A MÁME TO TADY PŘÁTELÉ!

PRVNÍ ODVÁŽLIVEC:  ~KiaraTheWolfie

Tato slečna zbožňuje vlky a též příběhy o nich

Pokud vás tento úvod zaujme stejně jako mě, neváhejte a podívejte se na další její díla:

Temní vlci

Vlčí dívka

Přeji příjemné čtení 

Předem upozorňuji, vaše hlasování určuje budoucího výherce 

Sněhurka. 

Seděla jsem na zámku ve svém pokoji. Byl krásně zdobený, se zlatým lemováním kolem oken, zdí, koberců a všude byly různé dekorace. Dnešní večer byl nádherný. Velký měsíc v úplňku ozařoval můj pokoj. Uslyšela jsem princovi kroky k mému pokoji. Chtěla jsem se postavit ale zamotala se mi hlava a já se snesla k zemi. Když jsem se probudila, byla jsem ve svém pokoji sama. Vstala jsem a zavolala princovo jméno. Nic. Okno bylo otevřené dokořán a chladný vítr si hrál s mými černými vlasy. Prohlédla jsem si své šaty, které byly na mnoha místech potrhány. Došla jsem k oknu a zavřela jej. Chladný vítr mi udělal husí kůži. Pohlédla jsem na dveře a vydala se hledat prince.

Nikde jsem ho nemohla najít. Připadalo mi, že mne někdo sleduje ale na zámku nikdo kromě mne, prince a jeho stráží nebyl. Ale i po strážích se slehla zem. Celé mi to připadalo jako obří bludný kruh. Náhle jsem uslyšela výkřik z místnosti s krbem. Ihned jsem se tam rozeběhla. Běh po schodech s podpatky a dlouhými potrhanými šaty nebyl nic moc. Doběhla jsem do místnosti a rozrazila velké dveře. Na zemi ležel zraněný princ i se svou stráží. Doběhla jsem k němu a snažila se mu pomoct. Princ mne však od sebe odstrčil.

,,Běž ode mne!" křikl. Odtáhla jsem od něj ruce a nechápavě jsem ho sledovala. Princ si mne měřil naštvaným pohledem a držel si zraněné břicho. Odtáhl se ode mě a couval. Vstala jsem.

,,Nech mě na pokoji, ty zrůdo!" vykřikl ustrašeně princ znovu.

,,C-Cože? Co to povídáš?" řekla jsem laskavě. Hodil po mne vázu s květinami. Vyhnula jsem se. Měla jsem strach. Nevěděla jsem co se to děje ani proč je můj drahý tak naštvaný.

,,Jestli se ke mně přiblížíš!"

,,Co jsem ti kdy udělala?" řekla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Tohle!" Princ ukázal na svou raněnou stráž a pak na své zohavené tělo. Zakroutila jsem hlavou.

,,To jsem nemohla udělat já. Jak bych mohla?" Rozešla jsem se slzami na tváři k princi. Ten přede mnou couval dozadu a snažil se mi vyhnout.

,,Podívej se na sebe a na svůj stín!" rozkázal. Na sobě jsem nic jiného kromě poničených šatů neviděla. Když jsem pohlédla na svůj stín, zděsila jsem se. Byla to temná vlčí stránka mého já. Vykřikla jsem a zavrávorala dozadu. Zády jsem vyrazila skleněné okno, které vedlo na balkón a opřela se o kamennou zídku. Zhluboka jsem dýchala a byla jsem celá roztřesená. Pohlédla jsem na oblohu. Dříve jasné hvězdy byly nyní schované temnými mračny. Otočila jsem se a shlédla na krajinu pode mnou. Zrak mi opět ulpěl na velkém měsíci v úplňku. Potichu jsem se zasmála a sklopila hlavu. Princ za mnou došel a dal mi ruku na rameno. Rychle jsem ho popadla za ruku a nepustila. Mé oči zezlátly a byla v nich vidět divokost. Princ se snažil vyprostit ale bylo mu to k ničemu. Z opasku jsem mu vytáhla nůž a prudce s ním bodla k jeho srdci.

~KiaraTheWolfie

Pokud se vám příběh líbí, neváhejte a hlasujte :) 

Mnoho zdaru přátelé