Po chvilce navrhne jeden nápad.

Nebo spíše hru.

„Dobře, zahrajeme si takovou hru. Budu říkat určité situace, co se týkají Katsukiho a řeknu, jak bych se v té situaci cítil či zachoval. Ty to potom řekneš taky, dobře?"

Pomalu přikývnu v souhlas.

„Fajn... Katsuki jde ven. Pozveš ho ty a skupina jeho přátel. Jak by ses cítil, kdyby si vybral tu skupinu? Já bych žárlil."

Zamyslím se.

„Mrzelo by mě to, ale v jeho případě je normální, že mě odkopne."

Ano, přesně tak.

Přesně tak to je Kacchan.