Bylo to jedno z rán, kdy se nebudila v Doupěti. Protože její matka šílela pokaždé, když v Doupěti zůstávala, snažila se své návštěvy omezit. A tak Fred začal chodit víc za ní. Zůstával kolikrát na večeři a sem tam i přespal.

Toho prvního březnového rána nemohla dospat, proto vstala a posadila se na parapet. V ruce držela hrnek kávy, ze které se ještě kouřilo, a pozorovala lesknoucí se sníh. Přála si být zase v Bradavicích, kde vždycky chodili ven a společně s bratry, dvojčaty Weasleyovými a několika dalšími provozovali války v koulování.

Znenadání se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Dále," houkla tiše, aniž by se otočila. Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla Nicole.

,,Myslela jsem si, že budeš ještě spát," přiznala žena a přešla ke své dceři. Posadila se naproti ní a podívala se stejným směrem, jako ona.

,,Poslední dobou to jde těžko," přiznala Lara a upila kávy. Chtěla hrnek položit vedle svých nohou, když se jí dělalo nevolno. Rychle seskočila na zem a vběhla do koupelny, která se nacházela hned vedle.

Nicole jí byla v patách a podržela jí vlasy, zatímco ze sebe Lara dostávala jídlo ze včerejška a ranní kávu. Dřepěla u záchodu dobrých pět minut, než se přestala dávit. Po tvářích se jí koulely slzy, které setřela hřbetem ruky a postavila se.

Přešla k umyvadlu a vypláchla si několikrát pusu vodou, než přestala cítil nepříjemnou pachuť.

,,Laro, tohle není poprvé, co je ti takhle po ránu špatně," promluvila do ticha Nicole, která stála u dveří. Dívka se na svou matku vyděšeně ohlédla. Neušlo jí, kam tou větou míří.

,,Ne," zavrtěla hlavou a podívala se na sebe do zrcadla. ,,Nemůžu být-"

Nedonutila se ani tu větu dokončit, jak ji ta představa děsila. V obličeji byla bílá jako stěna a pod očima se jí rýsovaly fialové kruhy, jak ji po nocích strašily noční můry.

,,Zlatíčko, ono to není sprosté slovo ani žádná katastrofa," pousmála se Nicole a přešla do francouzštiny.

,,Je mi teprve sedmnáct!" namítla Lara a frustrovaně si vjela rukama do vlasů. ,,Tobě bylo alespoň osmnáct."

,,Byla jsem jen o pár měsíců starší, než jsi teď ty," připomněla jí matka a několika kroky se ocitla u ní.

,,Mohla-" Lara se zarazila a prosebně se na Nicole podívala. ,,Mohla bys provést to diagnostické kouzlo?"

Čarodějka souhlasně přikývla a vytáhla z kapsy hůlku. Co se znovu rozhořela válka, měla ji neustále u sebe. Postavila se ke své dceři čelem a udělala hůlkou několik pohybů, doprovázených mumláním zaklínadla.

Chvíli se nic nedělo. Lara si už chtěla oddechnout, když se nad její hlavou objevila fialová záře, která se po několika vteřinách změnila na fialovou pětku.

Lauren cítila, jak se jí podlamují kolena, a tak se rychle zachytila umyvadla. Její matka nemusela vůbec říkat, co to znamená. Poznala to sama. Do očí se jí nahrnuly horké slzy, které se vší silou snažila zadržet.

Nicole si ji přitáhla k sobě a pevně ji sevřela ve svém náručí. Přesně věděla, jak se její dcera cítí. Sama ten pocit zažila, když se dozvěděla, že je poprvé těhotná. Tenkrát byla ještě stále ve škole a zkoušky OVCE dělala s kluky pod srdcem.

,,Co budu dělat?" zašeptala Lara a odtáhla se od své matky.

,,Měla bys to říct Fredovi," odpověděla jí žena laskavě a schovala si hůlku. ,,Má právo to vědět, bude přece otec. A i tobě se uleví, když nebudeš pořád myslet na to, co si o tom pomyslí."

,,Laro, Nicole?"

Dvojice se překvapeně otočila ke dveřím do koupelny, ve kterých stála Paulette. Na sobě měla župan a zdála se ještě rozespalá. Nicméně jí neunikl kousek rozhovoru a Lařin vyděšený výraz, který na ni upírala.

,,Letty," donutila se usmát Lara. ,,Myslela jsem, že ještě spíte."

,,Will ano," pokývala hlavou a zatvářila se starostlivě. ,,Nechtěně jsem vyslechla, o čem jste mluvily."

Lara si bezmyšlenkovitě položila ruku na ploché břicho. Bylo to nechtěné gesto, kterým potvrdila to, co Paulette zaslechla.

,,Pogratulovala bych ti, ale nevypadáš z toho zrovna nadšeně." Paulette vešla do koupelny a zastavila se kousek před Larou.

,,Asi bych měla mít," přikývla souhlasně, ,,ale nejsem si jistá, jestli je ten správný čas. Vždyť nejsme ještě ani manželé, nemáme společné bydlení, já nepracuju a nemám dokončenou školu!"

Lara si složila hlavu do dlaní a rozplakala se. Paulette k ní přiskočila a objala ji, stejně jako předtím Nicole. Cítila, jak se Lara otřásá vzlyky.

,,Řekni to Fredovi a potom uvidíte, co budete dělat," poradila jí tiše matka a položila jí ruku na záda. ,,A nemusíš se ničeho bát. Jsem tady já, tvoje babička, Molly...my všechny ti pomůžeme."

,,I já, samozřejmě," přidala se Paulette. ,,A nepochybuji o tom, že Will a Jeremy taky."

Lauren se od ní odtáhla a setřela si slzy. Ačkoliv se jí ještě chtělo brečet, několikrát se zhluboka nadechla, aby se pořádně uklidnila.

,,Děkuji," vydechla a otočila se k zrcadlu. Vypadala ještě hůř, než když se na sebe podívala do zrcadla toho rána poprvé. Oči měla zarudlé, stejně jako tváře.

,,Pojďte," kývla Nicole směrem k chodbě. ,,Po jídle se ti udělá líp."

A tak se všechny tři společně vydaly do spodního patra domu.

------------------

Nepřišlo jí zrovna příhodné, že ten den měla jít do Doupěte, aby odpoledne strávila s Fredem tam. Vypravovala se nezvykle dlouho, přičemž většinu času strávila před zrcadlem a snažila se najít jakoukoliv malou změnu. Jedinou však našla ve své mysli.

Když se pak opatrně přemisťovala do Doupěte, cítila šílenou nervozitu. Rychle překročila hranice ochranných kouzel a vydala se k domu.

Na rtech se jí usadil úsměv, když se rozhlédla kolem. Vše kolem domu a ještě dál bylo pokryto bílou přikrývkou. Šla vyšlapanou cestičkou a neušlo jí několik trpaslíků, kteří zmrzlí stáli jako na stráži.

Než došla ke dveřím, otevřely se a na jejich prahu stála Molly.

,,Drahoušku, jsi nějaká bledá!" zvolala čarodějka starostlivě a vtáhla dívku dovnitř. Lara ze sebe shodila kabát a pověsila ho na věšák kousek ode dveří. ,,Je ti dobře?"

,,Jo," přitakala a donutila se dál usmívat.

,,Pojď, uvařím ti čaj," vybídla ji Molly a postrčila ji směrem k obývacímu pokoji.

Jak čekala, Fred seděl na pohovce a o něčem se bavil s Billem. George se naopak bavil s Fleur. Fred se okamžitě zvedl a šel ji přivítat, ostatní ji srdečně pozdravili v sedě.

,,Stalo se něco?" zeptal se jí tiše Fred, když si všiml její bledosti.

,,Můžeme si promluvit?" otázala se a prosebně se podívala na ostatní. George nebyl jediný, kdo se zatvářil nadmíru překvapeně. Fleur střelila po Laře pohledem, zatímco Bill po své matce. Molly ovšem jen nejistě pokrčila rameny.

,,My půjdeme do kuchyně," odkašlal si Bill a ruku v ruce s Fleur zamířil právě tím směrem. George je následoval společně s Molly, která po nich hodila starostlivým pohledem, než zmizela za dveřmi kuchyně.

Lauren se podívala na Freda, ale rychle zrak zase odvrátila a poodešla několik kroků směrem ke křeslu. Cítila, jak se jí třesou ruce a měla chuť se otočit a utéct, ale věděla, že je pozdě.

,,Roro, co se děje?" promluvil Fred a v hlase mu zazněl podtón strachu.

,,Jsem těhotná."

Ta slova z ní vyletěla rychleji, než původně zamýšlela. Zvedla pohled a podívala se na Freda. Z jeho obličeje částečně vyprchala přirozená barva, nikdy ho neviděla tak šokovaného.

,,Není to nejvhodnější chvíle, venku zuří válka, ještě nejsme svoji-" Hlas se jí zlomil a ona ten den podruhé propukla v pláč. Přešla ke křeslu, posadila se do něj a složila si obličej do dlaní.

Fred několikrát zamrkal, jako by si nebyl jistý, že slyšel dobře. Když si uvědomil, že Lara sedí v křesle a pláče, rychle k ní vyrazil. Klekl si před křeslo a opatrně jí sundal ruce z obličeje.

,,Víš to jistě?" zeptal se téměř šeptem. Lara pouze přikývla a popotáhla. Chtěla si zase skrýt obličej v dlaních, ale Fred její ruce pevně držel v těch svých.

,,Máma mi ráno udělala diagnostické kouzlo," hlesla téměř neslyšně. A potom se stalo něco, co vlastně ani nečekala. Fredova tvář se rozzářila a rty se mu roztáhly do obrovského úsměvu.

,,My budeme mít dítě," vydechl nadšeně.

,,Tobě to nevadí?" kuňkla Lauren nejistě a vyprostila jednu ruku z té jeho, aby si setřela slzy, které se jí koulely po tvářích.

,,Proč by mělo?" nadzvedl tázavě obočí a pohladil ji po tváři. ,,Miluju tě, Roro. A chci s tebou mít děti."

,,Nevím, jestli je tohle ta nejlepší chvíle," vysvětlila a popotáhla. ,,Vždyť na to nejsme absolutně připravení!"

,,Co to povídáš?" otázal se s úsměvem Fred. ,,Proč bychom nebyli?"

,,Vždyť jsme strašně mladí," vydechla. ,,Nikdy jsem si nemyslela, že bych měla dítě tak brzy."

,,Já sice taky ne, ale to nic nemění na tom, že to bude naše dítě," pokusil se ji povzbudit. ,,Prostě se stalo, zpátky už to nevrátíme."

Fred pomohl Laře na nohy a pevně si ji k sobě přivinul. Cítil, jak se v jeho náručí uvolňuje. Chvíli tak v tichosti stáli, když Lara zvedla hlavu.

Fred na nic nečekal a políbil ji. Neprohloubili ho, pouze ho prodloužili na tak dlouho, jak jen mohli.

,,Tak pojďte!" houkl směrem ke kuchyni, kde se první ozvala rána, poté zaklení a následně se dveře otevřely. Do obývacího pokoje vešel Bill, který se usmíval od ucha k uchu, za ním následoval George, jenž si mnul zrzavou kštici. Fleur do místnosti téměř vplula a jako poslední šla Molly.

,,Budu dělat, že jste neposlouchali, a oficiálně vám to oznámíme," ušklíbl se krátce Fred, poté se podíval na Lauren a usmál se. ,,Budeme mít dítě."

Ostatní ovšem nepředstírali, že nic neslyšeli. Lara si byla jistá, že George všechno tlumočil Molly a Fleur, protože se ani jedna netvářila překvapeně.

Molly k ní přistoupila a radostně ji objala. Následovala Fleur, která s gratulacemi přešla do francouzštiny, po ní Bill a nakonec George.

Lara se usmála a v duchu si oddechla. To, že z toho byl Fred nadšený, jí dával pocit naděje. I když si stále nebyla jistá, jestli je na to připravená, věděla, že s Fredem po boku zvládne všechno.