„Ne, to by totiž už ani nešlo," řekl jen a lehce mu ruku ze stisku vytrhnul.

„Lituješ toho?" díval se za ním Harry, když Draco odnesl lékárničku zpátky do kuchyně a zastrčil jí do skříňky.

„Překvapivě ne."

Harry se široce usmál. Bude muset sice na Draca pomalu, ale získá ho. Určitě.

„Netvař se tak blbě, Pottere. Každý hned pozná, nad čím přemýšlíš," smazal mu Draco ten široký úsměv z tváře a povytáhl obočí.

Harry se na něho zamračil. „A to vadí?"

„Možná," pokrčil Draco rameny. „Potřebuju ale tvojí pomoct. Je dost možný, že na něho přijdeš ty, když kouzelníci byli úplně k ničemu."

„O co jde?" opřel se Harry pohodlně na sedačce o opěradlo.

„O můj případ. Původně jsem sem přišel kvůli práci. Máme na ministerstvu už šest let zmraženou mrtvolu, u které nikdo neví, na co zemřela a nutně to potřebují vědět. Jde o důležitou osobu. Kouzla vůbec nic neodhalila. Myslel jsem, že za tím bude nějaká věc od mudlů, tak jsem přišel sem, abych se rozhlédl a třeba přišel na nápovědu," posadil se Draco naproti Harrymu.

„Tak ale to může být cokoliv a kouzla to nezjistí. Pochybuji totiž, že za tu dobu, co jsem tam nebyl, kouzelníci vymysleli kouzlo nebo lektvar, který najde předmět, který v těle už dávno není. U jedů to samé. Co já vím, tak kouzelnický detektor rozezná jen jed, který má zaznamenaný ve své databázi, tudíž tedy nerozezná mudlovské látky a oznámí, že kouzelník nezemřel na otravu. Případ je pro kouzelníky tímto uzavřen a už se mu automaticky dává nálepka neřešitelný případ, co?" povytáhl Harry s úšklebkem obočí.

„Tak nějak," přitakal Draco.

„To jsem si mohl myslet. Bohužel pro vás, je to ale už šest let a ten jed už dávno těle nemusí být. Jestli to byl mudlovská látka, budu moct pracovat jen s následky, co po sobě zanechala. A pochybuji, že ty tu mrtvolu doneseš sem, abych se na ní podíval," založil si Harry ruce na prsou.

„Ne, budeš muset ty za ní," přikývl Draco.

„Zbláznil si se? Na ministerstvo mě nedostaneš. Už nikdy."

Draco protočil oči v sloup. „Samozřejmě, že tě tam vezmu tajně, ty idiote! Co si o mně myslíš?" zavrčel. „Půjdeme v noci. To tam skoro nikdo není."

„A co alarm?"

„Mám přístup do všech oddělení," odvětil klidně Draco.

„Koukám, že seš na vysokém postu, co?" povytáhl Harry pobaveně obočí.

Draco si povzdechl. „Tak pomůžeš mi nebo ne."

„Co za to dostanu, když půjdu?" podepřel si Harry rukou hlavou. V dnešní době se přece nedělá nic zadarmo.

„Neměl by ses ptát spíš, co dostaneš, když to vyřešíš?" zkroutil Draco obočí.

Harry pokrčil rameny. „To bude až v druhé části. Pochybuji, že tam jednu noc půjdu a hned budu vědět, co se stalo. Počítej s delší dobou."

„S tím taky počítám..." přikývl pomalu Draco a přemýšlel, co by si Potter představoval za odměnu. „A co by sis jako představoval?"

Harry se potěšeně usmál. „To ti řeknu, až si to řádně promyslím. Jedno je ale jisté. Budeš se mnou muset do práce, abychom šli rovnou odtamtud."

Draco se lehce zamračil. „No tak fajn," zamumlal nakonec a pohladil po hlavě Andyho, který mu čumákem drkal do ruky.

Harry to se zájmem sledoval a musel uznat, že i Andy byl snad chytřejší než on. Vybral si sám druhého páníčka a ještě hned zjistil, jak si získat jeho přízeň. No tomu se říká mazaný pes. Harry nad tím pobaveně zavrtěl hlavou. Bude muset svého psa následovat, aby jim Draco neutekl.

„Kdy vyrážíme?" probral ho Draco ze zamyšlení a Harry sebou jen lehce přistiženě škubl.

Přesunul pohled na hodiny. „No, za chvilku. Moje zranění náš obralo o snídani. Koupím něco cestou."

Draco mu jen přikývl a zvedl se z pohovky. „Tak já se jdu převlíct."

„Můžu s tebou?"

Blonďák se na něho otočil a jeho výraz mluvil za vše. „Děláš si prdel, Pottere?"

„Ani v nejmenším, myslím to naprosto upřímně!" odpověděl Harry rychle.

Draco na něho docela dlouhou dobu jen mlčky zíral a pozoroval ho, než nadzvedl obočí a zavrtěl hlavou. „Ne, myslím, že jindy na to bude vhodnější příležitost," řekl pobaveně a zalezl do ložnice.

Harry se chvíli díval na dveře, než se tiše rozesmál. Teď už věděl jistě, že Draco mu dá šanci. Asi se bude muset hodně snažit, aby ho přetáhl od Nevilla k sobě, ale to mu ani v nejmenším nevadilo. O Draca mu totiž stálo bojovat.

V tichosti tedy počkal, dokud Draco nevylezl převlečený zase ven z ložnice. Měl na sobě to samé oblečení, jako ten den, co ho potkal. A vypadal v tom příšerně dokonale. Předtím to neměl potřebu ocenit, teď ale ano.

Pomalu proto vstal a rozešel se blonďákovým směrem.

„Co hodláš dělat, Pottere?" přivřel na něho Draco své šedé oči. Docela ho překvapovalo, jak ho blondýn umí přesně odhadnout.

Harry mu ale neodpověděl a jen nahodil upřímný úsměv a došel až těsně k němu.

Draco povytáhl opět obočí.

„Vypadáš v tom oblečení nehorázně dobře, sluší ti," sjel Harry jeho postavu ještě naschvál hodnotícím pohledem. „Nejradši bych ho z tebe zase sundal a-"

V pokračování mu zabránila Dracova dlaň na jeho ústech. Harry si ale všimnul, že v jeho očích jiskří pobavení.

„Jsem sice rád, že to dokážeš ocenit, ale zatím nejsme tak daleko, abys měl dovoleno ze mě i jen v představách strhávat oblečení, nemyslíš?" sundal mu Draco ruku z úst.

Harry se pobaveně zasmál. „No..."

„Už ani slovo, Pottere!" upozornil ho blonďák a přešel za Harryho záda. „Já myslím, že bys měl sebou sakra hodit, jestli nechceš přijít pozdě," dlaněmi na zádech ho popostrčil směrem ložnice.

Harry se na něho ale stejně otočil a nadechoval se k proslovu.

„Sakra, Pottere, hejbni tím svým sexy zadkem nebo se neznám! Když mám hlad, je to fakt zlý! Tak dělej!" založil si zamračeně Draco ruce na prsou.

„Fajn, už mlčím," zvedl Harry ruce vedle hlavy na znamení, že se vzdává a se smíchem rychle zalezl do ložnice, aby se konečně mohl převléknout.

_______________________________

Tak dobře, když je ten svátek... :)

Taková odměna i pro mě, že když v pondělí nemusím do školy, přidám dva díly. Jeden We know a druhý tento. Snad jsem někoho potěšila. :))

Věnováno všem, kdo minule komentovali a hvězdičkovali! :) Jsem vám moc vděčná. :))

Jsem zvědavá kolik hvězdiček dáte pro další díl? :D :)

PisálekMaty