla tomu. I jemu.