Ať už čekali cokoliv, jejich představy se rozhodně nerovnaly realitě, která byla mnohem horší. 

Za sebemenší nekázeň skončili studenti u Alecty a Amycuse Carrowových, sourozenců, jež sem dosadil Voldemort, aby vyučovali a hlídali kázeň.

Přestože to tak mělo být, profesoři to do jednoho nedodržovali. Ve většině případě dělali, že nic neviděli a pokračovali v činnosti, kterou do té doby vykonávali.

Ne vždy to šlo ale udělat. Valná většina zmijozelských stála za novým režimem a donášela na všechny studenty. Proto se havraspárští, nebelvírští a mrzimorští snažili nedělat problémy, ale s provokací od hadů to šlo těžko.

A potom tu byli takoví, kteří svůj vzdor neskrývali a nahlas říkali, co si myslí. 

---------------

Bylo už dávno po večerce, když se skupinka studentů sedmého a šestého ročníku sešla v sedmém patře, nedaleko Komnaty nejvyšší potřeby. Byli tu zástupci všech kolejí, kromě Zmijozelu. 

,,Měli bychom si pohnout, ti pošuci se mohou objevit každou chvíli," zamumlal Wayn a vyhlédl do druhé chodby, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje.

Ginny souhlasně přikývla a vytáhla z kapsy nesmývatelné barvy z obchodu jejích bratrů. 

,,Měli bychom se rozdělit, tak bude menší pravděpodobnost, že nás nachytají," připomněla jim Lara.

,,To tedy ano," přikývl Neville. ,,Tři skupinky po třech?"

,,Clary, Mandy, půjdete se mnou?" otočila se brunetka na své kamarádky. Obě dvě souhlasně přikývly a postavily se vedle ní. 

,,Lenka a Seamus by mohli jít se mnou," navrhl Neville, ,,a Ginny, Wayn a Sarah budou třetí trojice."

Všichni souhlasně přikývli a utvořili skupinky. Ginny, Sarah a Wayn zůstali, zatímco ostatní zamířili jinam. Rozhodli se udělat tři nápisy, každý na jiném patře. 

Lara s ostatními za zády seběhla schodiště až do pátého patra, kde se nacházela jak učebna obrany, tak i kabinet vyučujícího. Trojice věděla, že je to nebezpečné a hodně riskují, ale také věděli, že výsledek bude stát za to.

Beze slova si rozebrali práci a pustili se to do toho. Lara si vzala na starosti první část věty, Clary tu druhou a Mandy dovětek.

Zatímco pracovaly, bedlivě naslouchaly každému zvuku, který se objevil. Nechtěly narazit ani na jednoho z profesorů, nevyjímaje profesorku McGonagallovou. 

Lara odstoupila od stěny a prohlédla si dokončený nápis. Mandy s Clary se postavily po její bok s úsměvem. 

Věříme v Harryho Pottera, chlapce, který přežil a Vyvoleného!
(Nechť padnou Smrtijedi a Voldemort)

Přestože bylo znovu uvaleno tabu na Voldemortovo jméno, psát o něm zakázáno nebylo a nijak jim to nemohlo ublížit.

Lauren všechno naposledy zkontrolovala, načež zamířily pryč. Nebylo bezpečné se tam zdržovat déle, než bylo nutné. Vyběhly tiše schody do sedmého patra a rychle se vrátily na kolej. 

Ve společenské místnosti se už nikdo nenacházel, ačkoliv si trojice byla jistá, že by je nikdo nepráskl. Tenhle režim stmelil studenty více k sobě, nejen uvnitř koleje, ale i mimo ni. Výjimkou jako vždy byli zmijozelští.

A protože byl další den sobota a ony neměly nic naplánovaného, posadily se ke krbu, ve kterém pomalu dohasínal oheň.

,,Doufám, že to všichni ostatní taky zvládli bez problému," promluvila tiše Clary a přitáhla si nohy pod bradu. 

,,Mrzí mě, že u toho nemohla být i Lisa," povzdechla si Mandy smutně. ,,Pitomý zákon o krevní čistotě."

,,Lisa má nejspíš štěstí, že tu není," namítla Lara. ,,Jak dlouho by asi trvalo, než by po její rodině vyžadovali důkaz, který nemají?"

,,Rozhodně je lepší, že utekli," přitakala Clary. ,,Vždyť by Lisu zavřeli do Azkabanu a její rodinu nejspíš zabili."

,,Nejspíš ano," souhlasila Mandy sklesle. ,,Jen doufám, že až tohle všechno skončí, zase se potkáme a zajdeme třeba na kafé. Všech pět."

Při zmínce o páté z nich, Padmě, se Lara mírně zarazila. Přestože dvojčata Patilova se do školy vrátila a studovala dál, Padma i Parvati odmítly účast na dnešním plánu. Nechtěly riskovat odhalení a následný trest, který by se mohl týkat i jejich rodiny.

Překvapeně se ohlédly, když se otevřel vchod do společenské místnosti. Následně dovnitř vešla Lenka a vchod za sebou zavřela.

,,Lenko," vydechla úlevně Clary. 

,,Počkej, co tu děláš až teď?" zamračila se Lara. ,,Byli jste přece o patro výš."

,,Protiva nás přišel varovat, že se blíží naším směrem Filch," vysvětlila a posadila se k nim. ,,Podařilo se nám ho přesvědčit, aby odlákal jeho pozornost a my mohli bezpečně projít. Chvíli jsme se museli schovávat, než jsme měli jistotu."

Dívky chápavě přikývly a úlevně si oddechly. 

,,Ginny, Wayn a Sarah?" zeptala se Mandy. ,,Nevíš o nich něco?" 

,,Ne, ale podle všeho se bezpečně dostali na koleje," zavrtěla Lenka hlavou. ,,Kdyby na ně někdo došel, určitě bychom to poznali."

,,No, nejspíš bychom měly jít asi spát," navrhla Clary a na důkaz si hlasitě zívla. ,,Je pozdě a pokud si těch nápisů všimnou a budou prohledávat koleje, lepší když budeme spát."

Rozloučily se a zamířily do svých ložnic. V tichosti, aby nevzbudily ty, které již spaly, se převlékly do pyžam a vklouzly do postele.

---------------------

Jak se dalo očekávat, do rána se o nápisech profesoři dozvěděli. Sourozenci Carrowovi si zuřivě měřili všechny, kdo se do jejich zorného pole dostal, a Snape si svolal všechny obyvatele do Velké síně, aby měl proslov.

,,Dnes ráno se ke mně donesla nemilá zpráva," promluvil do naprostého ticha. Někteří studenti se na svého ředitele dívali, jiní poslouchali se sklopenými hlavami. ,,Někdo, podezření padá na studenty, se v noci po večerce vykradl z koleje ven a několika nápisy vyjádřil podporu Nežádoucímu číslo jedna."

Mezi studenty to zašumělo, ale skončilo to stejně rychle, jako začalo. 

,,Mohu vás ujistit, že po tom, kdo to udělal, pátráme a až se zjistí jeho totožnost, trest bude vysoký," pokračoval Snape a ledovým pohledem přejel své studenty. Na chvíli se zastavil u skupinky nebelvírských a havraspárkých, ale poté pokračoval dál. ,,Nejedná se pouze o přestupek proti školnímu řádu, ale porušení nového režimu a jeho podkopávání."

Nikdo ani nemukl, když se Snape odmlčel. Tentokrát měli všichni sklopené hlavy, aby na nikoho nepadlo podezření. 

,,Pokud má tedy někdo nějaké informace, které by mohly přispět k chycení viníka, profesorka Carrowová vás ráda vyslechne," dodal ředitel. ,,Můžete odejít."

Studenti se jeden po druhém zvedali a rychlým krokem opouštěli Velkou síň, míříc na koleje. Na chodbách se raději nikdo nezdržoval, stejně jako venku.

Lara vplula do společenské místnosti a rovnou zamířila ke stolku u okna, kde se nacházely dopisní obálky, pergameny a brk s inkoustem. 

Posadila se a začala psát dopis. Tušila, že Fred nejspíš nebude jediný, kdo si ho přečte, a tak se nezmiňovala o tom, že ona a její přátelé napsaly ony nápisy. 

Jakmile byla hotová, napsala ještě jeden dopis, který adresovala nejen své matce, ale i bratrům a babičce. 

S oběma dopisy pak zamířila do sovince. Jak očekávala, na chodbách nikoho nepotkala. Nezvykla si na to ani po těch dvou měsících, co zde strávila. Připadalo jí to nepřirozené.

Byla téměř venku, když ji někdo přinutil zastavit.

,,Kampak, slečno Blacková?" ozvalo se kousek od ní. Lara se otočila a spatřila tvář Alecty Carrowové.

,,Poslat dopisy," odpověděla Lara.

,,Smím je vidět?" otázala se žena a přistoupila k ní blíž. Lara nadzvedla tázavě obočí. ,,Přece víte, že podle nového školního řádu má profesor povoleno číst studentovu korespondenci, pokud má podezření, že v ní je něco...špatného."

,,A smím já vědět, proč máte tohle podezření?" opáčila Lara, ale dopisy jí podala.

,,Vzhledem k tomu, že jste s Nežádoucím číslo byli přátelé, mám důvodné podezření, že můžete stát za těmi nápisy," odpověděla Alecta a rozbalila dopis, který napsala Fredovi.

Zatímco četla, Lara si ji nevraživě měřila pohledem. 

,,Jsem ráda, že se mé domněnky zřejmě vyvrátily," oznámila jí žena a přečtené dopisy jí zase vrátila. ,,Pocházíte z dobré rodiny, nikoho by netěšilo, kdybyste museli platit za vlastní hloupost."

Lara pokývala hlavou a myslí jí proběhl obraz Walpurgy Blackové v živé velikosti, jak na ně všechny ječí nadávky. To si jako dobrou rodinu rozhodně nepředstavovala.

,,Smím už jít?" zeptala se Lara. ,,Musím ještě dělat hromadu úkolů."

,,Ale jistě," usmála se na ni falešně Alecta. ,,Jen utíkejte."

Lara na nic nečekala a pokračovala ve své cestě. Dala dopisy zpátky do obálky a po sovách je poslala. Ještě chvíli stála na vršku schodů a pozorovala okolí, než zamířila zase zpátky.

-----------------

Dnes, 31. 10. 2018, si připomínáme 37. výročí úmrtí Lily a Jamese Potterových, kteří se nevzdali a bojovali proti Voldemortovi až do konce. Právě díky jejich oběti skončila první kouzelnická válka a lord Voldemort padl na celých čtrnáct let.

Jejich odvaha a síla nám všem připomíná to, že se nikdy nemáme vzdávat bez boje, i když je na první pohled prohraný. A i když se to zdá nemožné, každá oběť může cokoliv změnit...

/*