1. psaní z pohledu vypravěče

2. Psaní z pohledu hlavní postavy

3. Pohled více postav

Příklady:

1. Byla jednou jedna holčička která milovala svou maminku a babičku.

2. Byla jsem malá a nezkušená holčička, ale to co mi osud nachystal byl hlavní zlom v mém životě.

3. Netušil jsem, že budu někdy svědkem toho všeho, ale dokázal jsem si s tím poradit.

Byla jsem velmi šťastná, že šel myslivec kolem, jinak bychom s mou vnučkou, už nikdy nespatřily světlo světa.

-všimněte si, že ve 3 bodě nepíši před odstavec: Pohled Myslivce-Pohled babičky.

-Není to třeba. Jasně jde z věty poznat o kom je řeč.

Všechny tyto způsoby můžete použít v jedné knize, ovšem dodržujte odstavce

a proč je to tak důležité?

Dám vám příklad jak to vypadá když se to nedodržuje

-Byla jedna malá holčička, ale já jsem byla strašně moc statečná. Měla jít do lesa k babičce, jenže protože jsem se nebála šla jsem sama. Nemohla jsem jít s ní, protože jsem měla doma spoustu práce.

Také vám to zní jako když Karkulka skáče vypravěčovi do řeči a její maminka se ospravedlňuje?

A právě na toto navážu s další radou

Pozor na tendenci vše opakovaně vysvětlovat a nebo přehnaně vysvětlovat

-Neměla vůbec v oblibě žádná zvířata. Ne že by byla zlá nebo měla alergii. Prostě je nikdy neměla ráda, protože jí vadil jejich pach a chlupy. Proto nikdy neměla ráda zvířata.

Ano, s touto chybou se setkávám opravdu velmi často

Zároveň pokud píšete z pohledu vypravěče: postavy by ho neměly přerušovat

Další z chyb: myšlenky postav

-Tendence napsat téměř za každou větu to, co si o tom postava myslí, či jak se cítí, působí: jakožto pro čtenáře, příliš zmateně

Nedávno  jsem četla příběh, byl poutavý, ale velmi mě tam obtěžovaly neustálé připomínky hlavní postavy

-Když píšete dílo které má 500 slov a 450 z nich jsou zmatené myšlenky postavy, a jen 50 vás informují o ději, není to zrovna nejlepší

Opět příklad

-Stála jsem a sledovala vše kolem sebe. Konečně jsem tu, jsem v dračí aréně, to je prostě naprostej a totální nářez. Podívala jsem se napravo od sebe, bylo tam to nejkrásnější stvoření ze všech. Ach bože, jak ten je úžasnej, je tak nádhernej a lesklej a ta barva, skvěle mi ladí k šatům. Vykročila jsem směrem k němu a dotkla se ho. To je tak boží pocit sáhnout si na tak dokonalý zvíře, až to řeknu kámoškám, budou mi všichni závidět.

No nevím jak vám, ale mně to přijde vážně otravné

Opakování se

Ano, další velká chyba

-Když jsem byla malá, byla jsem hrozně vlezlá. Když jsem, ale vyrostla, už jsem tak vlezlá nebyla. Když jsem přišla ke kámošce domů řekla, že jsem vlezlá, ale já jsem se přece už změnila. Když jsem šla domů, stále mi vrtalo hlavou zda jsem opravdu stále tak vlezlá. Když jsem došla domů, šla jsem se svléknout, abych se naložila do vany. Když jsem vlezla do vany, stále jsem přemýšlela o tom jestli jsem furt tak vlezlá, když to říkala kámoška.

Nevím jak vy, ale při přečtení jsem nebyla schopná vnímat nic než jen stále se opakující slova.

Úplně mi zněla v hlavě jako gong,do kterého někdo pravidelně udeří pokaždé, jakmile přečtu slova ,,když, vlezlá".

Věty nemusí začínat jen spojkami!

Můžou začínat slovesem, či podstatným jménem, citoslovcem

prostě čímkoli!

Přepíši celý odstavec, abyste viděli rozdíl

-Jako malá jsem byla jsem hrozně vlezlá. Jakmile jsem ale vyrostla, změnila jsem se.

   Jednou na návštěvě u mé kamarádky mi bylo řečeno ,,Jsi občas dotěrná". Nemohla jsem tomu věřit. Nechtěla jsem být taková jako dříve.

   Cestou domů mi stále vrtalo hlavou zda jsem opravdu taková jakou mě vidí ostatní. Otevřela jsem dveře a namířila si to do svého pokoje. Rozhodla jsem se napustit si vanu. Hlavou mi proudily myšlenky. ,,Opravdu se tak chovám?"

Mnoho zdaru Přátelé

Vaše Dot