Doťukal posledních pár písmenek na dotykové klávesnici a přes původní strach, s úsměvem na rtech klikl na tlačítko Send...

Niall:

Zamkl jsem telefon, popadl klíče, sebral peněženku ze stolu a vydal se směrem k Hyde Park.

Už uběhly dvě minuty od odeslání tweetu a já si dokázal živě představit to, jak teď většina Londýnských directioners šílí a zbytek světa pláče nad tím, že nežijí v Londýně.

Na jednu stranu jsem se neuvěřitelně těšil, až dočista úplně zmizí můj pocit osamělosti. No, na tu druhou jsem se bál.

No, a tak jsem se strachem i nadšením vstoupil jedním z několika velkých bran do Hyde Park. Už z dálky byl slyšet jekot a hysterické vzlyky.

"Jsem tu :)" Byla další věc co jsem tweetnul. Bylo až strašidelné jak snad dvacet mobilů najednou cinklo ve stejnou chvíli.

Vyšel jsem z cestičky mezi stromy tak, aby na mě bylo dobře vidět.
A pak se to stalo... Pištění začalo být hlasitější a všichni zde přítomní directioners se ke mě nahrnuli a začali mě objímat, pusinkovat a žádat o podpisy. Tento chaos pokračoval ještě dlouho. Jakoby jim nedocházela energie. Přicházeli další a další, dokud se to nestalo. Zničehonic se dav přede mnou začal rozptylovat. Bylo to jako přívalová vlna. Během dvou vteřin se před mnou utvořila ulička, kterou se vyřítil někdo na kole. A než jsem stačil zareagovat, ucítil jsem prudkou ránu. Nebýt dívek za mnou, spadl bych na zem, kam mě stejně následně položily. Chytl jsem se za hlavu a pomalu začal otvírat oči. Jakmile jsem je otevřel úplně, uviděl jsem před sebou rozmazaný svět. Ovšem jednu bytost jsem viděl o dost jasněji než okolní svět a přece byla stále rozmazaná. Díval jsem se na ní a po chvíli rozpoznal, že to je dívka. Dívka, která se právě snažila zvednout ze země i se svým nešťastným kolem. I přes své snahy se jí to nedařilo. To jí však neubíralo na kráse. Vypadala rozmazaně... I přes to, to však byla ta nejkrásnější bytost, kterou jsem ve svém životě kdy viděl.

Párkrát jsem znovu zamrkal a protřel si oči, abych na ní pořádně viděl. A jak jsem o pár chvilek zjistil, byla to jedna z těch nejlepších věci co jsem mohl udělat. Naskytl se mi pohled na dívku, jejíž vlasy byly tmavě hnědé, stejně jako oči. Výškou mi mohla být tak někam k očím a na sobě měla bílé tílko a k němu sukni do pasu. Ta sukně mi vykouzlila úsměv na tváři. Byly na ní totiž malé postavičky Mickeyho a Minnie v různých situacích. Na nohou pak měla ještě šedé Vansky. Byla to jejich nová kolekce ve spolupráci s Disney a tak se na šedém podkladě nalézaly další postavičky s tématikou Mickey Mouse.

Když jsem si o vteřinu poté uvědomil že místo nezdvořilého okukování bych jí mohl třeba pomoct na nohy, jsem se ze země nejdřív vyškrábal já a potom jsem chtěl pomoct i jí, jenže než jsem stihl cokoli udělat, zatočila se jí hlava a omdlela. Okamžitě jsem k ní přiběhl a snažil se jí nějakým způsobem vzkřísit. No, k nějakým valným úspěchům jsem se nedostal. Protože než jsem se nadál, přijela záchranka. Zdravotníci co přijeli v ní ji naložili na nosítka a přemístili zase zpátky do auta. Rozhodl jsem se, že pojedu s ní a tak jsem odhodlaný nastoupil taky. Jeden ze zdravotníků si mě změřil přísným pohledem a už otvíral pusu, aby něco namítnul. No, nakonec jen pokrčil rameny a začal se naplno věnovat kříšení oné dívky.

Když jsme dorazili do nemocnice, byla už při plném vědomí, jen trochu slabá. A možná malinko nesvá z mých častých starostlivých pohledů a nejspíš i z celé mé přítomnosti. Když po nějaké době vyšla s berlemi a sádrou na noze z ordinace, kde ji nejspíš tu sádru nandali, zvednul jsem se a šel za ní. Poklepal jí na rameno a byl odhodlaný s ní začít mluvit. ,,Eh... ahoj. Já jsem Niall." Začal jsem trošku roztržitě. ,,Oh... ahoj. Já jsem Chelsea" Usmála se. ,,No..." Začala po chvilce ticha. ,,No..." Pokračoval jsem zase já. Uchechtla se. ,,A copak tu děláš Nialle?" Zeptala se. Zaujal jsem zamyšleně-balící úsměv, který jsem pochytil od Harryho. Jak jinak. A odpověděl. ,,No, já jsem nejspíš důvod tvé zlomené nohy. Teda... aspoň částečně." Odpověděl jsem jí a tak začala naše první konverzace.

Zašli jsme si do bufetu, co v nemocnici byl a začali si povídat. Úplně o všem. Nejdřív jsem jí řekl, všechno co se stalo při té nehodě a tak nějak začala naše několikahodinové poznávání.

Když jsme se potom na konci dne rozloučili, odnesl jsem si její telefonní číslo, twitter a hlavně příslib rande.

Mandy:

Už je to několik hodin od té doby, co Niall odešel. Kluci se mezi tím stihli vrátit a po zjištění co se tady stalo se rozhodli, že si prostě pustí film a nebudou na to myslet. A to přesně udělali. A já u toho samozřejmě nesměla chybět.

Ahoooj! Jsem moc ráda že se mi podařilo přidat. Sice to byly dny 4, ale i tak je to rekord. No nic. Tenhle díl jede úplně mimo naše hlavní postavy. Ale snad to tak moc nevadí. #NiallInLove

Vote&Comment :)

Love you

Ili :*