,,Jak je to jen možné", stačila se ještě v duchu podivit.

 Ten člověk jí byl přece naprosto cizí... a snad to byl jen soucit co pocítila.

Přitiskl tvář k jejímu hrdlu a zhluboka se nadechl, jako by se chtěl napít vůně jejího těla. Věděla že by ho měla odstrčit, ale k neskonalému překvapení zjistila že to nedokáže a že je to nad její síly, protože tělem se jí od hlavy až po paty rozlila podivná, sladká malátnost.

,,Lilian, Lilian," vydechl a ona ucítila na jedné straně krku jeho horký dech a zavřela oči, protože po zádech se jí plížilo mrazivé chvění a bylo to i svým způsobem děsivé a přitom konejšivé.

 Vzápětí ucítila na svém hrdle... jeho horké a vlahé rty a zalapala po dechu, protože jako v mátohách ucítila jak jí těžknou údy a sevřelo se jí hrdlo, protože přerývaně vydechla a její zasténání mu jen dodalo odvahy a objal ji ještě pevněji a přivinul si ji k sobě blíž.

 Vložila se mu do paží tak prudce a naléhavě, až měla strach že se nedokáže nadechnout. 

Zmocnil se jejích úst a v okamžiku, kdy se jejich rty setkaly se Lilian propadla do víru pocitů, které nechápala a které se pochopit ani nesnažila, protože vše co v té chvíli prožívala vycházelo z nejhlubších zákoutí její duše a i když jí to bylo cizí, tak jí to přitom bylo i podivně známé.

Ani si neuvědomila že rozevřela rty a vyšla mu v ústrety jazykem a najednou se jí zdálo jako by se kdesi hluboko uvnitř jejího těla probudila k životu nějaká jiná, cizí bytost.... její druhé já, které ale jasně vědělo co má v takové chvíli dělat a taky to udělalo.

Mezitím se jeho dlaně jí zmocnily a Lilian ani teď nezaváhala a naopak, přitiskla se k němu a žádostivě ho objala kolem krku.

Odtrhl rty od jejích úst jen proto, aby jí mohl pokryt hrdlo řetězem palčivých polibků a vydechl.

 ,,Zkus vyslovit moje jméno... zkus zašeptat Tristane...," řekl tiše a ona ucítila jak se jí tělem šíří vír horké žádostivosti a jak se jí usazuje v podbřišku a vysílá jí vlny divoké a horoucí vášně.

 Po chvíli znovu zašeptal.

 ,,Ach, Lilian, vyslov to," a ona nechápala proč je to proč je to pro něj tak důležité a ani kdyby chtěla, v té chvíli by se nad tím stejně nedokázala zamyslet, protože vnímala jen naléhavou touhu, která stravovala její tělo i duši. 

,,Tristane, Tristane, Tristane," vydechla po chvíli z ničeho nic a zvuk toho prostého slůvka jí ulpěl na rtech jako polibek nebo pohlazení a zdálo se jí jako by její rty znovu našly něco, co dávno ztratily.

Její šepot uvolnil poslední zábrany které ještě poutaly jeho touhu a pomalu ji uložil vedle sebe na postel a bezmocně přitom zasténal, protože jeho dlaně začaly horečnatě zkoumat křivky jejího těla a chtěly si zapamatovat každou proláklinu a každou oblinu.... si vryt do paměti.

Jeho náruživost ji kupodivu nevyděsila a naopak, jen v ní podnítila smyslný zápal, protože každá částečka jejího těla teď přijímala doteky tohoto muže jako ztracený a dávno zapomenutý poklad.

 Její tělo jako by právě vzpomínalo na něco, co její vědomí ještě nedokázalo uchopit.

 ,,Tolik jsem po tobě toužil a snažil jsem se s touhou bojovat a chtěl jsem zapomenout jak krásné to bylo, když jsme byli spolu... k ničemu to ale nebylo a nedokázal jsem vzpomínkám odolat," zašeptal jí do vlasu a v tu chvíli se k ní jeho rty opět přitiskly.

V té chvíli mu už nedokázala vysvětlovat že si ji s někým plete a že není žena o které mluví.

 Horečně z ní stáhl poslední zbytky šatstva a Lilian se přitom jen zalykala tichými slůvky, kterými ho povzbuzovala a dávala průchod své touze a zatímco se svlékal, uvědomila si že se už nemůže dočkat až na své horké kůži znovu ucítí jeho tělo a sotva byl nahý, znovu se k němu žádostivě přitiskla.

Její vůle, její mysl jako by se odpoutaly od země a vznášely se v nepřístupných nadoblačných výšinách a několik nekonečných chvil ve kterých spolu spočinuli, cítila na tváři přerývaný dech a to jak jí rty tiskl na zpocené čelo.

Jak pozvolna stoupala její rozkoš v místech, kde se spojovala jejich těla, stávala se z ní bytost bez rozumu a tvor, který se řídil pouze instinktem, ztracený v návalech zanícení, jež zmítalo jejím tělem.

 Bezmocně pohazovala hlavou na polštáři a její dlouhé vlasy byly rozprostřené kolem jako svatozář.

Její rozkoš teď byla téměř nesnesitelná a posvátné vytržení, které se ní probudilo bylo jak něco opojného co už dlouho neprožila a vycházela vstříc výpadům svého těla, až jí v hlubinách duše na chvilku zahlodal strach, že nepřežije slast kterou jí dával.

 Něco vykřikla, nevěděla ani jestli to dávalo nějaký smysl, protože v té chvíli slyšela jen šumění zpěněné krve, která jí divoce tepala ve spáncích.

Teprve když se rozbouřený oceán v její duši začal pozvolna tišit a ona dokázala poprvé od chvíle, kdy se jí Tristan dotkl, zformulovat souvislou myšlenku si začala postupně uvědomovat co se vlastně stalo a zprudka otevřela oči a střetla se s pohledem muže, který se tyčil nad jejím slastně rozbolavělým tělem.

 Když si naplno uvědomila co se právě stalo, změnila se její rozkoš jako mávnutím kouzelného proutku v čiré zoufalství a beznaděj.

,,Oddala se muži, kterého ani neznala... ve chvílích, kdy si její nastávající jistě už láme hlavu nad tím, co se jí mohlo přihodit...," znělo jí v hlavě a ona ucítila jak se jí z tváří stahuje krev a roztřesenýma rukama si k tělu přitáhla pokrývku.

  ,,Jak se po tom, co se právě stalo, dokážeš Maximu Harcourtovi podívat do očí?," napadlo ji a  Tristan sledoval, jak z Lilianiny tváře mizí sladké vytržení a jak se prudce mění v zoufalou masku beznaděje a u srdce ho přitom bodlo zklamáním.

 Zamračil se a nechápal co se mohlo stát.

Lilian si přitiskla dlaně k tvářím a zoufale vyjekla.

 ,,Ach, nebesa co jsem to provedla? Vždyť vás ani neznám... a jak jsem jen mohla... dovolit vám, abyste...," řekla a Tristan se po jejích slovech převalil na záda a beznadějně zasténal.

 ,,Jak mohla Lilian po tom co se mezi nimi právě stalo, něco takového vůbec vyslovit a jak mohla dál předstírat že ho nezná? Leda že by...," znělo mu najednou v hlavě a měl pocit jako by mu to najednou dávalo smysl.

Posadil se tedy a zadíval se na ni.

 Její tělo se zimničně chvělo pod pokrývkou a on zaváhal a znejistěl. Zmocnila se ho nejistota a po ní prudká bolest, která ho pronásledovala už od první chvíle kdy se dozvěděl o její smrti....  a bolest z vědomí nenahraditelné ztráty.

,,Nebylo přece možné, aby se s ním Lilian milovala a vzápětí znovu předstírala že ho nezná...," říkal mu jeho hlas.

,,Leda že by... leda že by ho doopravdy nepoznala," došlo mu najednou a když se jí podíval do očí, tak uvěřil tomu že je to pravda.