O tři měsíce poté

Ten hajzl Jess ještě několikrát znásilnil - respektive každý den bez výjimky, potom, co do ní nedobrovolně pronikl, ale po tom nedávném incidentu, kdy jí znovu přiložil nabroušený nůž ke kůži na prsou a zařízl, až z ranky vytekl čurek krve, který s požitkem ochutnal a pak to ostří přiložil ještě ke krku... Dál už nemělo cenu se vzpírat. Souložila s ním, jak si přál, aniž by ztrácela energii na obranu. Jakékoliv místo, čas i poloha. Byla jeho - jak si přál.

Odevzdala se mu.

Dokázal ji pokaždé vzrušit, přeci jenom to s jejím tělem dost dobře uměl, tělo si ho pamatovalo. I přes to, že se jí to nepochopitelně líbilo, ho k smrti nenáviděla. Nebylo to správné.

Bylo to stejnak jedno, aspoň měla jistotu, že jí znovu výrazně neublíží a taky - těhotná už byla. Měla to rizikové období - buď samovolně potratí anebo za několik dalších měsíců porodí jeho dítě. Dítě zrůdy, vraha a maniaka.

Nikdy by to nevyslovila nahlas, ale přála si, aby o to přišla. Tahle ztráta by byla alespoň vítaná na rozdíl od všech předchozích - Nick, rodina, práce, domov, přátelé a především klid a svoboda.

"Co by sis přála, zlato?" zeptal se jí, když byli společně v kuchyni a Chris se chystal udělat snídani.

"Chcípni."

"Ale no tak, Jess... Mělo by to být něco vydatnýho, kvůli našemu dítěti." prozradil a usmál se. Kdyby byla blbá, slepá a snad zamilovaná do tohohle magora, musela by se usmát nad tou podívanou. Ten úsměv mu slušel. Hrozně se těšil na nový přírůstek. Společného potomka, kterého může sdílet se ženou, kterou je zvráceně posedlý.

Už jenom ta vzpomínka, kdy na to přišel zcela sám. Snad jí počítal tampony, které nemizely, kdy měly. Hlídal ji. I v tom ponižujícím faktu, kdy měla krámy. Hnus. V ten okamžik jí láskyplně sevřel v náručí, posypal polibky a začal se k ní chovat jako ke křehké květince. Až na pár situací, kdy mu takřka ruply nervy a on na ní vytáhnul nůž - někdy pouze pohrozil, někdy jí zranil do krveprolití.

Jess v kuchyni jen zatnula pěsti pod stolem a předstírala nevolnost. S rukou na ústech vyběhla do koupelny, do druhého patra, kde se zamknula - prostřednictvím pouhé a na pohled ubohé zástrčky. Chris měl všechno pod palcem. Chtělo se jí brečet, jenže za tu dobu, co s tu s ním trpěla už neměla co. Byla zoufalá a vzteky bez sebe. Chtěla pryč. Chtěla utéct.

Chtěla domů.

Za Nickym.

A živá. Prosím.

Ještě měla zdravý rozum. Ještě chvíli ano. Malou chvíli, která se potýkala s - tou hranicí nenávratna.

Dívala se na sebe do zrcadla, které viselo nad umyvadlem. Chtěla pryč za každou cenu. Každou! Popadla ručník a omotala si jím ruku. Pak jen praštila vší silou do toho odrazu, co měl ukazovat její pravou tvář. Bolelo to jako čert!

"Kurva!" zašeptala, leč se jí chtělo křičet. Musela se kousnout do jazyka, aby to opravdu neudělala nahlas, až ochutnala svou vlastní železitou chuť krve. Nejspíš si zlomila všechny prsty, ale účel to splnilo. Na zrcadle se rozjela veliká pavučina. Odloupla kus střepu a v tom se zbytek s hlasitým rachotem sesypal do umyvadla. Do hajzlu!

Přiložila si ostří střepu k zápěstí a pořádně se nadechla. Doufala, že naposledy v tomhle pekle. Zatlačila a přejela si s ním po kůži. Vzápětí se objevila krvavá cesta a nepříjemná bolest - řezání kůže, kterou již dobře znala.

Kapky rudé tekutiny jí stékaly po bledé kůži až na podlahu. Povedlo se - na první pokus. Musela se usmát. Téměř nepříčetně. Chtěla zarýt ještě jednou střep do rány a prohloubit ji. Musel to být rychlý proces.

Netrvalo ale dlouho a ozvaly se těžké a hlavně rychlé kroky na schodech - běh. Křik. Volání jejího jména. Nadávky. Chris musel zaslechnout, jak spadlo to zrcadlo.

"Jess, do prdele!!!" zařval, když jednoduše vyrazil dveře koupelny, které jí alespoň na malou chvilku oddělovaly od něho v rádoby bezpečí. "Co jsi to jenom udělala?"

Neváhala a zbylou energií se po něm, se stále svírajícím střepem, ohnala. Netrvalo dlouho a pod jeho černým rukávem trička sjela osamělou cestou kapka jeho krve. Jedna jeho kapka za celé její krveprolití. Ubohé - bylo to tak málo! Jeho ustarané oči zledovatěly.

Vypáčil jí z prstů její improvizovanou zbraň a zahodil jí do kouta místnosti. Hrubě a velmi silně jí sevřel obě zápěstí v jedné ruce. Druhou lovil čistý ručník, aby jí ho mohl omotat kolem rány.

Byl vzteky naprosto nepříčetný. Poznala to. Nejraději by někomu ublížil. Smrtelně ublížil. V tuhle chvíli by se mu dobrovolně přihlásila. Zároveň by se mu vysmála, i přesto, že jí po tváři stékaly slzy.

"Proč mě nenecháš umřít?" zaskřehotala.

Byl cokoliv na světě, ale taky o ní měl starost - snažil se jí zachránit. Vždyť se chtěla zabít.

Dohnal jí k tomu.

Už dávno neměla na výběr.

A odpověď taky nedostala.