Nakonec se vrátil s plnou náručí bílých ozdob, řetězů, svíček a lamety. Sousedka pod ním totiž už Vánoce neslavila tak jako dřív a měla jen malinký plastový stromeček, takže jí většina ozdob zbyla. Byla to moc milá starší dáma.

Harry s velkou snahou, aby nic nepustil, zazvonil a počkal, až mu Draco přijde otevřít.

„Tak co, stačí?" zeptal se ho s úsměvem, když procházel kolem něho do obýváku, kde krabice postavil též na konferenční stolek. „Jsou všechny bílé, ale to stačí, ne?" otočil se na blonďáka, který se usmíval.

„Určitě. Jsem naprosto spokojený. Děkuju moc," přešel Draco k Harrymu a ještě jednou ho políbil.

„Tohle si nechám líbit..." zamručel Hary do polibku a Draco se na oplátku tiše zasmál.

„Můžeme pokračovat, až nazdobím toho chuděru, co říkáš?" odtáhl se Draco a sklonil se ke všem těm krabicím a sáčkům, aby si prohlédl, co to Harry vlastně donesl.

„Dobře. Já jdu zatím dovařit tu večeři," pohladil Harry Draca po zádech a vrátil se do svého království, kam Dracovi na velké vaření zakázal chodit. Sice už se blonďák lepšil, ale pořád tu bylo to riziko, že si uřízne prst, než oloupe brambory.

Draco jen něco zamručel a hleděl si svých ozdob.

Harry ho během svého vaření zvědavě pozoroval a musel uznat, že měl Draco pravdu. Bílá se světle zelenou opravdu vypadala lépe, než ta zelená se zlatou. I jeho zdobení bylo nějakým způsobem prostě lepší než vždy to Harryho. Bral vše hezky popořadě a nijak stromek nepřeplácával. Byl také proto ve finále opravdu pěkný.

„Tak co myslíš?" zeptal se ho Draco, když pozoroval svůj výsledek a Harry se postavil vedle něho.

„No, myslím, že je hezký, ale znám něco hezčího..." zamumlal Harry naprosto vážně a měl chuť se začít smát, když si Draco založil ruce na hrudi a vyzývavě se na něho zahleděl.

„Tak to mi teda řekni, kdo má hezčí stromek, než my!" propaloval ho pohledem.

Harry se rozesmál. „A kdo řekl, že mluvím jen o stromku?"

Draco překvapeně zamrkal a poté vyjekl, když si ho Harry vyzvedl do náruče a ruce nechal na jeho půlkách. Radši rychle omotal nohy kolem Harryho pasu a objal ho rukama kolem ramen. Ne, že by černovláskovi nevěřil, ale byl těžký a opravdu nechtěl mít znovu naraženou kostrč. „Jestli mě pustíš...!" pohrozil mu tiše, ale s úsměvem a prohrábl se černými vlasy na zátylku.

„Tebe? Nikdy!" ubezpečil ho Harry se smíchem a natáhl se pro polibek, kterému se Draco vůbec nebránil.

Harry je po slepu dopravil k pohovce, na kterou Draca opatrně položil a sám si lehl na blondýna, který se do polibků jen spokojeně usmál a přitáhl si Harryho více na sebe. Zabořil mu prsty do vlasů a pootevřel více ústa, aby tak dal Harrymu najevo, že chce víc.

A Harry ho velmi ochotně vyslyšel. Lehce vklouzl jazykem do Dracových úst a propletl svůj jazyk s tím jeho. Miloval líbání s Dracem. Měl pocit, že blonďák to ani neví, ale něco na jeho polibcích bylo.

Když Dracovi pod ním uniklo tiché spokojené zasténání, Harry se usmál a kousl blonďáka do spodního rtu. Poté se rty přesunul jemnými polibky na Dracovu šíji, které začal věnovat velkou péči.

Odměnou mu za to byly blonďákovy spokojené steny, které se vůbec nesnažil zadržet.

„Harry," vydechl tiše Draco jeho jméno a jemně se pod jeho tělem propnul.

Harry se ale jen zasmál a přidržel si Draca za boky na pohovce, aby se nemohl nijak hýbat a začal mu na šíji pod uchem tvořit pěkné znamínko.

Když byl skoro hotový, ozvalo se vedle nich zakňučení.

Draco sebou prudce škubl a otočil hlavu víc na stranu, aby se zadíval na bílého psa s modrýma očima, který seděl před pohovkou, vrtěl ocasem a měl nastražené uši. „Bože, Andy!" zanaříkal.

I Harry se odtáhl od své práce a pobaveně se na psa zadíval, než natáhl ruku a podrbal ho mezi ušima. „Asi se chce přidat," zasmál se.

Draco protočil oči. „Nebo si taky myslí, že mi ubližuješ!" vyplázl na Harryho jazyk a stáhl si jeho hlavu za zátylek pro ještě jeden polibek.

„No moment, my jako končíme?" zamumlal do polibku Harry.

Draco se zasmál a odtáhl. „Tak jestli chceš pokračovat s Andym, tak můžeš," cukl rameny a zavrtěl hlavou položenou na polštáři se širokým úsměvem.

„Ne, děkuju, radši bych něco více tobě podobného," zašklebil se černovlásek a zadíval se na psa. „Mazej, kazisvěte."

Andy zakňučel, potom Harrymu olízl tvář a rychle odběhl zase pryč.

„Nepočítej s tím, že teď ti dám pusu!" smál se Draco a překryl si ústa dlaní.

„Ne?" zeptal se Harry a v očích mu pobaveně zajiskřilo. „Ale já myslím, že jo!" začal se naklánět k Dracovi a snažil se mu sundat ruku ze rtů.

„Ne! Ne, Pottere! Přestaň, to není vtipný! No tak, Harry!" Bránil se s hlasitým smíchem Draco, ale bylo mu to prd platné. Nakonec stejně tu mlaskavou pusu dostal. „No hezký, teď abych se šel celý umýt."

„Můžu se přidat?"

„Ne!" posadil se Draco a tím donutil si sednout i Harryho, který se snažil na něho použít svůj smutný pohled. „Ne, nesmíš, ani tenhle kukuč ti nepomůže. Ty nejsi Andy."

Harry se zasmál. „Když to není fér! Jaktože psovi neodoláš a mně jo?"

„Asi protože ty nejsi pes, lásko?" povytáhl obočí blondýn a dal Harrymu pusu do vlasů, což bylo jedné suché místo na hlavě.

„Byl bys snad radši, kdybych byl pes, miláčku?" vrátil mu Harry s vyzývavým pohledem.

„Ježiši, jen to ne! Pojď se umýt, ty pohromo!" vytáhl Draco Harryho se smíchem na nohy a dovedl ho sebou do koupelny. Umyl si pusu a potom nechal Harryho si omýt obličej.

Když se na sebe zadíval do zrcadla, jemně se ušklíbl. „Jako vážně, Pottere?" ukázal prstem na docela velkou modřinku pod pravým uchem.

„Něco se ti snad nelíbí?" osušil si Harry obličej a poté si Draca za pas přitáhl k sobě.

„Seš pořád jak puberťák. Nemohl sis tohle odpustit?" zeptal se Draco s kriticky svraštěným obočím.

„Ne, nemohl, takhle alespoň každý pozná, že seš můj."

„Tak o tom silně pochybuji," zasmál se Draco, ale objal Harryho kolem krku.

______________________________

Ahoj,

tak zase po dlouhém týdnu jedna kapitola. Další by snad mohla být dřív, když budou ty prázdniny. :)

Věnování patří komentujícím a hvězdičkujícím, strašně mi pomáháte, děkuju! :))

Jinak nevím jak vy, ale já mám pocit, že se pomalu blížíme ke konci. ;)

PisálekMaty