JEDENÁCTÁ SOUTĚŽÍCÍ: @Dinca76 

mladá ohleduplná slečna, s láskou k zvířatům

  Pokud vás toto dílo zaujme, neváhejte a podívejte se na její další tvorbu 

jednorázové příběhy (zde najdete i celou verzy tohoto příběhu)

Přeji příjemné čtení

Předem upozorňuji, vaše hlasování určuje budoucího výherce   

Budulínek

Minuty se vlekly, Budulínek jen seděl na peci a točil prsty mlýnek, až měl pocit, že z toho má bludy. Náhle na dveře něco silně zabušilo. V domnění, že babička už se vrátila, vyběhl ke dveřím a prudce je rozrazil. Liška, která stála za nimi, se skučením odlétla, přelétla schody a práskla s sebou o zem. Ublíženě si packou třela nos. Když ji Budulínek spatřil, vyděšeně dveře zase zavřel a s tlukoucím srdcem držel kliku.

„Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku..." začala prozpěvovat falešně liška. Budlínek ji poslouchal a vůbec se mu to nelíbilo. Babička říkala, že lišky mají nebezpečné nemoci. Jaké to jen byly? Vzteklina nebo virus HIV...? „Budulínku," pořád předla liška a škrábala na dřevo dveří. „Vypadni, hrášek ti nedám!" zakřičel nahluchlý Budulínek. Rozhostilo se na chvilku ticho, neboť šelmě od jeho hlasu zvonilo v uších. A pak liška spustila nanovo: „Budulínku, dej mi hrášku, nebo aspoň kaši z prášku, povozím tě po světnici, uděláme veselici!" „Vážně?" rozzářily se hošíkovi oči. Vidina tance se mu zalíbila a i přes babiččin zákaz odsunul petlici a lišku vpustil do jejich příbytku. Liška snědla všechen hrách a jak slíbila, nechala posadit Budulínka na svůj rezavý ocas a vozila ho po domě. Létali společně několik dlouhých minut a Budulínek si uvědomil, že reklamy jsou opravdu pitomé, neboť létání lze dosáhnout i bez Red Bullu. Než se stačil nadát, liška vysprintovala z domku a pelášila jako by jí za patami hořelo. Mířila ke své noře pod jabloní kousek od babiččiny zahrádky.„Liško moje milovaná, jsi dezorientovaná? Tohle není náš domeček, tak proč míříš pod ten stromeček?" Liška se pod fousky usmála. „I můj milý hochu, vzpamatuj se trochu! Už je konec, spadla klec, nestihls říct ani švec!" odvětila liška a šup byla v noře. Jen co do tmy vlezli, něco se Budulínkovi otřelo o nohu. Byla to malá liščí mláďata. Stará liška nakázala mladým, aby si s večeří zatím hrála, ona že musí najít kuchařku. I uběhlo několik dlouhých hodin. Budulínek si s mláďaty hrál zatímco jejich matka se marně snažila vyčíst postup přípravy uzeného dětského červa v náboženských knihách. V tu dobu babička s dědečkem dorazili domů. Staříkovi ruce pokrývala tlustá vrstva obvazů. „Budulínku, kdepak jsi?" zavolala babička ve dveřích. Vytřeštila oči, když si všimla spousty liščích stop na nábytku, stěnách. „Dědo, liška nám unesla našeho Budínka, musíme ho zachránit!" s těmi slovy vzala bubínek s housličkami a vydala se na zahradu po stopách v hlíně. Zakrátko dorazili před vchod do nory. „Tak zpívej," pravila babička. A dědeček tedy spustil: „Spousta lišek v jedné díře Budulínka sladce líže..." „Šmarjá, co to zase blekotáš? Tak to vůbec není," vykřikla k nebesům babča. Pak začali hrát raději bez zpěvu. Liška v noře to slyšela a zdálo se jí to jako pěkné zpestření dnešní večeře. Vstupenka na koncert zadarmo, se neodmítá, zvlášť když vám muzikanti přijdou až před vchod... 

@Dinca76

Pokud se vám příběh líbí, neváhejte a hlasujte :)

Mnoho zdaru přátelé