Navzájem jsme si hleděli do očí, on do těch mých smaragdově zelených a já do jeho černých.
Bylo ticho.
„Proč chcete být hvězdou?"zeptal se aja si ani neuvědomila, že jsme odešli z plesu a že se procházíme po nočních Bradavických pozemcích.
„Hvězdy vidí všechno, všemu rozumí... Jsou volné, krásné."odpověděla jsem a hleděla na jasnou oblohu.
Otočila jsem se na Severuse a on se otočil na mě.
„Rachel."řekl.
„Severusi."
Pak jsme se políbili.
„Už od prvního dne co jsi v Bradavicích jsen si říkal že si výjmečná."
„Však já si o tobě říkala vždy to samé."usmála jsem se.
Ruku v ruce jsme se procházeli pod hvězdami.
Upřímně jsem v tu chvíli byla šťastná.
„Věděla jsem, že nejsi ten krutý profesor."zasmála jsem se.
„Já a krutý? Nikdy."zasmál se a já s ním.
„Zatancujeme si?"zeptal se.

„Vždyť nehraje hudba."namítla jsem a on se jen ušklíbl, mávl hůlkou a začala hrát písnička.
Chytla jsem ho okolo krku a začli jsme se pohybovat do rytmu.
Cítila jsem, že nechci aby písnička skončila.... Nic ale netrvá věčně.
Nic.
Přeci jenom ale.... Chvíli může trvat alespoň něco.
„Severusi.... Už jsme to začali a-"
„A můžeme spolu být...ale nikomu to neříkej."řekl okamžitě.
Věděla jsem že to bude problém protože jsem se se vším vždy svěřovala prátelům.
„Budu se snažit."usměju se, on se taktéž usměje a dá mi ruce kolem ramen.
Kéž by tenhle večer nikdy neskončil.