Nakonec celý ordinační den proběhl tak nějak v pořádku.

Harry ordinoval a sem tam Draca škádlil slovy a doteky a Draco od něho nenápadně utíkal a rozhodl se mu pomoct ve formě zdravotní sestřičky. Hledal mu vždy karty pacientů, aby do nich Harry mohl napsat, co dal dítěti za léčbu. Překvapivě ho to docela bavilo a spolehlivě zabavovalo. Harry měl totiž neustále skoro plnou čekárnu.

Až krátce před pátou odpolední se čekárna vyprázdnila a Harry si mohl oddechnout. Vyčerpaně se zhroutil do křesla.

„Nejsem si jistý, jestli mám sílu ještě vstát a jít s tebou k té mrtvole..." zamumlal a zavřel oči. Popálená ruka ho po náročném dni značně pobolívala.

Draco se na něho ani neotočil a dál podle jména a roku narození zařazoval karty. Už se docela orientoval. „To budeš muset. Slíbil jsi mi to."

Harry se zašklebil. „Já vím. A ty jsi mi slíbil odměnu."

„To je pravda," zavřel Draco šuplík a otočil se čelem k černovlasému muži za stolem. „Ale dostaneš ji, až po práci. Tak dělej, ať můžem jít," popohnal ho.

Harry se neochotně se zasténáním zvedl. „Seš na mě zlý..." zaskuhral a začal se převlékat. Nejdříve tričko a na to zimní bundu. Poté podal Dracovi jeho vlastní kabát, šálu a čepici.

„Seš horší než ty malé děti, co ošetřuješ!" zavrtěl Draco hlavou a též se nabalil do oblečení. „Nameleš toho víc, než to malé dítě nakřičí."

„Jen abys nekecal..." zamrmlal Harry, popadl připravenou brašnu a vyvedl je oba ven. Vše za sebou pozamykal, a když stály venku před budovou, otočil se na blondýna vedle sebe. „Tak kudy?"

„Hádám, že k nejbližší telefonní budce. Tohle se ještě nezměnilo, Pottere," strčil Draco ruce do kapes a vyrazil na cestu.

Harry s ním celkem rychle srovnal krok a s tichým smíchem se zařadil po jeho boku. „Jako bych nic neřek."

Draco po něm jen šlehnul pohledem a zavrtěl hlavou. Mlčky došli až k jedné z červených budek, oba se namačkali dovnitř a Draco pomohl budce se rozjet směr dolů.

Když vystoupili na ministerstvu, bylo tam úplné ticho. Draco už byl zvyklí, ale Harrymu to přišlo jako hloupý fór. Znal to tu totiž vždy jako budovu plnou chaosu. Asi se to změnilo, jak tak koukal. Ale nedivil se vzhledem k tomu, že už bylo skoro šest večer.

Draco mu pouze rukou naznačil, ať jde za ním a tak se pomalu společně rozešli k výtahům a poté vyjeli do pátého patra. Když se ale dveře od výtahu otevřely, Harry měl pocit, že něco je tu špatně.

Hned za prvním rohem ho Draco prudce chytil v šeru za ruku a tím ho zastavil. Chtěl se zeptat, co se děje, ale nemusel. Stačilo jen následovat blonďákův pohled, který mířil k malému pruhu světla ze dveří asi čtvery kanceláře od nich. Když se zaposlouchal, slyšel i hlasy. Hlavně tedy ten žesnký.

„Ach bože, ach bože, víc! Ah, přidej!"

Harry přesunul pohled na Draca a mírným šokem překvapeně zamrkal. Blonďák byl totiž úplně bledý.

„No tak! Přidej, víc, víc! Ten tvůj blondýnek tě jako vždy čeká doma, tak přidej, Neve! Udělej mi to pořádně! Ah!"

Harry nemohl spustit pohled z blondýna vedle sebe, kterému se tváří mihl zlomený výraz, zaleskly se mu oči a poté Harry viděl i několik slz klouzat po té dokonalé tváři. Draco prudce sklopil tvář dolů a Harry postřehl, jak se trhaně nadechuje ke vzlyku.

Rychle proto zasáhl a přiložil dlaň na Dracova ústa.

Blonďák k němu zvedl lesklý pohled a tak Harry zavrtěl hlavou a naznačil mu, ať ho odvede jinam. Draco mu přikývl a s tichými slzami ho odvedl jinou chodbou až na konec a otevřel pomocí kódu ochranné dveře.

Hned jak vešel do místnosti, rozsvítil a zhroutil se na židli u stolu. Hlavu sklopil do dlaní.

Harry ho nechal chvíli být a jen se rozhlédl. Menší místnost byla vybavena minimálně a hlavní prostor zabíralo lehátko s přikrytým kouzelníkem. Tedy spíše už se zmraženou mrtvolou.

Místností se rozlehl hlasitý vzlyk.

Harry proto zavřel dveře a přešel k třesoucímu se Dracovi sesypanému na židli. Klesl před ním pomalu do dřepu a odtáhl mu ruce od obličeje. „No tak, to bude dobrý..." zašeptal.

Draco ale jen prudce zavrtěl hlavou, narovnal se a zadíval se na zeď za Harryho zády. Ruce ale nechal v Harryho dlaních.

„Stejně si se s ním chtěl rozejít, ne?" zkusil tiše znovu a otřel blondýnovi slzy z tváří.

Draco na něho upřel červené oči, než znovu hlavu sklopil. „O to nejde..." zašeptal zkroušeně.

„Tak o co?"

Draco se kousl do rtu a sám si otřel slzy. „On mě podváděl už mnohem dřív, copak si to neslyšel? A ještě k tomu... s ženskou!" zavrtěl hlavou. Bylo vidět, že ho to zlomilo.

Harry nedokázal pochopit jediné. Jak někdo jako Neville, kterého znal, dokázal podvádět. A ještě k tomu někoho tak krásného jako je Draco. Bral to ale jako pozitivum pro sebe. Už totiž Dracovi nebránilo nic, zažít vztah s ním.

„Bože můj, byl jsem takový idiot!" zavzlykal Draco a znovu si otřel červené oči. „Podvědomě jsem to věděl, ale já hlupák to nechal vždycky plavat. To, že v práci zůstává déle než já a že když se vrátí, smrdí levnou voňavkou a rychle se chodí sám koupat!"

Harry ho na uklidněnou pohladil po stehnech. „Ber to z té lepší stránky. Alespoň se nemusíš cejtit blbě, že ses líbal se mnou. Tohle podle mě trvá už určitě mnohem dýl, podle toho, co jsem slyšel."

„Rok minimálně..." zamumlal tiše Draco přiznání a vyndal si z kapsykabátu papírové kapesníčky, které mu dal Harry ještě u sebe v bytu. „A víšco je nejlepší? Že já idiot se mu doma ještě nabízel a snažil se ten vztahzachránit! Já jsem takovej vůl..."

______________________________

Tak... :D

A je to tady, no, tohle jsem tak trošku plánovala. Napadlo mě to přibližně asi před čtyřmi dny a já jen doufám, že mě za to nezabijete. :D Chápejte ale, že jsem potřebovala nějak Draca pošťouchnout a tohle bylo ideální řešení. :D :)

Doufám tedy, že se kapitola líbila. :))

Moc děkuji jinak za komentáře a hvězdičky u minulé kapitoly a proto vám věnuji tuhle část příběhu. Nakopli jste mě k psaní další části! :)

Kdyžtak mi dejte vědět, co si myslíte o Nevillově nevěře. :D

PisálekMaty