Připadalo jí to jako věčnost, než nastalo léto a její bratři znovu dojeli domů, tentokrát na dva měsíce. Většinu volného času trávila s Clary a Sarah, dcerami Hannah Smithové.

Poté, co se jejich matky začaly po dlouhé odmlce zase bavit, se z ní a Clary staly nejlepší přítelkyně. A co víc, byly narozené jen necelý měsíc od sebe. Sarah, mladší sestra Clary, s nimi také trávila čas a skvěle si všechny rozuměly. Taky od nich byla jen o rok, tudíž ji čekal ještě jeden rok doma, než se vydá do čarodějnické školy.

Když pak její bratři dojeli, čekala s babičkou na nádraží, protože jejich matka měla noční. Společně se potom přemístili do jejich domu, kde už měla jejich domácí skřítka připravenou večeři.

Během večeře pak poslouchala historky a příhody, které její bratři zažili. Nemohla se dočkat, až to všechno zakusí taky.

--------------------------

Prázdniny byly těsně před svou polovinou a Lara každé ráno netrpělivě vyhlížela z okna svého pokoje okolí, jestli k nim neletí sova se třemi dopisy. Vstávala proto brzy, jen chvíli po svítání.

A konečně se její čekání vyplatilo. Byla sobota, všichni společně snídali v kuchyni, když otevřeným oknem proletěla dovnitř sova a upustila na stůl tři dopisy.

Nicole je stihla včas zachytit, aby nedopadly do konvice s džusem, a s úsměvem je rozdala.

Lara na ten svůj několik chvil jen zírala v oněmělém úžasu, než rozlomila pečeť s erbem Bradavic a vytáhla dva pergameny. Ten se školními potřebami odložila bokem a dala se do čtení toho druhého.

Vážená slečno Blacková,

s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás. V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.

Školní rok začíná 1. září. Očekáváme vaši sovu nejpozději 31. července.

Se srdečným pozdravem

Minerva McGonagallová

zástupkyně ředitele

S úsměvem se podívala na svou rodinu.

,,Vzali mě," vyjekla nadšeně a vyskočila ze židle, aby začala tančit oslavný taneček.

,,To je úžasné, zlatíčko," řekla Nicole a usmála se ještě víc. Kluci si mezitím otevřeli své dopisy a přečetli si pomůcky, které budou potřebovat. Většinou se změnily jen knihy, ostatní zůstalo poměrně stejné.

,,Kdy půjdeme na Příčnou?" zeptala se Lara a posadila se na své původní místo. Nedočkavostí těkala očima ze své matky na babičku a zase zpět.

,,Dneska?" navrhla Nicole, protože viděla dceřinu neutuchající touhu.

,,Jo!" vykřikla souhlasně a v očích jí začaly poletovat jiskřičky štěstí.

,,Ale první snídaně," zavelela Mellisa nekompromisně a sama v ní pokračovala.

----------------------

Bylo odpoledne, pár minut po druhé hodině, když se pětičlenná rodina přemístila na Příčnou ulici.

Tentokrát si Nicole vzala na starost Laru, zatímco kluci šli s babičkou. Protože ale měli jen jeden seznam pro první ročník, mohli samostatně nakoupit jen pramálo věcí.

Jako první Lara chtěla pro hůlku. Nebylo se čemu divit; hůlka je nejdůležitější věc kouzelníka. Prodraly se společně mezi ostatními nakupujícími k malému krámku se zamouněnými výlohami.

Zvoneček oznámil jejich příchod. Místnůstku osvětlovala jen petrolejová lampa na prodejním pultu, vedle které stála váza s uschlými květinami.

Nikdo v krámku nebyl, snad kromě starého prodejce, který se objevil vzápětí.

,,Dobrý den," kuňkla Lara.

,,Dobrý den, slečno Blacková," pozdravil Ollivander s úsměvem a obrátil se na Nicole. ,,I vám, paní Blacková."

,,Dobrý den, pane Ollivandere," pokývala hlavou Nicole.

,,Tak nebudeme se zdržovat, ne?" navrhl prodejce a mávl hůlkou. Metr na pultu rázem ožil a začal Laru měřit. Podle pokynů zvedala ruce, aby ji metr dostatečně změřil.

Když bylo hotovo, zmizel muž mezi regály. Lara se otočila na svou matku, ale to už se zase Ollivander vrátil s několika krabičkami.

,,Zkuste tuhle," řekl muž a podal jí jednu hůlku. Lara si ji vzala a krátce s ní mávla. Petrolejová lampa rázem praskla a v krámku nastala tma.

Trvalo několik vteřin, než byla lampa zase celá a mdlé světlo osvítilo jejich tváře.

,,Omlouvám se," vyhrkla Lara a odložila hůlku na pult.

,,Nemáte za co," zavrtěl hlavou Ollivander a vytáhl další hůlku. ,,Když někomu hůlka nesedí, dělá jen neplechy."

Lara přikývla a vzala si do ruky druhou hůlku. Ani ta jí však neseděla. Ve zdi, kousek od ní, se objevila prasklina. Ollivander ji však rychle odstranil, stejně jako spravil předtím lampu.

,,Třešeň, deset a půl palce, žíně z jednorožce," řekl prodejce a podal jí třetí hůlku. Lara ji váhavě vzala do ruky.

Ihned pocítila příval tepla, a když s ní mávla, vystřelily z jejího konce stříbrné a modré jiskry. Dívka se nadšeně usmála a podívala se na svou matku.

,,Výborně," zaradoval se Ollivander a schoval hůlku do krabičky. ,,Bude to osm galeonů."

Nicole vytáhla danou sumu a předala ji prodejci. Ten jí na oplátku dal tašku, ve které byla krabička s hůlkou.

Lara s Nicole se s Ollivanderem rozloučily a odešly.

------------------------

Poté, co nakoupily přísady do lektvarů, zamířily k Madame Malkinové pro hábity. Tam se taky sešly s ostatními, neboť kluci za poslední rok vyrostli o pár centimetrů a hábity jim byly krátké.

Když měli nakonec hotovo i tam, museli pro knížky. Znovu se rozdělili, aby pokryli co nejvíc prostoru. Lara však místo toho, aby hledala knihy potřebné do školy, si prohlížela kategorii s pokročilými kouzly, které se učí až ve vyšších ročnících v hodinách obrany proti černé magii.

V hlavě přemítala nad tím, jestli je někdy bude všechny umět. Doufala, že ano. Když jim matka vyprávěla o tom, jak jejich otec pracoval jako bystrozor, v hlavě se jí zrodil obrázek sebe sama, jak taky chytá černokněžníky. A od té doby netoužila o ničem jiném.

,,Nemáš hledat knihy do školy?" ozval se za ní hlas Mellisy. Otočila se a setkala s babiččiným pohledem.

,,Nějak jsem se zasekla," přiznala provinile a rychle přešla k sekci pro první ročník, kde z police vzala požadovanou knihu do obrany proti černé magii.

,,Chceš, abych ti některou z těch knih koupila?" zeptala se žena.

,,K čemu by mi byly? Zatím ještě k ničemu," zavrtěla hlavou Lara. ,,Musím se první naučit základy."

,,Ale můžeš si ji vzít sebou a až budeš umět základy, můžeš se začít učit sama dopředu."

,,Tak dobře," souhlasila nakonec dívka a znovu se zahleděla na knihy. Nakonec si vybrala Dvacet pokročilých kouzel pro samouky a přidala ji k těm, které držela její babička.

Postupně našly všechny potřebné knihy a zamířily do spodního patra knihkupectví, kde se zdržovali její bratři s matkou. Nalezly je u sekce s léčitelstvím, kde si jejich matka dodatečně prohlížela nové výtisky knih týkající se trvalých poškození.

,,Našly jste všechno?" zeptala se a přidala jednu knihu k těm dalším.

,,Ano," přitakala Lara a pousmála se. ,,Kam půjdeme teď?"

,,No, všechno potřebné už máme, tak kam bys chtěla?"

,,Půjdeme zase na zmrzlinu, jako minulý rok?" zeptala se prosebně a nasadila psí pohled.

,,Tak jo," souhlasila Nicole s úsměvem a zamířila k pokladně, kde položila všechny knihy. Mellisa k nim přidala ostatní a pousmála se nad prodavačovým výrazem. Nebylo se čemu divit, knih bylo víc jak dvacet.

Jakmile měli zaplaceno a knihy byly dány do tašek, zamířili z knihkupectví ven. Když však chtěli vyjít ven, někdo otevřel dveře zvenčí a zamezil jim tak cestu.

,,Molly!" vyhrkla Nicole překvapeně, když poznala rusovlasou ženu ve dveřích. Za ní stál Arthur a jejich děti.

,,Nicole, Melliso," řekla Molly poněkud zaraženě. ,,Jaké překvapení."

,,Nápodobně," přikývla Nicole a nervozně se poohlédla po své matce.

,,Můžeme si promluvit?" zeptala se Molly a podívala se na Arthura.

,,Kluci, běžte se mezitím porozhlédnout po těch knihách," řekl nesmlouvavě. Kluci překvapeně přikývli a rozešli se do obchodu.

,,Jeremy, co kdybys šel se svým bratrem a sestrou a ukázal jim tu knihu, která se ti tak líbila?" navrhla Nicole s úsměvem. Jeremy souhlasně přikývl a spěšně zamířil zpět do nitra obchodu. ,,Jestli chceš mluvit o našich dětech-"

,,O to nejde," přerušila ji Molly a usmála se. ,,Spíše jde o Siriuse."

,,O Siriuse?"

,,Nemůžu s jistotou říct, že to neudělal, protože všechny důkazy jsou proti němu, ale ať už je to jak chce, ty jsi s tím neměla nic společného a tvé děti taky ne," vysvětlila Molly.

,,Jsem ráda, že to takhle berete," řekla po chvíli ticha Nicole. ,,Takže vám nevadí, že se Will s Jeremym baví s vašimi syny?"

,,Vůbec ne," zavrtěl hlavou Arthur. ,,Jsme naopak rádi, že nejsou jako ostatní a nedívají se na ně skrze prsty."

Nicole se usmála a cítila, jak ji v očích zaštípaly slzy.

,,Měla jsem hroznou radost, když mi napsali o jejich prvních kamarádech, tím spíš, když to byli právě Fred a George," přiznala. ,,A jsem hrozně ráda, že to nemá žádné překážky."

,,Co kdybyste se k nám ještě do konce prázdnin stavili na jeden den, aby si děcka trochu pohrála a my jsme si mohli sednout k čaji?" navrhla Molly.

,,Uvidím, jak mi to bude vycházet v práci a pošlu ti sovu," slíbila Nicole a rozhlédla se po knihkupectví. Nedaleko od nich se za regálem schovávali Fred, George, Will, Jeremy a Lara a tajně poslouchali jejich rozhovor.

Nicole nad tím zakroutila pobaveně hlavou a kývla na ně, aby vylezli. Všech pět k nim zamířilo s provinilými výrazy, přestože si byla jistá, že jediná Lara by ho mohla myslet vážně.

,,Tak tedy na viděnou," rozloučila se Mellisa a postrčila svá vnoučata dopředu. Kluci se ještě spěšně rozloučili s dvojčaty Weasleyovými a vyběhli z obchodu za svou sestrou.

,,Sbohem," usmála se Nicole, věnovala Weasleyovým poslední pohled a vyšla ven za svou rodinou.