Za poslední dobu jsem ráno vstávala s dobrým pocitem. Už jsem se nebála Klause ani jeho rodiny. Nechtěli mi nic udělat. Mohli, ale neudělali. Hlavně mě v tom přitvrdilo to, že jsem řekla Klausovi že si vše pamatuji, ale on nic neudělal. Ráno jsem udělal vše potřebné a rozeběhla jsem se do práce. Cami tam ještě nebyla a tak jsem se rozhodla si konečně uklidit věci v šatně. Neměla jsem nikdy moc čas ani náladu to uklidit. Tak proč to nevyužít. Konečně hotovo. Po několika minutách nejotravnější práce světa jsem měla uklizeno. Zatím tu nebyla ani noha a tak jsem utřela prach tma kde to bylo třeba a posundávala jsem židle. Zrovna jsem rovnala flašky. Já bych si sice mohla vzít židli abych tam dosáhla lépe, ale já jsem prostě líná si ji vzít. Natahoval konečně urovnáno i když s celkem velkým výdajem energie. Hlavně se mi nesmějte. Jsem dost drobná.

Po hodině začali chodit lidi. Cami přišla pozdě a tak jsem byla chvíli jak na baru tak i na place jako servírka. Řeknu vám, že to byla celkem makačka. Vůbec jsem to v tu chvíli nestíhala. Nakonec došla a už to bylo v pořádku dokud nedošli Mikaelsonovi. Sedli si na svá obvyklá místa. Posadili se, ale já k nim nešla místo toho jsem si povídala s nějakým hostem. Věděla jsem, že mě sledují. Cítila jsem ty jejich pohledy, ale nedala jsem to na sobě zdát. " Lacey!" Zavolal na mě Kol. Došla jsem k nim s úsměvem na tváři. Já se prostě smát musela. Nemohli mě ovládnout, ale nevěděli proč a ani nejspíš nechápali proč se jich nebojím. Upřímně jsem to taky nechápala. Asi jsem měla pocit bezpečí kvůli mámině prstenu. " Taky přeji dobré ráno. Co si přejete?" " Tak třeba nám říct proč tě nejde ovládnout. To by mohlo pro začátek stačit." Spustil egoisticky Klaus.

" Jak jsem řekla vy máte tajemství a já mám to svoje. Tečka. Ještě něco?" " Stejně na to přijdeme." Odsekl mi Klaus. " O tom nepochybuji. Stejně jako já na vás." Pak už si jen objednali a odešli. Ne že by mi to vadilo. Po včerejšku jsem byla spíše ráda. Zbytek dne probíhal dost rutině. Obsluhovala jsem hosty u baru a pak jsem všechno uklidila a zamkla jsem bar. Nic náročného. Chtěla jsem zjistit něco více o mé matce. Přece jenom mi odkázala prsten s Železníkem proti ovládnutí a jediné co mi vzkázala bylo, že mě ochrání? Tomu nevěřím. Není možné aby mi svěřila prsten který mě ochrání aniž by do něčeho nebyla zapletená. Vlastně ani nevím jak zamřela. Táta mi prostě jednou řekl, že maminka odešla do nebíčka. To bylo vše co jsem věděla. Musím zjistit co měla máma společného s upíry. Napadla mě děsivá myšlenka. Co když nezemřela jen tak, ale někdo ji zabil? Co když něco věděla, ale nikdo jiný se to dozvědět nesměl?  

Tak je tu slíbená kapitolka. Ano je dost krátká, ale tahle ani dlouhá být neměla. Měl to být jen takový záchytný bod. Do komentářů mi určitě pište svoje názory, otázky a nápady. Budu ráda za hlasy a samozřejmě za sledování mého profilu. Jinak chystám opět další povídku, která nebude ani tak FF jako spíš Teenfikce. xoxo AknelD. <3 <3 <3