Tom Raddle jako každý rok prošel zdí mezi nástupišti 9 a 10 na londýnském nádraží King's Cross. Když se objevil na známém nástupišti 9 a ¾ a podíval se na ceduli oznamující ,,Bradavický express'', povzdechl si. Ze všeho nejvíc se těšil, až konečně dostuduje a bude si moct dělat, co chce, ale zároveň mu Bradavice přes léto chyběly a nemohl se dočkat, až se vše vrátí do normálu a on bude zas svým pravým já. Pryč bude zakřiknutý kluk, kterému se děti posmívaly v sirotčinci...v Bradavicích byl Tom středem společnosti a všichni ho obdivovali.

,,Tome!'' ozvalo se za ním a když se oslovený otočil, už ho držel za ramena jeho nejlepší kamarád Orion Black. Vzápětí se vedle nich objevil Cygnus, Orionův bratranec.

,,Tak jak ses měl o prázdninách, Raddle?'' zeptal se Cygnus, když trojice společně vešla do vlaku a usadila se do oblíbeného kupé číslo 11.

,,Mizerně, jako vždycky. Byl jsem odkázaný na čtení,'' zasmál se Tom a s ním oba jeho kamarádi, ,,Co vaše famílie, Blackové?''

Cygnus se smíchem protočil oči. ,,Walburga mlela v jednom kuse o Orionovi a Alphard brečel. Prostě příšerný. Ale Orion má velkou novinku!''

Tom se tázavě podíval na zmíněného Blacka a ten zaúpěl. ,,Do Bradavic nastupuje moje sestra!'' řekl znechuceným tónem a probodl Cygnuse pohledem.

,,Ty máš sestru?!'' zvedl jedno obočí Tom a Cygnus vybuchl smíchy. Orion se na něj výhrůžně zamračil a začal vysvětlovat.

,,Mám o rok mladší sestru, ale doteď o ní věděla jenom rodina, protože - nevím proč - narozdíl ode mě měla samostudium. Teď se ale rodiče rozhodli, že vlastně není důvod, proč ubohou Lukrecii držet doma, když je nejchytřejší z rodiny a navíc ji připravili o společenský život v raném dětství,'' pronesl Orion jako imitaci rozhovoru jeho rodičů. Tom se musel uchechtnout.

Orion pokračoval: ,,Takže s ní v létě jeli do Bradavic, aby ji Moudrý klobouk mohl zařadit, složila speciální zkoušky od ředitele Dippeta a teď mi bude pít krev v Bradavicích. Pryč jsou ty šťastné dny o samotě!''

Tom s Cygnusem znovu vybuchli smíchy a Orion si teatrálně dal hlavu do dlaní. Nevšimli si toho, že se vlak se skřípáním rozjel, ale ani toho, že ke dveřím kupé přišla vysoká blonďatá dívka a založila si ruce na hrudi.

První si jí všiml Cygnus, přestal se smát a významně loktem upozornil Oriona, který vzhlédl a nasadil nejotrávenější výraz, jaký uměl. Jako poslední si dívky všiml Tom, který ale při jediném pohledu na ni zapomněl na všechno ostatní. Zdálo se mu, že krásnější osobu nikdy neviděl. Dívka měla až neuvěřitelně světlé blonďaté vlasy sahající po ramena a na rtech měla temně rudou rtěnku, která jejímu obličeji dávala vážný a elegantní výraz. Na sobě měla krémovou blůzu a uplou černou sukni, která jí - podle Toma - dělala výbornou postavu.

,,Zdravím, drahá sestřičko, co potřebuješ?'' zeptal se až přehnaně mile Orion a zašklebil se na ni.

,,Nebuď směšný, Orione. Slyšela jsem vás,'' ušklíbla se blondýnka a přejela pohledem po ostatních v kupé. Kývla na Cygnuse, který lehce zvedl ruku jako pozdrav, a upřela svoje tmavě zelené oči na Toma.

,,Tak proč tady ještě stojíš, Lu?'' podíval se na ni nechápavě Orion a ukázal doprava, jako že má pokračovat v cestě. Jeho sestra se ale ani nepohnula.

,,To mě ani nepředstavíš svému kamarádovi?'' řekla a obrátila se na svého bratra. Ten opět nasadil otrávený výraz a už už chtěl Lukrecii odpálkovat, ale Tom byl rychlejší a podal blondýnce ruku.

,,Ahoj, já jsem Tom. Tom Raddle.''

Lu si ho znovu přeměřila pohledem a pak jeho ruku stiskla. ,,Já jsem Lukrecia, ale říkej mi Lu nebo Cio...svoje jméno nesnáším.''

Tom se pousmál a honem se snažil přijít na něco, čím by rozvedl konverzaci, ale v tu chvíli se ke dveřím kupé přiřítil vysoký blonďák.

,,Nazdar hoši, o co jsem zatím přišel?'' zahlaholil, ale pak si všiml blondýnky stojící u druhé strany dveří. Rychle změnil výraz svého obličeje a ležérně se opřel o dveře. Lukrecia se na něho však skoro nepodívala.

,,Ahoj krásko,'' začal s úsměvem, ale Orion se na něj obrátil s nasupeným výrazem a procedil mezi zuby: ,,To je moje sestra, idiote!''.

Cygnus se neudržel a znovu se začal smát, s ním i černovlásek sedící vedle něho.

,,Abraxasi Malfoyi, kde jsi byl tak dlouho? Posaď se u nás,'' nabídl Tom a poklepal na volné místo vedle sebe.

,,Jo, Abe, pojď si sednout k nám...ale tady Lu nech na pokoji, jinak z tebe Orion udělá řízky,'' řekl se smíchem Cygnus a podíval se na svého bratrance, který pořád seděl s naštvaným výrazem ve tváři.

Abraxas zvedl obě ruce v obranném gestu a posadil se vedle Toma. ,,Nevěděl jsem, že máš sestru!'' prohodil a prohrábl si blonďaté vlasy.

Lukrecia nad celým výjevem zavrtěla hlavou a pak promluvila směrem k Cygnusovi: ,,Hledala jsem Walburgu, takže jsem se chtěla zeptat, jestli nevíš, kde je...ale jak tak vidím, budu ji muset najít sama.''

,,Já půjdu s tebou a pomůžu ti!'' vyhrkl Abraxas, ale potom uviděl Orionův výraz a radši zmlkl.

,,Walburga s Druellou, Callidorou a Charis chodí myslím vždycky do předních kupé,'' poradil Cygnus a vrhl nesouhlasný pohled na Abraxase jako znamení měl bys toho nechat.

Lu se usmála jako poděkování, ještě jednou přejela pohledem po všech sedících v kupé a pak odkráčela směrem k přední části vlaku. Orion už asi po padesáté protočil oči, Abraxas si málem vykroutil krk ve snaze pozorovat blondýnku co nejdéle a Tom se nad tím vším zasmál. I když si to nechtěl přiznat, Lukrecia Blacková byla opravdu nejkrásnější dívka, kterou kdy viděl, a až se lekl, když si uvědomil, že má pořád před očima její temně rudou rtěnku. Pevně zavřel oči, zavrtěl hlavou a obraz vystrnadil z hlavy. Nikdy na nikoho ženského pohlaví nemyslel déle než deset vteřin a neviděl důvod, proč to měnit právě teď.

◇ ◇ ◇

,,Všichni prváci jsou již zařazeni, a tak se můžeme pustit do každoroční hostiny!'' zakončil svůj proslov ředitel Armand Dippet a na stolech se objevilo jídlo. Tom už si připravoval talíř, ale ředitel se najednou znovu otočil a dvakrát tleskl, aby si získal pozornost studentů.

,,Málem bych zapomněl!'' zvolal a pokynul rukou ke zmijozelskému stolu, ,,V šestém ročníku máme novou studentku, která se k nám připojila po letech samostudia...za což jsme velice rádi. Prosím, přijměte mezi sebe talentovanou Lukrecii Blackovou!''

Celá Velká síň se otočila směrem ke stolu Zmijozelu. Nebelvír - podle očekávání - zaraženě seděl, ale Havraspár a Mrzimor se po chvíli nechali strhnout bouřlivým potleskem zmijozelských studentů.

Tom se otočil směrem jako všichni ostatní a uviděl blondýnku s rudými rty, jak si se smíchem dává hlavu do dlaní, a vedle ní její sestřenici Walburgu Blackovou, jak velkými gesty povzbuzuje všechny k ještě většímu potlesku. Nemohl si nevšimnout, že všechno mužské osazenstvo stolu na Lukrecii buď civělo v němém úžasu, nebo o ní mluvilo s nejbližším kamarádem. Podle všeho se mladé Blackové podařilo zapadnout velmi dobře.

Najednou si Tom všiml, že mu zmiňovaná pohled opětovala. Ještě se smíchem ve tváři se její tmavé oči střetly s jeho a on si uvědomil, že jeho výraz musel vypadat stejně zasněně jako pohledy všech okolo. Konečně se probral s přemýšlení a chtěl jí říct, že na ní neciví tak jako ostatní a že se jenom zabral do myšlenek, ale Lu seděla na opačném konci stolu. Navíc ho už přistihla, pousmála se koutkem úst (až to vypadalo vítězně) a něco rychle řekla své tmavovlasé sestřenici, která se pak otočila jeho směrem a provokativně mu zamávala. Tom rychle odvrátil obličej k Orionovi, který zrovna jedl a s plnou pusou pomlouval někoho z Nebelvíru...a vzápětí se tisíckrát proklel, protože víc nápadné gesto udělat nemohl.