DVANÁCTÁ SOUTĚŽÍCÍ: @JoliBett 

mladá a nadaná slečna v mnoha směrech, se smyslem prohumor 

Pokud vás toto dílo zaujme, neváhejte a podívejte se na její další tvorbu 

Spící smrt

Přeji příjemné čtení

Předem upozorňuji, vaše hlasování určuje budoucího výherce

Shrek

„Ticho v soudní síni!" Místností se rozlehl hlas Stropáka Létavého, velké obludy s šesti páry končetin na zádech, přičemž na každé vyrůstalo jedno maličké křidélko, a s jednou jedinou baculatou nohou vyrůstající na břiše, po které chodil; tedy, poskakoval. 

Při tom ohlušujícím zvuku všechny příšery a netvoři okamžitě zmlkli. 

 „Takže," pokračoval Stropák, když se konečně dočkal pozornosti. „Jsme tady dnes, abychom rozsoudili skupinku zlobrů, která se v poslední době dopouštěla velkých škod na celé naší říši. Tito zlobři se opakovaně, i přes několik varování, několikrát vkradli do kanceláře Její Kulatosti lady Blumové, aby tam nakradli velkou zásobu slimáků, a svou neomaleností rozbourali skříň plnou plechovek červů všežroutů. Tito červi se, po vypuštění ze svých speciálních sklenic, okamžitě pustili do práce, vykousali si tunel na povrch a začali obtěžovat místní obyvatele. Dovedete si představit, co se mohlo stát?!" Stropák vrhnul rozezlený pohled směrem ke skupince obrů, která stála uprostřed místnosti. 

 Všichni zlobři vrhali na ostatní netrory rozezlené pohledy. Jak taky jinak – byli spoutaní létavkami poutavými, malými hmyzáky podobnými komárům, jejichž nožičky byly tvarované tak, aby do sebe přesně zapadly vytvořily ideální pouta, ze kterých nebylo možné se dostat jinak, než že se létavky pustily. Byly sice maličké a na první pohld křehké, ale jejich tělíčka byla silnější než ocel – nešly zničit naprosto ničím. A když se takhle kolem někoho obmotaly, bylo tomu chudákovi dost těsno. „Na svou obhajobu bych rád prohlásil," začal ten, který stál nejvíce vepředu, „že jsme neměli nejmenší tušení, co za brouky to v té sklenici je." 

 „To ovšem naprosto nic nemění na tom, co jste provedli!" zvolal rozzlobeně Stropák. „Vždyť nebýt naší zásahové jednotky, prozradil byste celou naši říši! A že to říkáte zrovna vy, Shreku! Pokud vím, byl jste to vy, kdo s tímhle hloupým nápadem přišel!" „To ovšem není moje vina, že si ta koule schovává ve skříni něco, co by tu její gigantickou postavu ohlodalo na kost." 

 „Jak se opovažujete...!" Místností se rozlehl rozrušený šum. Ještě nikdo si nikdy nedovolil urazit věhlasnou lady Blumovou, která svými obrovskými rozměry opravdu připomínala blumu. 

 „A dost!" zvolal Stropák. „Kvůli nedostatku vaší diskrétnosti budeme muset přejít k rozsudku." Narovnal si na stole papíry a začal číst. „Za to, čeho se tato skupina zlobrů dopustila, by zasloužila snad i smrt. Proto budou všichni tito zlobři vyhnáni z naší říše a umístěni do Pohádkové říše na povrchu, kde budou žít mezi všemi pohádkovými bytostmi. Všichni budou od sebe odloučeni, každý z nich bude umístěn na jiný konec říše." 

 Zlobři zalapali po dechu. 

 „No to snad ne!" zvolal Shrek pobouřeně. „Mezi ty pohádkové mouly?!" 

 „Klid," pronesl suše Stropák, „zrovna vy budete žít nikým nerušen uprostřed bažin." 

 Shrek si lehce oddechl. A pak ho vlna odcházejících příšer vytlačila ven z místnosti, vstříc osamělému a spokojenému životu ve smradlavé bažině.

A tak se zlobři díky Shrekovi dostali do pohádkové říše, kde si Shrek klidně žil. Časem podzemní svět, který prováděl pohádkovým bytostem naschvály, vypustil z hlavy a užíval si své samoty... Než potkal Oslíka. A dál už to všichni známe...

  @JoliBett  

Pokud se vám příběh líbí, neváhejte a hlasujte :)

Mnoho zdaru přátelé