Je večer.

Než jsme sem přijeli, vybalili si a než nás provedli a vysvětlili pravidla, tak přišel večer.

Procházel jsem se.

Noční vánek mě uklidňuje.

Ale už mířím pomalu k chatce.

„Dej pokoj, nemůžeme, Deku překáží."

Slyším tvůj hlas z chatky.

Je mi špatně.

Samozřejmě.

Samozřejmě, že ti překážím Kacchan.