„Jo, pomůže, je to na bolest. Sice zabírají až asi za... třicet minut, ale fakt zabírají. To je hlavní. Tak dělej," popohnal Draca pobaveně a sledoval, jak si blonďák dal růžový prášek do úst a pak ho zapil obyčejnou vodou.

„Díky," zamumlal, když odložil skleničku a odkulhal zpátky do obýváku, kde si podle pokynů neochotně svlékl džíny a opatrně se položil na břicho.

Potter byl během chvíle u něj a položil mu těsně nad lem boxerek příjemně horký hadr, nebo co to bylo.

Draco zavrněl jako kočka a položil si hlavu na stranu. Zavřel oči. Když neslyšel zvuk kroků, opět oči otevřel a zadíval se nahoru na Pottera, který na něm visel těma svýma zelenýma za obroučkami brýlí.

„Co je?" vyklenul obočí.

Potter jako by se až teď probral, zatřásl hlavou. „Nic. Chceš pustit televizi?" kývnul k velké plazmovce.

Draco chvíli váhal, než zavrtěl hlavou a položil ji zpátky na menší polštář. Věděl, co to je televize, ale teď na ni neměl náladu.

Potter ho tedy nechal být a odešel si dělat zřejmě své věci. Draco ho slyšel rachat v kuchyni a poté k němu dolehly typické zvuky vaření, když člověk něco krájí a loupe. Cítil, jak ho ty zvuky pomalu ukolébávaly ke spánku.

Až v posledním momentu ucítil, jak přes něho zřejmě Potter přehodil lehkou deku a nechal ho spát. A tak teda usnul.

Probudil se někdy pozdě v noci, protože byla všude tma a on potřeboval na záchod. Opatrně se tedy postavil a podle paměti se vydal najít koupelnu a zároveň s tím toaletu. Potter přece v ní včera sušil tu chlupatou bestii, zapátral v paměti a tak zapadl do prvních dveří v předsíni, naštěstí těch správných.

Vykonal svou potřebu a pomalu se vrátil zase zpátky na pohovku. Lehl si na břicho, i když té polohy už měl plné zuby, přikryl se dekou a po pár minutách opět usnul za lehkého psího funění v pelechu.

Tentokrát ho probudily až ráno opět zvuky z kuchyně. Chvíli se zavřenýma očima poslouchal a jen odhadoval, co asi Potter dělá.

„Dobré ráno," ozval se najednou kousek od něj Potterův hlas a tak sebou polekaně škubl.

„Magore," zaskučel bolestí a vrhnul na Pottera vraždící pohled. V tu chvíli ho opravdu chuť zabít měl.

„Promiň, myslel jsem, že o mně víš. No, asi se nemá cenu ptát, jak na tom jsi. Tady máš prášek a vodu, přinesu ti i ten obklad," kývl Potter ke konferenčnímu skleněnému stolku, na kterém byla opravdu růžová pilulka, sklenice vody a na talířku toust namazaný zřejmě pomazánkovým máslem.

Draco se nestačil divit, jak byl Potter pozorný. Zřejmě opravdu cítil vinu za to, co provedl jeho pes.

Tiše si povzdechl a i přes bolesti se vyhrabal z peřiny a pomalu se postavil. Zapil prášek vodou.

„Můžu použít tvojí koupelnu?" zeptal se ze slušnosti, protože mu přišlo, že je to tak správně.

„Jasně, první dve-"

„Já vím." Přerušil Pottera a toust nechal na talířku stát na stolku. Vezme si ho kdyžtak až po očistě, kterou jeho tělo tak moc vyžadovalo.

Odbelhal se do koupelny a nějak zapomněl, že by se měl Pottera zeptat, který si může půjčit ručník nebo jestli nemá jiné oblečení. Zaplul ihned po svlečení do sprchy a nic jiného než horká voda ho nezajímalo.

Nevšiml si, že během mytí vlasů mu Potter do koupelny vlezl a prostě mu vše nechal na jedné hromádce u umyvadla. Byl pro něho proto šok, že když vylezl, vše už měl připravené. Potterovy boxerky, jeho bílé triko, šedé tepláky a ponožky.

Zavrtěl nad tím hlavou a v duchu mu poděkoval.

Když se do věcí oblékal, zjistil, že bolest už se trochu zmírnila a on se může více hýbat. Pilulka zřejmě opravdu fungovala. Přijal to opravdu s povděkem, protože nehybný si připadal jako mrzák.

Neodolal a přičichl si k Potterovu tričku. Mělo takovou příjemnou vůni. Nevěděl, jestli je jeho vlastní nebo nějaká mudlovská náhražka, ale bylo mu to jedno. Hezky to vonělo a to mu stačilo.

Dilema nastalo až ve chvíli, kdy nevěděl, jak se bez hůlky čistí zuby. Že on hlupák ji nechal na ministerstvu. Nebylo to schválně, prostě ji tam zapomněl v zápalu práce.

S povzdechem tedy přešel ke dveřím a otevřel je.

„Pottere? Jak se čistí zuby?" Bylo to neuvěřitelně potupné, ale nechtěl, aby mu z úst páchlo.

Potter v kuchyni se rozesmál. „Kartáčkem, Malfoyi!" odpověděl mu nahlas.

„Jdi do prdele, blbečku. Asi nevím, co to je, ne?!" zavrčel Draco nabroušeně, ale to už byl Potter u něho a prošel kolem něho do místnosti. Z jedné skříňky vytáhl nově zabalený kartáček a podal ho Dracovi.

„Dej si na to trochu pasty," dal mu ještě do ruky tubu s nějakým gelem nebo co to bylo. „Trochu to namoč a pak to strč do pusy a hýbej s tím po zubech," názorně mu pohyby ukazoval s vlastním kartáčkem, jen bez pasty.

„Fajn," přikývl Draco a zadíval se na Pottera, který jen stál na místě. „Dobrý, Pottere, teď už to zvládnu sám!" zdůraznil.

„Jo, jasně, promiň," zvedl Potter ruce, jako když se vzdává a vyšel z místnosti. Draco opět osaměl a tak si mohl zkusit poprvé v klidu vyčistit zuby po mudlovsku.

Šlo mu to překvapivě lehce, takže už tak nějak chápal, proč mudlové tuhle banalitu zvládají tak lehce a rychle. Však on tomu taky přijde časem na kloub.

Dokončil svou očistu a s ještě trochu vlhkými vlasy se vydal zpátky do kuchyně za Potterem. Ten zrovna seděl u stolu a snídal, vedle talíře poházené nějaké papíry.

Už se chtěl odebrat zpátky na jeho oblíbenou pohovku, když si všiml, že jeho snídaně je též na stole naproti Potterovi a na židli leží naducaný a určitě pohodlný polštářek. Pochopil a pomalu se tedy posadil do měkkého. Nebylo to tak strašné. Horká sprcha udělala hodně a polštář mu taky pomohl. Bolelo to jen trošku.

Beze slova se pustil do snídaně a nemohl odolat, aby sem tam nepozoroval Pottera, který během snídaně kroužkoval nějaká slova na papírech.

Nevydržel to. „Co to děláš?"

Potter k němu zvedl zmatený pohled, kterým poté ihned problesklo pochopení, proč Draco sedí naproti němu a snídá. „Práce," řekl poté, co dožvýkal sousto v puse. Alespoň měl vychování, pomyslel si Draco. Docela pokrok od školy.

Když nad tím tak Draco přemýšlel, Potter byl celkově jiný. Byl... mudlovský. Zalezlý v tomhle světě, aby ho žádný kouzelník nemohl najít. Bylo to chytré, ale stále nechápal, co ho k tomu vedlo.

„Aha..." Neměl k tomu co jiného říct.

Když se nad tím znovu zamyslel, došlo mu, co by se asi stalo, kdyby Draco nahlásil, že našel Zlatého chlapce, který už deset let není k nalezení. Byl by to poprask. Ale Draco nemohl. Nemohl mu to udělat po tom, co mu pomohl a nenechal ho jen bezmocně ležet v parku na zemi. Potter vypadal tady spokojený. Mnohem víc než v kouzelnickém světě.

Povzdechl si a poté nahlas pšikl. Nechápavě zamrkal, tohle se mu nikdy ještě nestalo.

Z druhé strany stolu se ozval pobavený smích.

„Co je na... tom tak vtipného, Pottere?" zavrčel dotčeně a poté opět nedokázal zadržet další, už druhé, pšiknutí.

„Nic, jen, že budeš mít asi rýmu, Malfoyi," odpověděl mu Potter klidně.

V kuchyni bylo chvíli ticho, než se Draco dokázal zeptat. „Pottere, co je to rýma?"

____________________________

Zdravím dnes ještě jednou,

rozhodla jsem se sem strčit další kapitolu New beginning, protože u We know jsem se nedočkala odezvy, kterou jsem si přála. Nevadí, nechám to ještě jeden den uležet a uvidíme. Třeba nějaký čtenář hvězdičku přidá a nebo se já umoudřím...

Předchozí kapitoly tohohle příběhu bych ale chtěla věnovat hlavně Makkakonce, protože to vypadá, že to čte jen ona a baví jí to a potom taky Ellie97x3, která vždy dá vědět alespoň pro mě velice důležitou hvězdičkou, že ty moje žvásty čte a možná se jí i líbí, moc vám za to děkuji.

PisálekMaty