Hned jak hodina matematiky skončí si položím hlavu na školní kupodivu i velmi pomalovanou lavici. Od dnešní hodiny nejspíš lítám ve velice velkém průšvihu. Gregorio mě bude mučit, škola mi bude utrpením a táta mě rovnou zabije.
Copak ale za to, že jsem opět propadla stresu u tabule mužů zase jen já?

No...Kdybych dávala pozor možná bych k tabuli jít ani nemusela.
Co se týče angličtiny místo matematiky jsem si jenom spletla hodiny. Což se stát může, ne??

Každopádně matematiku neovládám a zřejmě ani nikdy dávat nebudu, proto jsem dnes ze zkoušení zase dostala za pět...

,,Crr." Zazvoní, kdy přestávka končí a začíná hodina zpěvu.

Hodina zpěvu mě nejenže baví ale také mi hodně jde. V této hodině boduji víc než v hororové matematice. Zpěv, tanec nebo i hra na klavír či kytaru mě vždy velmi táhlo k úspěchu a zároveň k uklidnění. Jenže můj problém byl následující...Nikdo v mé rodině není tak nadaný, abych po něm tento talent zdědila.

Jenomže mě právě toto dost zajímalo...

,,Dobrý den." Pozdraví Angie, když příjde do naší třídy. Posadí se za katedru, zapíše do třídní knihy a též se zase postaví. ,,Pokud si dobře vzpomínám, tak jste měli za úkol připravit si píseň, kterou tu dnes i předvedete." Odmlčí se. ,,Nejdříve bych však chtěla uvítat a vám všem představit vaše dva nové velmi nadané studenty. Přijeli k nám až z Mexika a budou tu celé studium pobývat." Řekne Angie s úsměvem.

Jakmile Angii řekne tyto zajímavé informace se ozve zaklepání a dveře se rázem otevřou. V nich stojí zrzavá holka a hnědovlasý kluk.

Ten kluk praví. ,,Dobrý den. Jsme ti nový studenti z Mexika. Jmenuji se Leon Vargas a toto je má sestra Camilla." Ukáže na zrzku, která se jen mírně pousměje.

,,Ti jsou určitě dvojčata." Šeptne mi Francesca do ucha.

,,Jak to víš?" Zeptám se jí nechápavě.

Fran si povzdychne. ,,Podívej se a pochopíš." Nařídí mi tiše.

A tak se podívám. Skenuji je od hlavy až k samotné patě a nic zvláštního co by ukazovalo, že jsou dvojčata nevidím.

No...Oni tu všichni říkají, že jsem slepá a divná.
Takže nejspíš ani nemám šanci něco najít...

Dívám se na ně ještě chvíli, dokuď si ten hezký kluk nevšimne že na něj zíram. Samozřejmě ihned odvrátím pohled ale i tak slyším menší smích z jeho strany.

Tak a máme tu egoistu...

,,Dobře." Poví Angie, která mě z mého přemýšlení vyruší. ,,Prvně než si půjdete sednout na svá místa nám něco zaspívate. Camillo, půjdeš jako první." Rozkáže, čehož se Camilla zalekne.

Leon Camillu pohladí po ruce a něco jí nejspíš i tiše poradí. Camilla kývne hlavou, vytáhne menší přenosný počítač a po chvíli se rozezní krásná melodie, na kterou Camilla překrásně zazpívá.

,,Je dobrá, že?" Říká Fran. ,,Na to, že jsem jí odhadovala, že kvůli jejímu záleku nic ani neuskuteční mě překvapila." Doplní Francesca svá první slova a stále pokračuje. ,,Jen mě děsí Ludmila, která na ní už jistě kuje své pikle." Mrkne na Ludmila, kdy i já na ní přesměruji svůj pohled.

Zamračím se. ,,Někteří lidé nevidí dobrý talent ale jen svůj vzhled, chování nebo jen prostě hledají nějaké to postižení." Vyhrknu, jakmile jsem si vzpomněla na své né moc hezké dětství.

Fran to zřejmě zamrzí. ,, Je mi to líto, Vio. Už na to nemysli, prosím." Prosí mě má jediná kamarádka Francesca.

,,To bylo úžasné, Camillo." Pochválí Angie teď už usměvavou Camillu. ,,A Leone?" Pobídne studenta Leona ke zpěvu, který se usmívá z úspěchu své sestry.

Leon si rozbalí kytaru, vezme si židličku, na kterou se posadí a začíná s velmi výjimečným, krásným i sexy zpěvem. Všechny holky, což Ludmila je samozřejmě mezi nimi odrovná a mě šokuje. Nejenže se na mě dívá, usmívá ale dokonce mi i připadá, že tu píseň zpívá mě.

Divné...

V jednu chvíli mě jemně avšak velice příjemně píchne u srdce. Je to právě ten moment, kdy se já a Leon střetneme pohledy na konci písničky. Pro ten jeho úsměv, bych po pravdě i zabíjela. Což ještě nemluvím o jasně zářících očí, které mi velmi připomínají hvězdičky na noční obloze. Ty rty...

,,Výborně!! Výborně!!" Zatleská naše Miss hezká tvářička Ludmila, kdy se i postaví na své nohy. ,,Je smutné tu mít, tak hezkého, královského prince, který si bohužel vezme za ženu, tak ošklivou, zanedbanou i postiženou princeznu Violettu." Praví Ludmila.

Tak a je to!! Opět se mi všichni smějí. Mám chuť se jen někam zahrabat a nikdy se už neobjevit.
Francesca, která mou minulost vždy dobře znala mi je právě oporou.
Diego si tiskne ruku v pěst, jelikož to je náš velice skvělý kamarád.
Brodway, Maxi i Andrés se mračí a Natalie se směje spolu s Ludmilou.
Leon má v obličeji velmi neutrální výraz a Camilla se tváří naopak dost vyděšeně.

A pak, že jsem neviditelná...

,,Dost." Utiší Angie všechny studenty, kteří se mi smáli. ,,Toto už nechci nikdy slyšet! Nehodlám tu poslouchat nějaké vaše posměchy, které by pak vedli k něčí sebevraždě." Zlobí se Angie.

Sebevražda?? Já nikdy o sebevraždě neuvažovala!!

Angie pokračuje. ,,Pokud ještě někdo takhle napadne Violettu okamžitě letí z této školy." Rozhodne Angie bez přítomnosti ředitele. ,,Vy dva si jděte sednout a ty Violetto, k tabuli."

Jak, že to řekla?? Jít k tabuli??

Fajn...Teď bych tu neviditelnost či sebevraždu i brala.

Jdu tedy se svěšenou hlavou k tabuli a jen stěží zůstávám v klidu. Svojí pozici zaujmu za klávesami, kdy se též i mírně zapřemýšlím. Písnička Habla si puedes, kterou teprve skládám je velice dobré vyjádření jak se právě cítím.

,,Ta nic nezahraje." Uslyším jemné zašeptání jednoho z mých spolužáků. ,,A pokud ano, tak to nebude žádný zázrak." Doplní ten samý student.

Podívám se na svojí kamarádku Fran, Diega dokonce i Camillu a Leona. Teprve až Leon, též i jeho krásné oči mě natolik uklidní, abych se zhluboka nadechla, vydechla a začala s mou vybranou písní.

Po písničce se zvědavě rozhlédnu po celé třídě, kdy si i všímám mnoho překvapených tváří. Prohlíží si mě a já se opět začínám stresovat. Tuto situaci zachrání až Angie, která do velmi tiché třídy promluví.

,,Skvěle." Pousměje se Angie. ,,Nejenže si v písničce vyjádřila své pocity ale také si do ní dala i něco víc." Odmlčí se. ,,Nemám slov, Violetto. Žádné chyby jsem ani nezahlédla, jelikož toto bylo velmi výjimečné vystoupení. Běž si sednout a dnes ti píší za jedna."
Dokončí Angie své pozitivní hodnocení.

Když jsem se však šla usadit zpět na své místo Ludmila vykřikla. ,,To snad nemyslíte vážně, Angie!! Ona třídní postížená nula a dostane tak dobré hodnocení?? K tomu všemu vám tu zpívala nedokončenou písničku. Pokud to znamená, že dostáváme jedničky zadarmo, tak prosím. Chci taky jedničku!!!" Práskne do stolu a na větší důraz se i postaví.

Té rány jsem se fakt lekla...

Profesorka Angie odpoví. ,,Ludmilo, nezkoušej mojí trpělivost. Tu jedničku jsi Violetta zasloužila. Písničku jsem dnes nehodnotila, jelikož tu známku dávám kvůli jejímu zpěvu a vyjádření jak celou píseň pojala." Jak Angie stále mluví Ludmilu sjede pohledem. ,,Když ale myslíš, že mé jedničky jsou zadara tak pojď k tabuli teď ty a ukaž nám své dílo, Ludmilo." Vybalí Angie okamžitě.
,,Fajn." Vyjekne Ludmila písklavým hlasem a vstoupí na rozsáhlé pódium. ,,Dívej se a uč se, Violetto." Střelí mi do očí dokonce i s úsměvem.

Hned jak si Ludmila přivlastní školní mikrofon začíná zpívat písničku. Její hlas je sice pěkný ale její osobnost, která jí při hudbě a samotném zpěvu prozrazuje všechen talent kazí...

Jakmile Ludmila dozpívá poslední slova písně hlasitě vypískne. ,,Ano. Já vím, že mi chcete dát poklonu. Nemusíte se však namáhat, protože jsi jsem vědoma, že..." Ludmila svůj proslov zcela nedokončí, Angie jí vletí do její naučené řeči.

,,Ludmilo!!" Vyhrkne Angie pohotově. ,,Už toho mám dost! Myslíš si, že se můžeš povyšovat nad svými všemi spolužáky?? Zklamala si mě, Ludmilo. Nejenže schazuješ Violettu ale také si tu písničku pěkně odbila. Hlas máš super ale žádné pocity, city jsem nijak zvlášť nezahlédla. Aspoň ne ty pozitivní." Angie si povzdychne. ,,Už jsem vám určitě vysvětlovala, že při zpěvu, hudbě je vaše osobnost perfektně čitelná. Každý si o vás může udělat obrázek ještě dřív než se poznáte. Ta tvá osobnost bohužel není dobrá, Ludmilo. Jak jistě sama víš je příšerná. Nechci ti tu promlouvat do duše od toho máš své rodiče ale takhle to daleko opravdu nedotáhneš. Nemyslíš si, že je o mnohem lepší táhnout za jeden provaz s kamarády než jet skolní sólovou dráhu??" Zeptá se učitelka Angie Ludmily, která stojí z hlavou vztyčenou.

Ludmila s úsměvem zakroutí hlavou a jde si sednout na své místo k Natálii. Angie jí nechápavě pozoruje očima a když zazvoní si sebere všechny své věci a směřuje ze třídy ven. Avšak ve dveřích se ještě na mě otočí.

,,Violetto." Osloví mě pro začátek. ,,Tu tvou písničku, bych chtěla mít do týdne hotovou." Praví a odchází pryč.

A jéjé

Složím si hlavu do dlaní a je mi úplně jedno, že si toho Ludmila všimne. Toto je zákon schválnosti. Vždy, když skládám nějakou píseň a vyzradím  svojí činnost, tak učitele to chtějí mít do týdne hotové.

No jo, Violetto. Kdy si ale složila svou první skladbu...?

Vtip je v tom, že svůj první song teprve skládám.

Haha. Vtipné.

,,Vio? Jsi v pořádku?" Dělá si starosti Francesca. ,,Z Ludmily si nic nedělej. Když přece víš, že je šílená." Snaží se mě utišit.

,,To je dobrý, Fran." Zamumlám pod svůj nos. ,,Ale toto není kvůli Ludmile. Co když tu písničku nedodělám včas? Do týdne má být hotová a já nemám ani další nápady na pokračování." Říkám a smutně koukám. ,,Nezvládnu to." Skončím svá slova s velmi hlasitým povzdechem.

Francesca se zamračí. ,,Nikdy jsem moc nechápala jak tě takové nesmysly můžou napadnout. Teď už jsem tě konečně přečetla." Zvědavě zabrousím ke kamarádce. ,,Může za to Ludmila." Vyletí z Fran velmi rychle.

Řekla, bych že tohle špatně skončí

,,Fran, tentokrát za to Ludmila opravdu nemůže." Snažím se to nějak vysvětlit.

Fran se naštve. ,,To ona je důvod proč si už tolik nevěříš, Violetto. Ta holka tě mučí a ty děláš všechno jen, aby ona vyhrála. Ludmila není žádná miss princezna či královna, aby tě mohla tak špatně soudit. Je to obyčejná blonďatá mluvící kráva, která tě jenom sprostě šikanuje. Víš co si myslím?? Měla by si jí to vrátit nebo jí dám přes tu její hezkou napatlanou tvářičku sama." Vpálí mi Fran do mého obličeje.

Též se na Fran rozzlobím. ,,Takže co navrhuješ?? Mám se postarat, aby trpěla stejně jako já. Tvůj plán není řešení, Francesco. Uvědomuješ si vůbec, že nechci být jako Ludmila?  Ty by si snad chtěla být mrchou, kterou všichni vraždí už tím jedním pohledem? Nechtěla, tak si raději tento návrh nech od cesty a mě nech na pokoji." Oplatím jí to ranou do stolu.

,,Jak chceš." Praví Fran a nakonec se ke mě otočí zády. Tím i naše hádka skončila.

Jelikož bych tu jen tak sedět nedokázala jsem se rozhodla pro neplánovaný odchod na záchod. Jestli jsem chtěla zmizet, tak ano ale na ten záchod se mi opravdu zachtělo. Což jsem však netušila jaké překvapení mě na této cestě čeká...

---

Pokračování je tu!!
Chci vás upozornit, že příběh upravuji. Takže příští kapitola bude zřejmě obsahovat některé části, které jste už asi četli. Pokud je však trochu neupravím...😂

Jinak moc děkuji za příběh Leonetta - Letní tábor Jortini, kde mám 3K. Je to až neuvěřitelné, že si vůbec někdo mé příběhy čte.
Opravdu moc děkuji a můžete se těšit na speciál, který jestli teda vy chcete udělám. 😘💜

Zatím si užívejte prázdniny!! V sobotu má být konečně pořádné léto, protože 31°C tu ještě letos nebylo 😂 Mě čeká v ten den narozeninová oslava mé tety, což si velmi užiji. 😂

Dobrou noc...

Te amo...

KateřinaForever 💋