Před pár dny Chris oznámil, že musí na pár dní odjet - něco si zařídit. Nezajímalo ji to. Však byla ráda, že vypadne a bude mít klid od jeho přítomnosti. Poslední dobou Jess upadala do určitého druhu agónie netečnosti. Chris se o ni staral jak o panenku. Taky že byla jeho panenka - loutka, na hraní. Vysvobozením by bylo, až by ho přestala bavit.

Jenže než odjel, pořádně zabezpečil dům. Okna i dveře pořádně uzamkl, aby nemohla utéct a vnitřek taky pěkně probral. Všechny ostré předměty, které by ji mohly něco udělat odstranil. Pořád ji v tomhle nevěřil. Dělal dobře. Hned, jak by za ním zaklaply dveře - ublížila by si. Chtěla to skoncovat.

Měla pár týdnů do porodu. Nevěděla, kdy to přijde. Netěšila se. Bála se. Jess byla už pátý den v domě sama a místo toho, aby si to užívala, šílela z toho. Nemohla číst, nemohla telefonovat, nemohla se dívat na televizi. Všude ticho, které jí ohlušilo. Nepřítomně seděla v ložnici na posteli, hýbala se dopředu a dozadu, hladila si břicho a broukala si.

Blázen.

Hlavou se jí honilo množství myšlenek, ale ani jednu se jí nepodařilo zachytit. Nedokázala se soustředit. Prostě všechno opustila. Nechtěla nic. Nechtěla žít.

Přesto ucítila pořádné kopnutí. Ten parchant uvnitř ní. Ozval se. Dal jasně najevo, že není sama. Že když tu není velkej psychopat, tak tu je alespoň on, jeho malá verze, které se nedá zbavit.

Jen počkej, až vylezeš na světlo. Uvidíme, zda se tě nedá zbavit.

-

Jess měla dojem, že nastal ten čas.

Bylo to tady.

Zrovna ležela na posteli a četla, když jí praskla voda. V okamžiku knihu odložila a chtěla si sednout. Jenže jí zasáhla velká bolest. V nekonečných vlnách. Jako by se probudila z apatie. Musela zhluboka dýchat a modlila se, aby to přestalo. Jenže to bylo ještě horší. Pane bože!

"Chrisiiii!!!" zakřičela z plných plic, až se jeho jméno protáhlo v bolestivý nářek. Chris Reyes byl zrovna kdesi ve stodole, proto chvíli trvalo, než ji zaslechl a než vyplašeně přiběhl.

"Jess, Jess... co se děje?!" viditelně ji chtěl nějak pomoct, ale nevěděl jak.

"Musíme do nemocnice, myslím, že rodím." řekla přiškrceně, když jí znovu zasáhla ta šílená bolest.

"Řekni, jak ti můžu pomoct, udělám cokoliv, ale do nemocnice nejedeme."

"Nevím sama, co mám kurva dělat, ještě jsem neměla tu čest rodit! Chci okamžitě do nemocnice!"

"V žádném případě. Porodíš tady, poradíme si." řekl ještě normálně, ale při pohledu na ni, jak zhluboka funěla, rudá v obličeji námahou a bolestí mu zněžněly oči.

"Áááááá!" zakřičela.

Viděl jak trpí, viděl tu všechnu bolest, kterou musí zažívat. Toužil jí pomoct, klidně si vzít to utrpění na svá bedra, aby jí neviděl v takovém stavu. Trhalo ho to na kousky. Tahal si za vlasy a začal pochodovat sem a tam, v naději, že něco vymyslí. Nebyl připravený. Co má dělat?

Jess se snažila nějak pohodlně lehnout, pokrčila nohy a roztáhla je od sebe. Spodní kalhotky dávno zahozené. Na chvilku nastal klid. Teklo z ní a zběsile dýchala jako kdyby právě uběhla maraton. Neměla však sílu se s ním dohadovat. Potřebovala lékařskou pomoc, zdravotní středisko a personál. Nevěděla, co jí čeká, ani co potom bude následovat.

Znovu přišla ta děsivá vlna bolesti a ona nevěděla co dřív - zda dýchat, zůstat tak anebo snad tlačit?

"Áááááá!"

"Pane bože, pane bože, tohle jsem nechtěl. Tolik jí to musí bolet. Tak moc rád bych jí pomohl. Mám sto chutí to dítě vyrvat z jejího břicha, aby to už skončilo. Ale nemůžu, to nejde... mohl bych mu ublížit anebo samotný Jess. Kurva!" drmolil si pro sebe Chris, ochromený nastalou situací. Stále pochodoval po ložnici a silně si tahal za vlasy. Byl nervózní, vzteky bez sebe a naprosto zoufalý.

Jess neměla moc na výběr, taky toužila, ať už je konec. Ať už to přestane. Proto tlačila. Tlačila a dýchala častokrát a v různých intervalech. Tak jak to bývá v těch romantických filmech, co tolikrát viděla. I když ráno byla na toaletě, a naopak tohle ve filmech neukazují, samozřejmě její anální svěrač nevydržel. Bylo jí to úplně jedno, bylo to pochopitelné, bylo to lidské.

"Ty ses...?" ani to nedořekl.

"Opovaž se... tu větu dokončit a.... místo toho, mi řekni... vidíš už něco? Mám dojem, že se... roztrhnu! Áááááá!" vyštěkla na něj.

Chris zamrzl na místě. Byla to tak ženská situace, tak choulostivá a intimní. Teď tu ale musí být pro ni. Musí na to mít čistou hlavu a žaludek. Jess, jeho láska, mu přeci porodí jeho dítě. Dělej už něco!

"Chrisi... potřebuju tě!" ozvala se Jess, a to jako by ho probudilo ze snu.

"Jsem tu pro tebe, zlato. Myslím, že už vidím hlavičku, zatlač."

A tak tlačila.

A tak si vlezl k ní do postele, mezi roztažené nohy, sundal si své černé tričko a čekal na příchod svého potomka.