Když Harry ráno procitnul, ihned se mu na rtech usadil úsměv. Vzpomínky a i pocity z minulé noci v něm byly ještě stále čerstvé a silné. Draco mu dal totiž ten nejhezčí vánoční dárek, který kdy existoval. Poprvé se pomilovali. A bylo to nádherné. Něžné.

Harry se převalil na bok a pomalu otevřel oči, aby se mohl podívat na... prázdnou polovinu postele.

Zmateně se posadil a rozhlédl se kolem. Vše bylo na svém místě. Dracův župan. Dracovy pantofle. Dracovy tepláky přehozené přes opěrku křesílka.

I tak měl ale Harry pocit, že něco je jinak. Špatně.

Pomalu se vyhrabal z peřiny, postavil se a vešel otevřenými dveřmi do obýváku. Pohled stočil k Andyho prázdnému pelechu. Byt byl naprosto tichý.

„Andy?" zavolal psovo jméno a jako odpověď se mu dostalo jen tiché zakňučení z chodby.

S mírným zamračením přešel k průchodu do předsíně a pohled sklopil dolů na bílého psa ležícího u dveří s čenichem úplně u země. Uši měl Andy přitisklé k hlavě.

A pak mu to došlo.

Byl pryč.

Dracovy boty. Dracův kabát. Klíče od dveří byly položené na botníku a Harry pochyboval, že je tam Draco zapomněl.

Andy znovu zakňučel a zaškrábal lehce na dveře packou.

Harrymu se zamotala hlava, že se musel opřít o stěnu a poté po ní pomalu klesl po zádech až zem, kde zůstal sedět. Opustil ho. Draco... byl pryč. A on mu to neřekl.

„Do háje!" zabořil prsty do svých vlasů a bolestivě za ně zatahal. Tak moc litoval, že mu neřekl ani v noci ta dvě slova. Neřekl mu, miluju tě. Byl to snad důvod, proč Draco odešel? Utekl?

Harry se prudce postavil a začal skoro běhat po bytu, jak hledal cokoliv, co by mu prozradilo, proč Draco odešel. Nějaký papír. Vzkaz. Opravdu cokoliv.

V obýváku ani v kuchyni nenašel nic. Ani v chodbě, kde neustále ležel Andy.

Poslední šance byla ložnice, z které vypadl tak rychle, že si ničeho nevšiml. Až teď když stál mezi dveřmi, uviděl ten kus bílého papíru, který ležel před rámečkem s fotografií.

Harry k němu pomalu prešel a zvedl ho svými třesoucími se prsty.

Drahý Harry,

Je mi strašně líto, že tohle musím udělat, ale věř, že myslím jen na tvé dobro. I přesto, že to bolí, musím odejít zpět do kouzelnického světa, protože kdybych zůstal, ohrozil bych tebe. A to já nechci. Vím, jak moc si tady šťastný. Mohl jsem to vidět každý den, jak tě práce s dětmi naplňuje, jak moc miluješ Andyho a jak seš tady volný. Žádný chlapec, který přežil ani Harry Potter, ale jen a pouze Harry Evans, pediatr milující děti. Proto se na mě prosím nezlob.

Miluju tě,

Navždy tvůj, Draco.

Harry vzteky chudák kousek papíru skoro rozcupoval. I přesto, že na něm byla ta dvě slova, která ale chtěl slyšet první z Dracových úst a ne si je přečíst na papíře.

„Jen počkej, tohle ti jen tak neprojde," zavrtěl hlavou a na tváři se mu tentokrát usídlil úsměv. Věděl, že to, co teď udělá, už nikdy nebude moct vzít zpět, ale blonďák mu za to stál.

Rychle na sebe naházel oblečení, do zadní kapsy džínů zastrčil peněženku s doklady a už pospíchal do předsíně, aby si nazul boty a oblékl kabát.

Andy k němu zvedl hlavu.

„No nekoukej, taky ho chceš zpátky, tak se zvedej, jdeme si pro něho."

Pes jako by mu opravdu rozuměl slovo od slova, se prudce postavil na nohy a začal kolem Harryho jančit.

„Jasně, jasně, jdeme. Tak hledej. Ukaž mu, jak moc ho máš rád!" popohnal Harry psa s úsměvem, popadl klíče a vypadl z bytu. Andy běžel už napřed dolů ze schodů.

Když ho Harry dohnal, vesele vrtěl ocasem a venku ihned sklonil čenich k zemi a snažil se Draca vystopovat. Zřejmě se mu něco zachytit povedlo, protože Harryho dovedl přímo před tu samou budku, kterou ho Draco brával na ministerstvo.

„Pašák!" podrbal Harry psa mezi ušima, než mu otevřel dveře do budky a sám namačkal variantu čísel, díky které se budka rozjela směrem dolů.

Když se dostali až dolů, Harry mírně ztuhl, jak si uvědomil to velké množství kouzelníků a čarodějek. Nebylo už ale cesty zpátky a on už se cestou sem rozhodl, že tohohle nikdy v životě nebude litovat. Nikdy.

Proto se také pomalu skrčil k psovi. „Hledej, páníčka, Andy, hledej!" zašeptal mu do ucha a poté už se rychle začal prodírat davem za psem, který obratně mezi tolika páry nohou kličkoval.

Každou chvíli do někoho vrážel, takže se také skoro stále jen omlouval, až ho nakonec začali kouzelníci poznávat a začali si šeptat mezi sebou jeho jméno. Harry Potter.

Harry měl pocit, že se na něho sesypu dříve, než stihne Draca najít. Než ale stihl nad tím více uvažovat, ozval se jemu moc dobře známý výkřik a poté zahlédl Andyho. Musel se tomu pohledu zasmát, protože Andy zakončil své pátrání stejně, jako ho tenkrát začal. Povalil chudáka blonďáka na zem. A že to byl zábavný pohled, když Draco nevěřícně na psa zíral.

Harry k nim rychle doběhl a udýchaný k blondýnovi natáhl ruku, přesně jako tenkrát. „To vypadá na nový začátek, co myslíš?" povytáhl obočí a zasmál se výrazu, který se Dracovi usídlil na tváři. Bylo v něm něco ze zmatení, štěstí, pochopení a zároveň strachu.

„C-co tady děláš? Vždyť..." Draco stále sedící na zemi zavrtěl nechápavě hlavou.

Harry mírně zahýbal prsty, aby upoutal blonďákovu pozornost. Kolem nich se totiž začal utvářet docela slušný dav.

Draco se nakonec trošku vzpamatoval a chytil se pevně Harryho nabízené ruky, díky čemuž ho černovlasý dostal zpátky na nohy a přitáhl si ho opravdu těsně k sobě. „P-počkej-"

Harry ho ale přerušil. „Já už nebudu čekat na nic, Draco. Miluju tě a nechci o tebe za žádnou cenu přijít. I zasraný Zlatý chlapec mi za to stojí. Klidně budu opěvovaný hrdina, ale jen s tebou, jen když ty budeš po mém boku. Tak co říkáš? Začneš se mnou nový začátek?"

Draco na něho několik vteřin jen nevěřícně hleděl, než se mu zaleskly oči a on objal Harryho kolem krku. „Začnu, ale ne úplně od začátku," zašeptal.

Harry povytáhl obočí.

„Miluju tě, Harry Jamesi Pottere," odůvodnil mu to jen Draco a poté ho prostě hluboce políbil naprosto přede všema.

Chvíli bylo naprosté ticho, než se jako vždy ozval nejdříve velice žárlivý Andy a až poté explodovala celá uvítací síň ministerstva.

Harry ani Draco nevěděli, čemu tleskají a usmívají se. Jestli tomu, že jsou spolu nebo že se Zlatý chlapec vrátil, ale byl jim to úplně jedno. Oni měli jeden druhého a to jim naprosto stačilo.

A ještě Andyho. 

                                                                                        THE END

______________________________

Dobré ráno, přeji! :)

Tak a je to tady. New Beginning je s konečnou platností dopsaná a je jen na Vás, jak se vyjádříte v komentářích, zda chcete ještě epilog nebo ne. :) Čím více uvidím reakcí, tím dřív tu epilog bude. ;)

Co bych ještě řekla... Asi jen to, že jako první u této povídky vznikl překvapivě konec. Tedy alespoň v mé hlavě. :D Až poté se do toho všeho zamotal Andy a sníh a Dracova chřipka. :D

Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří mě nějakým způsobem podpořili a já jen doufám, že budou pokračovat stále u jiných mých povídek, protože mi neskutečně pomáháte. :)) Zároveň bych Vám chtěla věnovat tento díl, který je opravdu poslední! (+ tedy možná epilog, podle toho, jak si ho odhlasujete.) :)

Místo New Beginning je připravená nová povídka se jménem Necessity, tak doufám, že alespoň s některými z Vás se u ní ještě shledám. :))

PisálekMaty