Na zaďák se omluvně usměji.

Chápou to.

Usmějí se na mě tím úsměvem, co naznačuje „nic se neděje."

U Todorokiho to ale zopakuju.

Ještě se mu omluvím.

Nechápe to.

Mě nechápe.

Já sebe taky ne.

Ani tebe.

Ani nikoho jiného.

Přesto ale k tobě jdu.

„Můžu si sednout Kacchan?"