Už od brzkého rána nemohl spát. Celou noc se mu zdálo o Bradavicích a o dobrodružstvích, které ho s bratrem čekají. Nemohl se dočkat, až ho Moudrý klobouk zařadí do jeho vysněné koleje, Nebelvíru.

Věděl, že tam chodili oba jeho rodiče a nechtěl je zklamat. Jeho matka sice říkala, že je úplně jedno, kam je zařadí, ale jemu to tak jedno nebylo.

Zatímco William ještě spal ve vedlejší posteli, Jeremy vstal a zamířil do koupelny. Přeskočil kufr, který měl vedle postele už nachystaný, a vešel do koupelny.

Ta byla propojena i s pokojem Lary a dveře k ní byly pootevřené. Potichu je otevřel víc a nahlédl dovnitř. Lauren pokojně spala ve své posteli a skrz tmavé závěsy se jí do pokoje vkrádalo pár slunečních paprsků.

Odvrátil se a zavřel dveře, aby ji zvuk tekoucí vody neprobudil. Provedl ranní hygienu a osprchoval se, načež vešel zase do pokoje.

Will už byl taky vzhůru a hrabal se v kufru u své postele.

,,Co hledáš?" zeptal se Jer a přešel ke skříni, kde zůstalo několik kousků oblečení. Zbytek měl poskládané v kufru.

,,Tričko, které jsem si chtěl obléct," zamumlal Will a vyhodil z kufru dva černé hábity. Jeremy zavrtěl pobaveně hlavou. Vždycky měl pocit, že je z nich dvou ten zodpovědnější. Zatímco on měl všechno nachystané už od včerejška, Will s chystáním začal až chvíli před tím, než šel spát a měl ještě co dohánět.

A nemyslel si to jen on, ale i jejich matka a babička.

Oblékl se a zamířil dolů na snídani.
--------------------
Nástupiště devět a tři čtvrtě bylo narvané k prasknutí. Jeho uši naplnilo houkání sov, rachot vozíků a neutuchající rozhovory rodičů s dětmi.

Tlačil před sebou vozík, na kterém měl položeny svůj kufr a klec se svou. Ta byla tmavě hnědá, téměř černá. Trvalo mu celý další den, než pro ni vymyslel jméno. Nakonec ji pojmenoval Morgana, podle bájné zlé čarodějky, o které četl v mudlovské knize.

Jeho bratr šel vedle něj se stejným nákladem, jen jeho sova byla mnohem světlejší a Will ji pojmenoval Orion, což bylo druhé jméno jejich otce a první jejich děda z otcovy strany.

Protlačili se k zavazadlovému vozu a nechali tam své věci i vozíky. Poté se vrátili více dopředu.

,,Žádné průšvihy, učte se a hlavně mi pište," domlouvala jim Nicole s mírným úsměvem. Následně se jí však na tváři objevil ustaraný výraz. ,,Hlavně neberte vážně řeči, které by někteří studenti mohli mít. Neznají pravdu, pouze nastrojenou lež. A pravým přátelům nezáleží na tom, co udělali nebo neudělali rodiče."

Will s Jerem souhlasně přikývli. Právě to byl jejich největší strach, že si nenajdou kamarády.
Najednou se ozvalo zahoukání lokomotivy a z komínu vyletěl oblak páry.

,,Tak jo," povzdechla si Nicole a naposledy je objala. ,,Očekávám zítra nebo pozítří dopis s tím, kam jste se dostali."

,,Napíšeme ti," slíbil Jeremy. Kluci se ještě rozloučili s babičkou a sestrou, které slíbili, že ji dovezou na Vánoce něco speciálního. Následně vešli do vlaku a začali s hledáním volného kupé.

Netrvalo to dlouho a jedno si zabrali pro sebe. Každý se posadil na jednu stranu k oknu. Zahlédli svoji matku, sestru a babičku, ale to už se vlak rozjel.

Jakmile projeli zatáčkou, všechny tváře zmizely, stejně jako nádraží King's Cross, a nahradily je volné pláně.

Uběhlo jen pár minut, než někdo otevřel dveře jejich kupé a zajistil si tak jejich pozornost.

Jeremy zadusil smích, když si uvědomil, že ve dveřích stojí jednovaječná dvojčata. Vyměnil si s Willem letmý pohled, ale nic neřekl.

,,Mohli bychom si přisednout?" zeptal se ten napravo. ,,Málem jsme zmeškali vlak a zatím všechna kupé byla obsazená."

,,Jo, jasně," přitakal Will a pokynul jim, aby se posadili. Oba tak udělali a jejich zrzavé vlasy se zaleskly dopoledním slunci.

,,Já jsem Fred Weasley," představil se zrzek, který se posadil vedle Jeremyho, ,,a tohle je můj brácha George."

,,Já Will Black a ten kluk naproti je mé dvojče Jeremy," přidal se chlapec a pečlivě sledoval reakci zrzků.

Jak čekal, zarazili se nad jejich příjmením.

,,Blackovi jako..." začal váhavě Fred a vyměnil si se svým dvojčetem pohled.

,,...od Siriuse Blacka?" dokončil za něj George.

,,Jo," přitakal Jeremy souhlasně a přeskakoval pohledem z Freda na George. 

,,Pochopíme, když si půjdete hledat jiné kupé," řekl Will. 

,,Proč bychom to dělali?" zeptal se Fred.

,,Celý kouzelnický svět ví, že náš otec je v Azkabanu za smrtijedství a zradu svých nejlepších přátel," vysvětlil Jeremy. ,,I když to vlastně bylo úplně jinak," zamumlal pak tišeji.

,,Tak zaprvé, nejsme jako ostatní, takže nám je vlastně jedno, jestli váš otec je Sirius Black nebo nějaký otcův spolupracovník na Ministerstvu kouzel," řekl George.

,,A za druhé, jak to teda opravdu bylo?" pokračoval Fred. Jeremy se překvapeně podíval se svého bratra. 

,,No," začal Jeremy a hledal ta správná slova. Stále byl zaskočený z jejich reakce, ,,náš otec vlastně ani zradit nemohl. Nebyl Strážcem tajemství a nemohl to tedy prozradit Voldemortovi."

,,A kdo to byl? Víme jen málo z toho, co nám pověděl otec, ale matka mu to vždy zakazuje."

,,Peter Pettigrew," odpověděl se znechucením Will. ,,Byl to jejich přítel, stejně jako náš otec. Byl to on, kdo se stal Strážcem, protože se to zdálo nenápadnější a všude se rozhlásilo, že to byl Sirius Black.

Mělo to fungovat, kdyby nebyl Pettigrew Smrtijed a již nějakou dobu nedonášel Voldemortovi."

,,Páni," vydechl Fred a opřel se víc o čalounění sedačky. ,,Každopádně, ať už to bylo jak chce, my rozhodně zaujatí nejsme."

,,To Lara ráda uslyší, stejně jako máma," zakřenil se Will.

,,Kdo je Lara?" 

,,Naše mladší sestra," vysvětlil Jer. ,,Pojede do Bradavic až další rok."

,,To pojede stejně jako náš brácha Ron," řekl George. ,,Jestli teda dostane dopis."

Fred se zasmál a kluci se k němu přidali. 

---------------------------

Cesta pro ně dopadla mnohem lépe než předpokládali. Fred a George byli samý vtip a taky jim povykládali, kolik žertíků provedli minulý rok.

Taky jim dvojčata Weasleyova povykládala všechno o hradě a výuce, kterou sice neměli nijak zvlášť rádi, ale přesto museli uznat, že je někdy sranda.

A než se nadáli, stáli na nádraží v Prasinkách. Weasleyovi se s nimi rozloučili a zamířili ke kočárům, zatímco oni k velkému hajnému Hagridovi, který svolával první ročník k sobě.

První pohled na hrad byl nezapomenutelný. Záře se linula snad ze všech oken a Jeremymu připomínala světlušky, které vídával u nich v noci na zahradě.

Na loďkách se přepravili přes Černé jezero, o kterém věděli, že v něm žije obří oliheň, a na druhé straně v přístavu vystoupili.

Následně je čekala dlouhá cesta vzhůru. Místy měl Jeremy pocit, jako by stoupal do nebe, ale nakonec se objevili na trávníku před hradem. Zbývalo vyjít kamenné schody a objevili se přímo před dubovou bránou.

Hagrid několikrát zabušil, načež se brána otevřela. Na jejím prahu stála přísně vypadají profesorka McGonagallová, která si je od Hagrida převzala.

Po několika minutách cesty se dostali až k Velké síni. Zpoza zavřených dveří šel slyšet šum hlasů, jak si studenti mezi sebou povídali.

Profesorka McGonagallová je odvedla do postranní místnosti vedle vstupní síně.

,,Vítám vás všechny v Bradavicích," započala a jednom po druhém je přejela pohledem. ,,Za chvíli začne slavnostní hostina, před kterou vás však zařadí do jedné z kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel.

Jedná se o důležitý obřad, neboť vaše kolej bude po celých sedm let něco jako vaše rodina. Budete spát v kolejní ložnici, jíst u kolejního stolu, trávit čas ve společenské místnosti své koleje a získávat jí také body, které se na konci každého roku sečtou a kolej s největším počtem bodů vyhraje školní pohár.

Doporučuji vám se naposledy upravit, abyste si hned napoprvé neutrhli ostudu."

McGonagallová vyšla z místnosti a nechala je tam samotné. Jeremy se otočil na Willa se strachem v očích.

,,Co když skončím ve Zmijozelu?" zeptal se tiše, aby ho slyšel jen jeho bratr.

,,Taky mám z toho strach," přiznal Will. ,,Ale máma, babička i teta Hannah se strejdou Chrisem říkali, že jsme jako náš táta. Dostaneme se do Nebelvíru."

Jer váhavě přikývl. Nebyl si tím tak jistý, ale pevně v to doufal. Neuměl si představit, co by dělal. Jejich otec by byl určitě zklamaný. 

,,Následujte mě," ozval se hlas profesorky. Prváci vyšli z místnosti a seřadili se před velkými dveřmi do Velké síně. Jeremy s Willem stáli vedle sebe.

Náhle se dveře otevřely a veškeré rozhovory utichly. Postupovali za McGonagallovou uličkou mezi kolejními stoly a rozhlíželi se kolem.

Lhal by, kdyby řekl, že ho síň neuchvátila. Byla obrovská; kdyby vrchní patro jejich domu dali vedle toho spodního, rozhodně by se tam vešel a zbylo by i místo na zahrádku.

Strop byl začarovaný, aby vypadal jako nebe venku. Na inkoustové obloze zářily hvězdy a sem tam plul nějaký mráček, který však nehrozil deštěm.

Svíce levitovaly ve vzduchu a vosk, který z nich odkapával, mizel neznámo kam. Na stoly a všechny přítomné nedopadal.

Zastavili se před dvěma schůdky, které vedly na vyvýšenou plošinu, kde stál profesorský stůl. Brumbál seděl v jeho prostředku a zpod půlměsícových brýlí a s polo úsměvem pozoroval první ročníky.

Na chvíli se zastavil u dvojčat Blackových. Skenoval je pohledem, až si toho oba dva všimli a také se na ředitele podívali. Brumbálův pohled však neprozrazoval žádný odpor ani opovržení, spíše lítost.

Jeremy odtrhl pohled a zaměřil se na profesorku McGonagallovou. Ta stála vedle nízké stoličky, na které byl položený zaplátovaný klobouk. Jerovi došlo, že je to Moudrý klobouk, o kterém jim vyprávěla matka.

Moudrý klobouk náhle ožil a začal zpívat písničku. Jeremy bedlivě poslouchal a snažil se v sobě zahnat strach, který byl každou chvíli větší. 

Když klobouk dozpíval, všichni mu začali tleskat. Minerva McGonagallová rozevřela pergamen, který měla v ruce.

,,Až přečtu vaše jméno, půjdete se posadit na stoličku a na hlavu si dáte Moudrá klobouk, který rozhodne, do jaké koleje půjdete," řekla a zadívala se na jména na pergamenu. ,,Black, Jeremy."

Ani si neuvědomil, že bude s velkou pravděpodobností první na seznamu. Jako opařený vykročil vpřed, prošel kolem svých budoucích spolužáků a podle pokynů se posadil a nasadil si Moudrý klobouk.

,,Po dlouhé době Black," ozval se v jeho hlavě hlas. ,,Vidím tvé obavy, ale jsou úplně zbytečné. Tak jako u tvého otce, i tady není pochyb, kam patříš.

Nebelvír!" 

S úsměvem na tváři si sundal klobouk z hlavy, vyskočil na nohy a zamířil k nebelvírskému stolu, od kterého na něj mávali Fred a George. Po cestě se ušklíbl na Willa, který viditelně dostal také strach.

Potlesk, přestože trochu váhavý, ho provázel až k jeho místu. Přijal gratulace od Weasleyových a několika dalších a jal se pozorovat zařazení jeho bratra.

Will po vyřknutí jeho jména vyšel ke stoličce, posadil se na ni a dal si na hlavu klobouk. Jeremymu neušlo několik vzdálených tichých rozhovorů, které se vztahovaly na něj a na Willa.

Trvalo několik minut, než klobouk rozhodl.

,,Nebelvír!" vykřikl Moudrý klobouk nahlas a Velká síň se dala do dalšího potlesku. Will, bledý jako stěna, ale s úsměvem na tváři, se přidal k Jeremymu a přijal gratulace.

Jeremy si úlevně oddechl, když si uvědomil, že to dokázali. Dostali se do koleje, kam chodili oba jeho rodiče a byli dalšími Blackovi, kteří porušili tradici.

Nemohl být šťastnější.

Omlouvám se za zpoždění, ale počítač jsem teď týden neměla, byla jsem o tabletu, který byl pomalý a než se něco načetlo, byla to doba...

Každopádně se snad vrátím do starých kolejí a budu vydávat každou středu, při nejhorším bych předělala středy na pátky :D 

Snad by vám to tak nevadilo :) 

Užijte si poslední měsíc prázdniny a taktéž i nastávající víkend :)

Nikky