„Ne! Prosím! Ne!"ležela jsem u něj a mé slzy kapaly na jeho černý oblek.
Všichni vzadu stáli a se smutkem to pozorovali.
„Harry! Rachel! Vemte si je."
Řekl a začali téct jeho  slzy.
Hermiona rychle vyhrabala lahvičku a podala nám ji.
Harry pak lahvičku vzal a opět ode mě a od něj ustoupil.
„Severusi! Prosím." řekla jsem.
„Rachel.... Si ji neskutečně podobná"zasýpal.
„Miluji tě."bylo poslední co řekl a zavřel oči.
Se slzami jsem na něm ležela a brečela.
„Rachel, pojď. Je mrtvý."zavolal Draco posmutněle.
Ale já v to pořád věřila.
Navždy sem v to věřila.
Ve větu, která mě doprovází celý život.
Nikdy neříkej nikdy.