SEDMÁ SOUTĚŽÍCÍ: @Chillli

Slečna se silnou osobností a vlastním názorem, s níž sdílím oblibu k tvorbě  Christophera Paolini

Pokud vás toto dílo zaujme, neváhejte a podívejte se na její další tvorbu

LES

Dopisy hvězdám

Přeji příjemné čtení

Předem upozorňuji, vaše hlasování určuje budoucího výherce 

Ledová královna

Někteří tvrdí, že smrt by pro mne byla osvobozením, já však tvrdím pravý opak a ty, co byť jen zapochybují, zmrazím a nikdy nerozmrazím. Žiji daleko od lidí, ale stejně jim škodím. Mnozí ani neví, že jsem to já, já ale nepotřebuji, aby o mně každý věděl. Mně stačí pouze cítit jejich bolest a strach.

Teď tiše seďte a poslouchejte. Příběh o krutosti a zlu Vám teď povím. Zapomeňte na pohádky a dobré konce, ty už totiž NEEXISTUJÍ!

***

Byla jednou jedna vesnice, ve které žila dívka a chlapec. Měli se tuze rádi a plánovali, že si jednou řeknou to slavné "ano" před oltářem a budou mít spoustu dětí.

Jednoho dne se chlapec vydal do hor a dlouho se nevracel. Dívka se vydala svého milovaného hledat, ale to neměla dělat. Po několika denní cestě dorazila na úpatí té nejvyšší hory, kam měl chlapec nemířeno. V bílém sněhu našla dvoje stopy, které vedly až k jejímu milovanému, ten ovšem nebyl sám. Vedle něj stála jiná dívka z vesnice. Miluje snad ji? Pomyslela si dívka, ale své mínění rychle zavrhla, když zahlédla, jak se u chlapcova krku cosi leskne. To, co se lesklo, byla čepel nože, jenž neznámá dívka přiložila ke krku chlapci. Dívka, která chlapce už tolik let milovala, jen potichu vyjekla. „Výborně, už jsi tady. Myslela jsem si, že nakonec nedorazíš." Zapředla cizinka zákeřně a čepel nože přitiskla blíž ke krku chlapce, až po čepeli začaly stékat karmínové kapičky krve. „Nech ho být. Co-co chceš?" Zakoktala chlapcova milovaná dívka. „To, co chci, jsi mi už vzala... Chlapce, kterého jsem tak dlouho milovala. Na oplátku teď něco vezmu já tobě." Zasmála se zlověstně a čepel nože rozřízla hrdlo chlapce. „Ne!" Dívčin výkřik se horami ozýval jako nekonečná ozvěna, která, když už měla skončit, tak ji vystřídal další výkřik, který se později změnil v srdceryvný pláč.

Nikdo už přesně neví, co potom na úpatí hory stalo, ale vykládá se, že žal v srdci dívky, která právě přišla o svého milovaného, byl tak silný, že se změnil v nenávist k celému světu a obzvláště k zamilovaným lidem. Dívka, co se změnila z milující dívky na bezcitného netvora, se začalo říkat Ledová královna. Její srdce je ale daleko ledovější a temnější, než ten nejstudenější led.
Když po několika staletích zemřela, alespoň se to tvrdí, její nenávist nezmizela. Přenesla se do každého z lidí. Někdo ji ale dává větší šanci a potom se stane zlým, nebo ji nenechá ovládnout ho, ale pořád čeká tam někde uvnitř nás, až se jí naskytne příležitost.

***

Možná si říkáte, proč Vám to vyprávím. Odpověď je prostá: Já jsem Ledová královna, i když se za ni nepovažuji. A chtěla jsem se o tento "příběh" s Vámi podělit, i když nevím proč. Ne, nezemřela jsem, i nadále přebývám v těch horách, kde tenkrát přišel o život můj "milý", jak jsem mu říkávala, ale není možné mě najít. Abych zemřela, muselo by ze světa zmizet všechno zlo, abych zmizela, ale aby zmizelo zlo, muselo by i dobro, a to se nikdy nestane.

@Chillli  

Pokud se vám příběh líbí, neváhejte a hlasujte :)

Mnoho zdaru přátelé