Bylo to poprvé, co nástupiště, ze kterého odjížděl vlak do Bradavic, nebylo prosycené radostí a vzrušením. Místo toho se tam nesl tichý šepot, skřípění zrezlých vozíků a sem tak zahoukání sovy.

Na její závěrečný rok ji doprovázela babička, Jeremy a Fred. Stáli v menší skupince, do které se po svém příchodu přidaly i Clary, Sarah, Ginny a Molly.

Mellisa svou vnučku pevně objala a do ucha jí zašeptala několik francouzských slov. Lara přikývla a utřela si slzu, která se jí kutálela po tváři.

Poté si ji do náručí vtáhl Fred a pevně kolem ní omotal ruce.

,,Napiš mi hned, jak dojedete do školy," připomněl jí tiše. ,,A hned potom, jak se dozvíte, kdy bude výlet do Prasinek. Jestli nějaký bude."

,,Musí být," vydechla. ,,Nemůžu tě vidět až o Vánocích."

Fred si ji přitáhl do polibku, který přerušilo zahoukání lokomotivy.

,,Miluju vás, paní Weasleyová."

Lara cítila, jak jí zčervenaly tváře při tom oslovení. Ačkoliv to příjmení ještě nenosila a téměř rok ještě ani nebude, Fred, a nejen on, ji tak již několikrát oslovili. Včetně jejích bratrů.

,,I já vás, pane Weasley."

Rychle mu vlepila pusu na tvář a zamířila do vlaku. Společně s Ginny, Clary a Sarah procházela uličkou, dokud nenarazily na společnou otevřenou část pro nebelvírské.

Lara ani Clary sice nechodily do Nebelvíru, ale nikdo nic nenamítal, když tam došly a posadily se k Nevillovi, Deanovi a Seamusovi.

,,Ahoj," pozdravila Lara a položila se bezmyšlenkovitě ruce na stůl. Dean obdivně hvízdl a drkl do kluků vedle něj.

,,Co to vidím na tvém levém prsteníčku?" zeptal se s úsměvem. Lara sjela pohledem ke své ruce a taky se usmála.

,,Fred se teda vyjádřil?" ujišťoval se Seamus.

,,Jo," pokývala hlavou a podívala se na Ginny. I ona se šťastně usmívala, ačkoliv tam zahlédla i skrývaný smutek. ,,Další léto se ze mě stane paní Weasleyová."

,,Jeremy nic?"

,,Díky Merlinovi ne," zasmála se odlehčeně Clary. ,,Miluju ho, ale myslím, že se svatbou ještě chvíli počkáme."

,,A co ta svatba?" zajímal se Neville. ,,Babička říkala, že jste měli nezvané hosty."

,,Smrtijedi se jaksi pozvali sami," utrousila suše Ginny a opřela se o čalounění sedačky. ,,Naštěstí se většina hostů stačila přemístit do bezpečí, než začala létat kouzla."

,,Proč ji narušili?" zamračil se Seamus.

,,Hledali Harryho," vysvětlila Clary. ,,Denního věštce jste snad četli, ne?"

Seamus souhlasně přikývl, stejně jako Dean. Neville zřejmě o všem věděl, takže jen poslouchal.

,,Mysleli si, že tam bude, když je Ron jeho nejlepší kamarád," pokračovala Clarissa. Předem byly domluvené, že nesmí říct, zda tam Harry opravdu byl. Kdokoliv by je mohl slyšet, všichni byli pod dohledem.

Kluci zřejmě její narážku pochopili a pouze kývli.

,,A co se dělo dál?"

,,Tvrdé výslechy," povzdechla si Lara. ,,Hned po první zodpovězené otázce jsem dostala jako odměnu Cruciatus."

Nevillův pohled ztvrdl, zatímco Dean se Seamusem vyděšeně vyvalili oči.

,,Vyslýchali nás několik hodin, téměř do dalšího večera, jak se z nás snažili dostat, kde by Harry mohl být," prozradila jim Sarah.

,,Když padlo ministerstvo, padla i ochranná kouzla, která chránila domy členů Řádu," pokračovala ve vyprávění Lara. ,,Vpadli do nich a prohledali je, jeden dokonce i vypálili, ale ani v jednom z nich Harry nebyl."

,,Nikdo z nás ale nevěděl, kde je," dodala Clary.

,,A kde je Hermiona a Ron?" zamračil se Seamus, jako by si až teď tuhle skutečnost uvědomil.

,,Ron onemocněl kropenatkou, leží doma," odpověděla Ginny s významným pohledem. ,,A Hermionu nikdo od konce školního roku neviděl. Zřejmě utekla i s rodiči někam do zahraničí, jako většina mudlorozených. I jejich dům navštívili."

,,Hajzlové," zanadával tiše Neville a podíval se z okna. Londýnské prostředí se změnilo na pláně a okolní lesy.

Na hodnou chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Lara si nervozně pohrávala s prstýnkem a při pohled na něj se musela usmát.

Všichni, kromě těch, kdo o Fredově záměru věděli, byli nanejvýš překvapení, když jim to dva dny po svatbě oznámili. Molly vyhrkly slzy štěstí a ihned jim nabídla Doupě jako místo konání, včetně zařízení většiny věcí.

Pokud si někdo z nich myslel, že je to unáhlené a nezodpovědné, neřekl to. Lara za to byla dokonce i vděčná, protože si nechtěla kazit radost nějakými cizími pochybami.

Zapískání brzd ji vrátilo do reality. Vyhlédla z okna a zjistila, že vlak opravdu zastavuje, ačkoliv cesta byla sotva ve třetině.

,,Co se děje?" vydechla Sarah a nejistě se ošila. Jako většina studentů se snažila z okna cokoliv zahlédnout.

,,Smrtijedi!"

To slovo se vagonem neslo jako hrozivá ozvěna. Laře přeběhl mráz po zádech a instinktivně vytáhla hůlku, stejně jako několik dalších studentů. Byli to povětšinou ti, kteří docházeli na hodiny Brumbálovy armády.

Když vlak plně zastavil, hromově se ozvalo prásknutí kovových dveří vlaku, jak je někdo prudce otevřel. Jen pár vteřin poté se v jejich vagonu objevili čtyři Smrtijedi, dva z každé strany.

,,Kde je Harry Potter?"

Studenti se po sobě vystrašeně ohlédli, nikdo se neměl ke slovu. Laře se zadrhl dech, když poznala toho, kdo promluvil. Ten samý hlas na ni promluvil na svatbě se stejnou otázkou.

Náhle se jeden z nich pohnul a rukou si k sobě přitáhl blonďatou holčičku chodící do druhého ročníku.

,,Pokud nám to neřeknete, budu ji mučit tak dlouho, dokud nezešílí!"

,,Není tady," vykřikla Lara a pohledem přeskakovala ze Smrtijeda na holčičku. Vypadala vystrašeně, ale nebojácně zadržovala slzy. ,,A nikdo z nás neví, kde by mohl být. To už jsme vám snad jasně řekli, když jste vtrhli na svatbu."

,,Sklapni, krvezrádkyně!" vyštěkl směrem k ní jeden ze Smrtijedů a namířil na ni hůlkou. ,,Nebo pocítíš ještě horší bolest, než tehdy. Zřejmě ti to totiž nestačilo."

,,Pouze jsem odpovídala na otázku, kterou jste nám položili," odsekla a pevně v ruce sevřela hůlku.

,,Pokud má někdo informace o tom, kde se Potter nachází, je vaší povinností nám to nahlásit."

,,Jistě," ušklíbl se nehezky Neville. ,,Až to zjistíme, dáme vám neprodleně vědět."

Smrtijed holčičku pustil a postrčil dopředu, takže dopadla do Lařiny náruče. Pevně ji sevřela a nenávistně se podívala na Smrtijedy.

Ti si vyměnili pohled a udělali ještě prohlídku celého vagonu, přičemž použili různá odhalovací kouzla. Když nic nenašli, odešli.

,,V pořádku?" ujišťovala se Lara a starostlivě se na blondýnku podívala.

,,Jo," přitakala dívenka a nejistě se pousmála.

,,Dej si nějakou čokoládu, ta je na otřes nejlepší," doporučila jí a z příruční kabelky vytáhla jednu tabulku, kterou jí vnutila do ruky. Dívka se na ni vděčně podívala a zamířila zpátky ke svým kamarádům, se kterými do té doby seděla.

,,Já je tak nesnáším," procedila skrz zuby Ginny a žuchla sebou zpátky na sedadlo.

,,To my všichni," povzdechla si Clary a prohrábla si zrzavé vlasy.

Když Smrtijedi prošli celý vlak a nenašli nikoho, za koho by se Harry mohl vydávat nebo kdo by věděl, kde se právě nachází, opustili jej a dovolili, aby pokračoval v cestě.

Díky téhle zastávce, která trvala bezmála čtyřicet minut, dorazili do Prasinek se značným zpožděním. Profesorka Prýtová, která si vzala na starosti letošní prváky, stála s nervózním úsměvem a lucernou v ruce na nástupišti.

Nemusela ani příliš zvyšovat hlas, když je svolávala k sobě, zatímco naslouchala Padmě Patilové, která jí vysvětlovala, proč dorazili pozdě.

Profesorka vykulila vyděšeně oči, ale rychle nabrala zpátky svůj klidný, momentálně předstíraný, výraz a pokývala hlavou.

Lara s ostatními mezitím prošla nádražím ke kočárům. Jak se dalo čekat, zmijozelští si nárokovali kočáry pro sebe a surově odstrkovali všechny, kdo jim stáli v cestě.

Lara spolkla sérii francouzských nadávek, při kterých by se její matce a babičce zježily vlasy, a zadržela Nevilla, aby po nich nevystartoval.

Když se zmijozelští konečně vzdálili, nastoupili do volného kočáru a rozjeli se směrem ke škole.