První září nastalo k její radosti brzy. Od rozednění nemohla dospat, pouze nějakou dobu ležela v posteli a přemítala nad tím, jak se bude celý den odehrávat. Měla několik scénářů, ale nemohla se rozhodnout, který se jí líbí víc.

Aby se nějak zabavila, pustila se do čtení učebnice do přeměňování. Nemohla se dočkat, až zkusí všechna ta kouzla pod dohledem profesorky McGonagallové, jak jí prozradili její bratři.

Když se poté ručička hodin přehoupla přes devátou, byla si jistá, že minimálně její matka a babička budou vzhůru. Schovala knihu zpět do kufru, který zavřela, a zamířila do spodního patra domu.

Jak si myslela, obě ženy seděly u stolu, před nimi se rozprostírala snídaně a o něčem vášnivě debatovaly.

,,Musím vymyslet způsob, jak jí pomoct," řekla Nicole ustaraně a napila se kávy. Když zvedla pohled, všimla si své dcery. ,,Dobré ráno, broučku."

,,Dobré," popřála jim Lara a sedla si na židli. ,,O čem jste mluvily?"

,,O práci," odpověděla Nicole. ,,O jedné mojí pacientce."

,,Aha," pokývala hlavou dívka a nasypala si do misky čerstvé ovoce, které zalila obyčejným bílým jogurtem. ,,A co jí je?"

,,Tím se nemusíš trápit," odbila ji s úsměvem Nicole. ,,Spíš mi pověz, jak se cítíš?"

,,Dobře," vydechla Lara a ucítila, jak se jí kolem žaludku stáhla nervozita. ,,Nemůžu se dočkat, až konečně spatřím hrad a Velkou síň. Kluci o ní tak básnili!"

,,Když jsme u tvých bratrů, nevíš, kde jsou?" zeptala se Mellisa zvědavě.

,,Hádám, že ještě spí," pokrčila rameny dívka a dala si do úst další sousto snídaně. ,,Když jsem šla kolem, bylo v pokoji ticho."

,,Měla bych je jít vzbudit," rozhodla Nicole a stoupla si.

,,Zajdu tam," vyhrkla Lara a svou matku předběhla. ,,Stejně mám stáhnutý žaludek nervozitou a nemám hlad."

,,Tak dobře," souhlasila žena a sedla si. Lara se pousmála a zamířila do vrchního patra domu. Zastavila se u dveří pokoje jejích bratrů a zaposlouchala se. Když uznala, že nejspíš stále spí, opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř.

Will s Jeremym leželi v posteli a spokojeně oddechovali. Když je tak viděla, uličnicky se usmála a zavřela dveře.

Zhluboka se nadechla a zakřičela : ,,VSTÁVAT!"

Zatímco Jeremy okamžitě vyletěl do sedu a zmateně se začal rozhlížet po důvodu probuzení, Will vyděšeně vyjekl a spadl z postele na zem. Lara se začala nezastavitelně smát, když pozorovala svého bratra, jak se snaží dostat z deky, do které se zamotal.

,,Ty!" vykřikl rozezleně a ukázal na ni prstem, když si jí všiml. Lara se smíchem otevřela dveře a spěšně vyběhla na chodbu. Během se dostala do svého pokoje, ve kterém se zamkla. Netrvalo dlouho a do dveří někdo narazil. Uslyšela bratrovo zaklení a cloumaní klikou, ale zámek se ani nepohnul.

,,Okamžitě otevři, nebo si vezmu hůlu a otevřu je násilím," vykřikl Will.

,,Nemůžeš mimo školu používat kouzla," namítla Lara vítězně a usmála se nad dalším pokusem otevřít dveře.

,,Však počkej, já ti to vrátím," zamrmlal rozmrzele Will zpoza dveří a zamířil zpět do svého pokoje. Lara ještě chvíli počkala, než odemkla dveře a zamířila do koupelny.

--------------------------

Nástupiště 93/4 bylo narvané k prasknutí. Ze všech stran se ozývaly hlasy houkání sov a chrčení koleček vozíků.

Lara to všechno pozorovala s ještě větších nadšením, než loni. Tentokrát totiž před sebou tlačila svůj vozík s kufrem a přepravkou, ve které spokojeně odpočívala Midnight.

Prodrali se mezi ostatními až k zavazadlové části, kde odložili kufry i klece se sovami. Lara odmítla nechat Midnight samotnou celou cestu, proto si její přepravku nesla na rukou. Poodešli kousek do pozadí, k jednomu ze sloupů, aby měli trochu soukromí.

,,Kluci, žádné vylomeniny, učte se a někdy napište," ujala se slova Nicole a nasadila tón, který nepřipouštěl žádné námitky.

,,Ano," řekli unisono a nasadili nevinné obličeje.

,,A ty, Laro," obrátila se na svou dceru, ,,užij si svou první cestu a nedělej si starost se zařazením do koleje. Ať budeš kdekoliv, budeme tě mít rádi."

Lara souhlasně přikývla, přestože měla stále stažený žaludek nervozitou. Neustále se rozhlížela, jestli už jde Clary, ale přes tu hromadu lidí skoro neviděla.

,,A teď mluvím na vás všechny," upoutala jejich pozornost znovu Nicole. ,,Vím, že jste mi už nepsali ohledně profesora Snapea, ale příchod dalšího Blacka by ho mohl znovu navnadit, stejně jako loni. Proto vás prosím, abyste se snažili co nejvíc držet a nehádat se s ním."

,,Ale-"

,,Žádné ale, Wille," zarazila příval námitek. ,,Nejsem z toho nadšená, ale jinak to nejde. Snažte se prostě nedávat mu záminku, aby vám dal školní trest, nebo shodil body."

,,Dobře," souhlasili nakonec, i když nedobrovolně. Lara taky přikývla a znovu se rozhlédla. Tentokrát Clary zahlédla.

,,Teta Hannah, strejda Chris a Clary se Sarah už jdou," oznámil jim Jeremy dřív, než to stihla Lara. Čtveřice k nim mezitím došla. Děvčata se přivítala, stejně jako dospělí.

,,Měli byste si pohnout, abyste si našli místo k sezení," navrhla Mellisa, když se z lokomotivy vyvalila pára. Čtveřice souhlasně přikývla a naposledy se rozloučila se svou rodinou. Společně se protlačili skrz další rodiče a po kovových schůdcích vešli do vlaku.

Úzkou uličkou procházeli skrz vlak, aby si našli volné kupé. A nakonec se jim to podařilo. Všichni čtyři se společně posadili do jednoho kupé a zavřeli skleněné dveře.

Lara vyhlédla z okna, ale matku s babičkou nezahlédla. Teprve po ujetí několika metrů se jí je podařilo zahlédnout, jak neurčitě mávají.

Dívka jim také zamávala, přestože si nebyla jistá, zda ji v okně uviděly. Když poté vlak vyjel ze zatáčky, zmizelo nástupiště i všichni rodiče.

Lara se opřela víc do čalounění sedačky a vytáhla z přepravky svou kočku, která se okamžitě uvelebila na jejím klíně.

,,Nepůjdeme najít Freda a George?" navrhl Will, ale jakmile to dořekl, za dveřmi se zmiňovaná dvojčata sama objevila. George otevřel dveře a vstoupil, díky čemuž se za Fredem objevil ještě Lee.

,,Máte ještě místo?"

,,Jasně," souhlasil okamžitě Will a posunul se blíž ke své sestře. Jeremy se zase posunul blíž ke Clary. Trojice se posadila a zavřela za sebou dveře.

,,Kde jste nechali Rona?" zeptala Lara zvědavě, když si uvědomila, že s nimi není.

,,Když jsme mu řekli, že vás jdeme najít, rozhodl se hledat kupé na vlastní pěst," pokrčil rameny George.

,,Ani mě to nepřekvapuje," utrousil Jeremy. ,,Když jsme byli u vás, nepromluvil na nás ani slovo."

,,To bude asi proto, že ho Percy naočkoval svými názory na vaši rodinu," přiznal Fred neochotně. ,,Jako by oběma nestačilo, že mamka s taťkou s vámi problém nemají."

,,Ať si myslí, co chce," pronesla Lara. ,,Však jednou vyjde najevo všechna pravda."

----------------------------

První cesta byla pro Laru nezapomenutelná. Fred, George a Lee vyprávěli jí a Clary různé historky, které jí ani bratři nevyprávěli.

Když v půlce dne na dveře zaklepala prodavačka cukrovinek a různých pochutin, nakoupili tolik jídla, že by to vystačilo dvakrát větší skupině.

A když se po dlouhé době, přestože se jim to zdálo jako chvíle, cesta blížila ke svému konci, převlékli se do školních hábitů a vyšli na chodbu. Tentokrát Lara Midnight nechala v kupé, odkud ji měli dopravit až do jejího pokoje, jakmile bude zařazena do koleje.

Společně vyšli na chodbu, jakmile zahlédli světla Prasinek, kde se postupně začali shromažďovat všichni studenti.

Po zastavení vlaku všichni prefekti otevřeli dveře a pustili ostatní ven na platformu. Lara se tam rozloučila s bratry a s Clary po boku zamířila k velkému muži, který svou výškou a mohutností připomínal spíše obra.

Poté, co se prváci seřadili, zamířili k velkému jezeru, od kterého byl nádherný výhled na celý hrad. Na břehu nastoupili do lodiček, kterými přepluli na druhý břeh k přístavu. Společně vyšli až na nádvoří, kde si je následně převzala profesorka McGonagallová.

Lara ihned pochopila, proč není radno si s ní zahrávat. Vypadala přísně, rty měla stažené do úzké linky a vlasy pevně upevněné na temeni hlavy.

Odvedla je do postranní místnosti a nechala je na chvíli samotné.

,,Támhle je," zašeptala jí Clary do ucha. Lara souhlasně přikývla. Všimla si ho už u lodiček, když nastupoval s Ronem do jedné z nich. A i kdyby si ho nevšimla, někteří prváci o něm mluvili tak, že to nešlo přeslechnout.

Harry Potter stál kousek od ní a bavil se s Ronem Weasleym, mladším bratrem Freda a George. Píchlo ji u srdce, když si uvědomila, že si všichni v místnosti myslí, že za smrt jeho rodičů může právě její otec.

Profesorka McGonagallová si pro ně po pár minutách zase došla a odvedla je před dveře Velké síně Nešlo přeslechnout, jak se starší ročníky vybavují a netrpělivě čekají na příchod prvního ročníku.

Jakmile se dveře síně otevřely, veškeré konverzace utichly a pohledy se přesunuly na ně. Kráčela vedle Clary a vychutnávala si ten pohled. Nejvíc ji zaujal strop, který vypadal jako noční nebe, a svíčky poletující nad hlavami, přičemž vosk se vytrácel do neznáma.

Po cestě se střetla s povzbudivými pohledy svých bratrů, než dorazili k vyvýšenému podiu, na kterém se nacházel profesorský stůl.

McGonagallová se postavila vedle stoličky, na které byl položený Moudrý klobouk. Ve chvíli, kdy se na něj Lara zaměřila, náhle oživl a začal zpívat svou píseň.

Při sloce, ve které se zpívalo o Nebelvíru, se jí sevřelo srdce. Nebyla si jistá, zda se tam dostane, ale toužila po tom. Chtěla dokázat, že je dobrá, stejně jako Will a Jeremy.

,,Až přečtu vaše jméno, vystoupíte sem, sednete si na stoličku a na hlavu si dáte Moudrý klobouk, který vás zařadí do koleje," promluvila profesorka, když klobouk dozpíval a ustal i potlesk.

Rozevřela pergamen se jmény a řekla : ,,Abbottová, Hannah!"

Dívka vyšla ke stoličce, dala si klobouk na hlavu a posadila se na stoličku. Klobouk ovšem hned vzápětí vykřikl : ,,Mrzimor!"

Hannah vyskočila na nohy a odcupitala ke stolu vpravo.

,,Blacková, Lauren."

Když Lara uslyšela své jméno, žaludek se jí sevřel ještě víc. Stiskla Clary ruku a vydala se vpřed uličkou, kterou jí prváci udělali.

Posadila se na stoličku a dala klobouk na hlavu, jak jim to řekla McGonagallová.

,,Další Black," ozval se ji v hlavě neznámý hlas. ,,Jsi nejistá, bojíš se. Nemáš ale čeho, vidím, že jsi stejná jako tvoje matka, ale smysl pro humor po otci taky nepostrádáš."

Lara se nejistě usmála. Trochu ji uklidnilo, co klobouk řekl.

,,Máš ale hodně po své tetě, po které tě rodiče pojmenovali," pokračoval. ,,A přestože by sis hodně přála jít do Nebelvíru, v jiné koleji zapadneš mnohem lépe.

Havraspár!"

Lara překvapeně vykulila oči, ale sundala si klobouk a zamířila ke stolu, který nejvíce tleskal. Usmála se od ucha k uchu a posadila se vedle černovlasé dívky.

Dívka, která šla po ní, se dostala do Mrzimoru, zatímco Terry Boot do Havraspáru. Vyhledala pohled svých bratrů. Viděla, že je jim líto, že není s nimi v Nebelvíru, ale určitě byli rádi, že neskončila ve Zmijozelu.

Začala dávat zase pozornost Zařazování. Jména šla jako na běžícím pásu, dokud se nezastavila u Harryho Pottera. Celá síň rázem stihla, ale hned na to se začaly ze všech stran ozývat překvapené hlasy studentů.

Znovu se setkala s pohledem svých bratrů.Vypadali nanejvýš překvapeně, nejspíš o jeho přítomnosti nevěděli, stejně jako většina školy.

Trvalo několik minut, než ho klobouk zařadil do Nebelvíru. Začala tleskat, stejně jako celá Velká síň. Nejvíc povyku však nadělal právě nebelvírský stůl, který křičel ze všech plic.

Po další holce byla došla konečně na řadu Clary.

,,Smithová, Clarissa!" vyvolala profesorka McGonagallová. Clary udělala to samé, co její spolužáci před ní; vyšla schůdky, dala si na hlavu klobouk a posadila se na stoličku.

,,Havraspár!" vykřikl po chvíli ticha Moudrý klobouk a Havraspát začal nahlas jásat. Lara se zářivě usmála a objala svoji kamarádku, když k ní doběhla.

,,Dokázaly jsme to!" vyjekla Clary nadšeně. ,,Budeme spolu dalších sedm let!"

Lara ji ještě jednou objala a posunula se o místo, aby seděla vedle ní. Když byli poslední studenti zařazeni, Brumbál si stoupl ze svého místa a celá síň následně utichla.

,,Vítejte!" prohlásil. ,,Vítejte v novém školním roce v Bradavicích. A než začneme s hostinou, rád bych vám ještě řekl několik slov, a sice : Vrták! Brekot! Veteš! Cuk! Děkuji vám."

Lara překvapeně nadzvedla obočí, ale hodila to za hlavu, když se před ní objevilo jídlo.