Dnes jse můj velký den.
Jedu poprvé do Bradavic.
Ani si neumíte představit jak jsem nadšená.
O prázdninách mi přišel dopis a já od té doby nemyslela na nic jiného.
Moji oba rodiče jsou čistokrevní kouzeníci... Ale nebojte! Smrtijedi nejsou a přidat se k nim nechtějí!
Zřekli se.
Byla jsem vychovávána jako každé malé dítě co umí čarovat.
Příběh Harryho Pottera jsem znala do puntíku.
Byly mi vyprávěny kouzelnické pohádky a tak dál... A tak dál.
Jmenuji se Rachel... To jsem se zapoměla zmínit... Jo a je mi čerstvě jedenáct... To už tu někde myslím zaznělo.
Dnes ráno jsem se celá čilá s rodiči dopravila na nádraží King's Cross a následně na nástupiště 9¾.
„Hlavně buď hodná!"řekla mi maminka.
„A jdi do té koleje, kam opravdu chceš."řekl otec.
„My jsme byli v Nebelvíru a jsme za to rádi."
„Já chci taky do Nebelvíru!"zažvatlala jsem.
Rodiče se usmáli, řekli ať jim často píšu, objali mě a já pak odešla do vlaku.
Už jsem se cítila jako velká holka.
Našla jsem si kupé, ve kterém seděla holka a četla knihu.
Zaťukala jsem.
„Můžu?"
„Jo jasně."přikývla a usmála se.
„Taky tenhle rok poprvé?"zeptala se mě a já šťasně ale i nervózně přikývla.
„Moji rodiče jsou mudlové.. Takže toho moc o kouzelnickém světě neví, co tvoji?"zeptala se mě.
„Jsou čistokrevní ale chodili oba do Nebelvíru."
„Jak se vlastně jmenuješ?"zeptala jsem se.
„Hermiona Grangerová."představila se.
„Já jsem Rachel, Rachel Greenová."(ano, použila jsem celé jméno Rachel z Přátel :D)
S Hermionou jsem si skvěle rozuměla.
Taky miluje knihy jako já.
A už si doma zkoušela také nějaké kouzla.
Když už za námi byli prefektové, že jsme tady a máme se převléknout do hábitu, učinili jsme tak a dál pokračovali v hovoru.
„Jdeš se mnou obhlédnout ostatní jestli jsou převlečení?"zeptala se a já s radostí přikývla.
Opustili jsme kupé a šli se dívat po ostatních.
Pak jske narazili na jedno kupé.
Seděl v něm kluk s rezavými vlasy a druhý s brýlemi a ryšavými vlasy.
„Máme se převléknout do hábitů."oznámila jim Hermiona.
„A ty seš jako kdo?"zeptal se s plnou pusou ten s těmi rezatými vlasy.
„Hermiona Grangerová."představila se ale v zápětí ji uhla.
„Já fjem Fon Fefly."zažvatlal s plnou pusou.
„Ron Weasly!"vykřikla jsem.
Věděa jsem, že ho znám.
Naši se znají s jeho rodičema.
„Greenová."usmál se.
„A ty si?"obrátila Hermiona zrak na druhého chlapce.
„Ty se ptáš kdo je to?"zařval Ron.
„Harry Potter!"řekli jsme s Ronem.
„Ona je mudlorozená."vysětlila jsem.
„No nic jdeme zpátky do kupé... Třeba se někdy potkáme."řekly jsme a odešly.
Ale co nás překvapilo bylo to, že v našem kupé seděl malý blonďáček.
„Co tu děláš?"vyorskla na něj Hermiona.
„Ehm... Omlouvám se, nevěděl jsem, že je to kupé vaše."omluil se a chtěl odejít.
„Ne počkej, klidně tu buď. Jak se jmenuješ?"zeptala jsem se ho.
„Draco Malfoy."představil se.
„Já jsem Rachel Greenová a tohle je Hermiona Grangerová."
„Dobře."přikývl s úsměvem.
„Do jaké koleje by jsi chtěl?"zeptala se ho Hermiona.
„Do Nebelvíru ale otec mě nutí ke Zmijozelu."
„My obě do Nebelvíru."
S Dracem jsme propovídali zbytek cesty.
Chudák.
Má to doma těžké, jeho rodiče jsou  smrtijedi.
Když jsme zastavili, vyšli jsme s Dracem ven a obr nás zavedl do hradu.
Tam na nás čekala profesorka v zeleném hábitu, údajně McGonagallová a  zavedla nás do Velké síně.
Byla jsem nervózní.
„Ron Weasly."zaznělo po pár jménech a já se na Rona usmála zatímco Hermiona se na něj spíš mračila.
„Nebelvír zaznělo okamžitě.
Pak pár jmen....
„Hermiona Grangerová."
Byla jsem si jistá, že klobouk bude váhat nad Havraspárem a Nebelvírem ale nakonec to byl Nebelvír.
„Harry Potter!"všichni stichli a všichni profesoři se napnuli.
Dlouhou dobu klobouk mlčel.
„Nebelvír."vykřikl nakonec, Harry se na mě šťastně podíval a pousmál.
Teď šel Draco.
Bylo vidět, že ho chtěl klobouk zařadit do Zmijozelu ale Draco ho nakonec přemluvil na Nebelvír.
Teď jsem šla já.
„Rachel Greenová!"zaznělo Velkou síní.
Jeden z profesorů se na mě hluboce zadíval, moc jsem tomu ale nevěnovala pozornost.
Hmmmm... Si velmi odvážná, pro druhé by si položila život. Do každé koleje by si se hodila.
Tak kam?
„Nebelvír."zašeptala jsem tiše.
„Tak tedy Nebelvír!"vykřikl Moudrý klobouk a já nadšeně přiběhla k Hermioně, Ronovi, Harrymu a Dracovi.
Všihni jsme se dost spřátelili.
Teda až na Rona s Hermionou... Ti si docela lezou na mozek.
Co mi ale za celou večeři neuniklo bylo to, že na mě vysel pohled toho učitele.
Byl zajímavý, byl zvláštní.
Líbil se mi.