Draco měl pocit, že každý den je kratší než ten předešlý. Nevnímal s Harrym nic. Co je za den, hodinu, týden nebo snad za měsíc.

Skoro každý den se váleli doma a smáli se, a poté tajně chodili na ministerstvo a Harry v noci před jeho očima pitval mrtvolu, aby mu pomohl s případem. Ačkoli se to zdálo, jako situace nevhodná pro smích a zábavu, tyhle noci byli plné smíchu.

Harry totiž i z té největší prasárny dokázal udělat komedii. A Draco nemohl jinak, než se smát. Nechápal, jak si nikdy nemohl všimnout, že je Harry takový komediant.

Jinak byl ale Harry Potter velice chápavý člověk a měl s Dracem opravdu velkou trpělivost. Vše mu o mudlovském světě den co den vysvětloval a upozorňoval ho na mudlovské chyby. Dával mu čas.

Prováděl ho zamrzlým městem a blbnul s ním na zmrzlém rybníku v parku. Draco nejdříve vyváděl jako holka, že se nehodlá propadnout do té ledové vody a umřít tam, ale Harry mu nedal moc šancí na útěk a prostě ho na ledovou plochu stáhl. Skoro ho tam držel násilím a přišlo mu to strašně vtipný, zatímco se na něho Draco tisknul a mumlal mu do krku, že jestli to přežijou, tak ho poté zabije.

Nakonec to samozřejmě přežili oba, protože Harry by nikdy nešel nikam, kde by ohrozil jejich životy. Tak to alespoň řekl Dracovi, který mu na to odsekl, že na škole to byl právě Harry, kdo byl chodící katastrofa sama o sobě.

Harry se tomu ale jen smál a nebral to nijak vážně. Už si zvykl, že Draco se v něčem prostě nezměnil a nikdy nezmění. Kousavé poznámky byly jeho specialitou.

„Seš hrozný, Pottere! Tohle ti nikdo nikdy neměl dávat do rukou! Nechápu, jak si mohl tak dobře zařídit tenhle byt! Vždyť zlatá se zelenou k sobě vůbec nejdou!" nadával Draco, zatím co se díval na plný stolek před pohovkou.

Harry se jen tiše bavil opřený lokty o zádovou opěrku gauče, za kterým stál a sledoval to stejné, co Draco.

„Co teď asi mám dělat, nevíš? Hůlku nemám a obchody jsou už zavřené!" prskal dál a Harry nemohl jinak, než sklonit hlavu k předloktím a začít se nahlas tiše smát.

„Draco, však to tu bude jen pár dní a pak se to dá pryč. Nic tak hrozného se nestane, když to tam dáš," snažil se ho mezi smíchem uklidnit.

Blonďák po něm švihnul výhružným pohledem, než si založil ruce na hrudi a opět začal propalovat pohledem ozdoby na stole. Nakonec opět zavrtěl nešťastně hlavou. „To tam nemůžu dát. Vždyť ten stromek bude chudák!"

Harry se zadíval pohledem do rohu místnosti, kde stál malý vánoční smrček a jen čekal, až ho někdo ozdobí. „Myslím, že jemu to je jedno, Draco."

„Ale mně ne!" vybuchl opět blonďák a přešel k ozdobám, aby je opět překontroloval, jestli tam nenajde něco jiného, než zelenou a zlatou. „Proč tu nemáš stříbrnou?"

„Nejsem Zmijozel," protočil Harry oči v sloup. Už to téma řešili celkem asi po páté a Draco i tak odmítal strom zlatou barvou ozdobit. Puntičkář. „Tak tam dej jen tu zelenou, ne?"

„To je jako bys tam nedal nic! Kdybys tu měl stříbrnou a zelenou nebo stříbrnou a modrou nebo alespoň bílou!" vrtěl blondýn hlavou skloněný k ozdobám.

Harry se tiše za jeho zády opět zasmál. Bylo to prostě jednoduché. Buď tam prostě nedají nic, a nebo tu zlatou a zelenou, protože obchody už mají všude zavřené. Bylo 24. prosince. Moc pozdě na shánění ozdob na vánoční stromeček.

Harry nemohl uvěřit, že už to byl skoro měsíc, co si Draca dotáhl do bytu nemocného a staral se o něho. Ale opravdu byl. A navíc už to byly dva týdny od té doby, co se Draco srovnával se svým ukončeným vztahem s Nevillem. Neville o tom sice nevěděl, ale to Dracovi zřejmě nevadilo. Snažil se na něho zapomenout a Harry mu to jen usnadňoval. Tedy snažil se.

„Tak to tam dej a uvidíš, že se na to dá asi týden koukat. Vážně," podepřel si Harry bradu dlaní.

Draco se narovnal a otočil se čelem k němu. „Miláčku, už jsem ti řekl, že to tomu stromku nemůžu udělat. Byl by jen pro smích, chudák. Ani nechci vědět, jak se asi tvářily ty před ním," zašklebil se na něho blonďák.

V rámci mezí totiž už byli na úrovni, kdy mohl každým dnem začít vztah. Draco sice stále tvrdil, že je ještě brzy, ale Harry věděl své. Blonďák už se totiž nevzpíral skoro ničemu, co mu Harry dělal.

Nechal se líbat a sám Harryho líbal. Dával mu pusu. Nechal se i v noci bez problémů objímat a nejlepší na tom bylo, že se Draco osmělil mu říkat i tyhle přezdívky, jako je zrovna ,miláček'. Většinou to sice řekl jen s nějakým úšklebkem, ale i to Harry počítal.

Harry na něho přivřel oči. „Tak to nevím, co chceš dělat, aby ten chudák byl ještě dneska ozdobený," pokrčil rameny a dělal, že ho to vlastně nezajímá.

Draco na něho mírně vyvalil oči. „Ne, Harry, to ne! Musíme něco přece vymyslet! Chci zažít pořádné své první Vánoce se vším všudy."

Ano, to byla další věc. Draco Vánoce znal, ale jeho rodiče to nijak výrazně nehrotili. Jen nechali skřítky vyzdobit obývací část jejich panství a do ponožky na krbu dali Dracovi jako malému dárky. Poté už to neřešili vůbec. Neville prý byl zase takový, že Vánoce slavil se svou babičkou, která ještě stále žila, a Draca sebou nebral, protože ho babička neměla ráda. Tečka.

„Tak fajn, dobře, zajdu se zeptat sousedů, spokojený?" vzdal se nakonec s úsměvem Harry a též se narovnal.

„Naprosto," usmál se na něho nefalšovaně Draco a pomalu k němu houpavou chůzí přešel. V těch bledě modrých džínách mu to strašně slušelo a ten prevít si toho byl vědom. Lehce se na Harryho přitiskl a objal ho rukama kolem krku, zatímco mu Harry obmotal paže kolem pasu. „Chceš odměnu?" zeptal se ho tiše Draco.

Harrymu se ještě více rozšířil úsměv. „Jasně, vyzvednu si ji pořádně hned, jak se vrátím, to se neboj." Rychle se naklonil a ukradl si polibek z Dracových rtů.

Poté ho pustil a odešel kvůli blondýnovi otravovat sousedy, jestli jim nezbyly ozdoby v přijatelné barvě. 

_____________________________

Vím, co jsem u minulé kapitoly psala, ale... :D

Prostě jsem dostala psací náladu a učení šlo stranou. Napsala jsem toto, tak doufám, že jste rádi, protože já jsem šťastná (nevím proč :D) a vracím se k biologii a pošahaným houbám. :D Bohužel. :D

Díl věnuji všem, kterým se povídka líbí a nechávají po sobě památku. Moc vám za to děkuji! :)

PisálekMaty