Přípravu máme za sebou

Co teď?

Opět bereme do ruky papír a tužku

-Abyste uchovali pravidelnost příběhu – a nepřehltili ho jednou drama scénou za druhou – utvoříme  orientační plán.

-Název kapitoly nevzniká tak, že něco napíšete a pak si řeknete ,,Tak tohle tam bylo docela Ok, tak takhle nazvu kapitolu.".

Nejdříve si udělejte název kapitoly, a následně piště příběh.

Proč?

Orientační bod moji drazí

Opět Červená Karkulka:

1. úvod: máme
2. Cesta: Karkulka půjde temným lesem
3. Nečekané setkání: potká vlka
4. Slepá důvěra: prozradí mu cestu k babičce
5. Nejistý krok: Karkulka vidí otevřené dveře k babičce a má pocit, že je něco špatně.
6. Lstivý plán: vlk se převlékl za babičku a čeká na Karkulku
7. Otázky: Karkulka nepoznává babičku 
8. Plný břich: vlk ji sní
10. Statečný čin: myslivec je zachrání
11. Šťastný konec: poděkují mu
12. Epilog: v literatuře závěr díla či doslov, opak prologu. Může být vysvětlením děje (knihy, dramatu) a jeho zapojením do kontextu společnosti. Někdy to bývá také ukázání postav děje po nějaké době, často po několika letech, tedy co se s nimi nakonec stalo.

Ano, to je všechno

Jestli to pomáhá?

To si tedy pište

Tyto záchytné body vám vždy pomohou. Červená Karkulka je jednoduchá, ale podívejte se třeba na Eldenu.

Je tam kapitola s názvem ,,Alfa". Postava se objeví, až na konci, ale její příchod ovlivní následující kapitolu. 

Tak mnoho zdaru přátelé.

Vaše Dot