Po chvíli kudrnáč stojící ve dveřích zatřepal hlavou, aby se dostal z transu do kterého ho přivedli jeho dva nejlepší přátelé a když mu vlastně došlo to, co se tady děje, nepřemýšlel a hnědovlasému chlapci, před ním zahambeně stojícímu, uštědřil ránu do obličeje. ,,Harry!" Vypískla polekaně Mandy, která čekala prakticky cokoli, jen tohle vážně ne. Louis se ani nehnul. Jen dál zahambeně stál, což Harryho naštvalo ještě víc. A tak mu dal ještě jednu a pak další. Potom Louise povalil na zem, protože původní smutek do kterého se postupně přidával vztek úplně zmizel a nahradila ho čirý vztek. Mydlil do hnědovlasého co mu síly stačily a on, přes to že věděl že si to zaslouží, se po velké ráně do břicha začal bránit.
Dívka stála opodál a zoufale na ně pokřikovala aby toho nechali. Nesnášela, z hloubi duše nesnášel násilí. Trápil jí pohled na dva chlapce které má tak moc ráda a oni si navzájem ubližují. ,,Okamžitě toho nechte!" Zaječela naposledy se silným zoufalstvím v hlase. Ani jeden z nich ale neposlechl a dál se prali. Váleli se tam, kutáleli sem a tam až vrazili do skříně na které stála, dost nešikovně, nádherná váza. Jakmile do ní ale vrazili, váza spadla a rozbila se. A dívka toho měla najednou tak akorát dost. Prudce se nadechla, otočila se na patě a odkráčela do svého pokoje, kde si vlezla do předem nachystaných vysokých bílých lodiček, popadla kabelku, seběhla schody a bez jakýchkoli dalších věcí odešla z domu. Přičemž samozřejmě při tom nezapomněla patřičně prásknout dveřmi. Měla v sobě tolik smutku a zároveň byla tak moc naštvaná. Strašně ji naštvalo že se Louis nebránil. Prostě se nechal. Až když ho praštil do břicha... A Harry? To snad vysvětlovat nemusím. Pomyslela si. Zamířila tedy do parku, který byl nedaleko. Posadila se na lavičku, která stála pod velkým a zajisté taky dost starým dubem. Naproti ní se rozkládalo roztomilé jezírko, po kterém spokojeně plula kachní rodinka. Po obvodu tohoto roztomilého jezírka byly další lavičky, na kterých sedělo několik mladých a hlavně šťastně a zamilovaně vypadajících páru. Tento pohled by dívku rozplakal, kdyby ovšem nebyla patřičně pyšná na svůj dnešní vzhled, což byla. A nehodlala si slzami rozmazat všechno svoje líčení. Byla vážně odhodlaná, jenže mnohem víc byla smutná a taky si vzpomněla že většina věcí, co pro zkrášlení použila zlobila značka "voděodolný" a tak nechala slzám volný průchod.
A tak tam seděla, dívala se na jezírko a plakala.
Najednou vedle ní vrzla lavička, díky čemuž poznala, že už tam není sama. ,,Zlato, já vím že jsou ty páry až k pláči, ale přece si kvůli nim nerozmažeš make-up." Poznamenal onen někdo sedící vedle. Mandy ten hlas odněkud znala a taky znala jen jednoho člověka, který až k smrti nesnášel lásku. ,,Cas?" Zeptala se váhavě a zvedla hlavu. ,,Ano Mandy?" Zeptala se stejným hlasem. Dívka naklonila hlavu na stranu a až teď si byla stoprocentně jistá tím, že před ní stojí její dávno ztracená kamarádka. Poprvé od návštěvy parku se usmála a svou kamarádku objala. Chvíli tam jen tak stáli v objetí až se Casy zašklebila. ,,Pojď. Jdeme. Dělá se mi z nich zle." Oznámila a začala tahat Mandy pryč z parku. ,,Fajn. Tak co se stalo?" Zeptala se po chvíli a hnědovláska jí povyprávěla celý její příběh. ,,Wow. Koukám že jakmile jsem odešla všechno se začalo kazit..." Poznamenala blondýnka. Ano blondýnka. Casy byla vysoká, modrooká blondýnka, vždy na vysokých podpatcích a velkým úsměvem. ,,No, každopádně. Víš co ty potřebuješ?" Hnědovláska jen pokroutila hlavou. ,,Alkohol. Jdeme do baru." Oznámila Casy a okamžitě otevřela skříň v hnědovlásčině pokoji, v domě její tety, kam se mezi povídáním přesunuli. Casy vytáhla jednoduché černé mini šaty bez ramínek a potom ještě vysoké černé páskové lodičky a oba dva kousky podala sklesle vypadající Mandy sedící na posteli. ,,Ale Casy..." Začala, ale byla přerušena nekompromisní Casy. ,,Žádný ale. Jdeme pít, protože ty to nepotrebuješ a já taky. Ale tím to, nemyslím totéž co ty." Oznámila své kamarádce a zasmála se. Věděla že Mandy nemá ráda, když někdo mluví úplně bez obalu a tak to nedělala. ,,Dobře." Odpověděla Mandy, protože věděla, že jí nic jiného nezbývá. Vstala a i s věcmi zamířila do koupelny. Oblékla se a upravila make-up. Ještě si udělala kouřové stíny a místo jemné růžové rtěnky, kterou použila ráno, nanesla krvavě rudou. Chtěla ji použít už dlouho, ale neměla na to odvahu. Tu sice neměla stále, ale ta kterou měla Casy bohatě vystačila oboum.
Zasmála se nad svými myšlenkami a vyšla z koupelny. ,,Hm... super. Tak jdeme." Řekla Casy a už tahala svou kamarádku ven z pokoje. ,,Počkej." Zastavila jí a ještě si zaběhla pro černé psaníčko do kterého nacházela peníze, mobil, klíče a ještě onu rudou rtěnku. Vyběhla ven a tam už na ní čekala Casy i s taxíkem. Obě nasedly a Casy nadiktovala adresu nějakého baru v centru.
O čtvrt hodiny později už obě seděly na baru a každá před sebou měla přichystané dva panáky vodky. Mandy se nedůvěrivě podívala na svou kamarádku, ale když pak za ní uviděla dva lidi, kteří se nejspíš snažili o to, zadusit svého společníka svým jazykem, neváhala a kopal do sebe obsah obou dvou panáků, ležících před ní, přičemž hned jak je dopila, mávla na barmana a ten k ní okamžitě, i přes značný počet lidí, o kterých si byla jistá že přišli před ní. ,,A pro krásnou slečnu?" Optal se s úsměvem. ,,Vodku." Oznámila mu s ještě větším úsměvem. Jen se zasmál a zvednul dva prsty s otázkou v očích. Mandy zvedla prsty čtyři a barman kývl. O chvilku později už před ní stály čtyři skleničky a i barmanova ruka. ,,Jsem David" Oznámil a vzhledem k tomu že Mandy už převážnou většinu své objednávky v sobě, odmítla nabídlou ruku, nahnula se přes bar a objala mírně překvapeného Davida. ,,Mandy" Zašeptala. Potom se mírně nešikovně odtáhla. Otočila se doprava, aby mohla představit i svou drahou přítelkyni. No, nebyla tam. Když se zmatená a mírně opilá hnědovláska otočila a začala prohledávat místnost, zahlédla široce se usmívající blondýnku, táhnoucí vysokého, stejně nadrženě se usmívajícího blonďáka s hnědýma očima. Jakmile blondýna zachytila její pohled zamávala jí a hned na to zmizela za dveřmi záchodů. Hnědovláska se rozhodla, že potřeby své kamarádky nebude řešit a otočila se zpátky k pohlednému barmanovi. Neměla v plánu si s ním něco začít, protože... no, Louis byl zkrátka její. Ovšem zrovna při myšlenkách na něj někdo tak strašně prásknul na baru sklenicí až leknutím naskočila a podívala se tím směrem. Ale to co upoutalo její pohled nebyl opilý, naštvaný stařík, ale nově příchozí host a děvka co se okolo něj motala. Dokonce už ani neměla tričko...štětka. Pomyslela si Mandy.
Když pak ale zaostřila, aby se podívala na bod štětčina zájmu, zastavila se uprostřed pohybu. Nemohla se nadechnout. Nakonec jen zavřela oči a otočila se zpět k baru. ,,Davide?" ,,Jo?" Ozval se po chvíli značně znavený barman. ,,Kdy končíš?" Zeptala se chladným hlasem. ,,No, čistě teoreticky už jsem skončil." Odpověděl, při pohledu na hodinky na jeho pravé ruce. Hnědovláska přikývla. ,,Podej mi tu flašku." Přikázala a při tom ukazovala na flašku se zbytkem bílého rumu. David se zamračil, ale láhev jí podal. Ona chvíli váhala, ale když pak zvedla pohled od láhve a uviděla jak ona štětka, lepící se na Louise na něm obkročmo sedí a živelně (p.a. to je tak strašný slovo) ho líbá. Hnědovláska nejprve doufala v to, že se mu to aspoň trochu příčí, ale když ji potom chytil za zadek, všechna její naděje zmizela. Bez váhání přiložila studenou láhev k ústům a na tři loky dopila její zbytek. Když jí štiplavá tekutina projela krkem, trochu se zašklebila. Hned na to se, trošku nemotorně zvedla ze židle a se slovy ,,Jdeme tančit." Mířenými k Davidovi ho odtáhla doprostřed tanečního parketu. Začala tančit a přitiskla se na Davida tak natěsno, jak jen mohla. Jen aby donutila Louise žárlit, přes to že věděla, že si jí nejspíš ještě ani nevšiml. Tančili dlouho, až začala hrát jedna pomalá písnička a na "parketu" zůstali jen páry. Mandy nejdřív chtěla odejít, ale jakmile na sobě ucítila něčí pohled a po zjištění že patřil Louisovi si to rozmyslela. David ji chytil za boky a začali se pohupovat do tónů písně.

Když pak dohráli poslední tóny, zvedla hlavu a její pohled se střetl s tím Davidovým. On se začal přibližovat a chtěl jí políbit. No, když jí došlo o co se snaží. Rychle se odtáhla. Když ale uviděla Davidův smutný a nechápavý výraz, pronesla jednoduchou větu, typu ,,Musím si odskočit" Aby se vyhnula trapnému vysvětlování a odběhla na záchody. 

Ruce opřela o umyvadlo, podívala se na sebe do zrcadla a hlasitě si povzdechla. ,,Co to sakra vyvádíš?" Ptala se svého odrazu v zrcadle. Bez odpovědi. Ještě se párkrát zhluboka nadechla a vytáhla mobil ze svého psaníčka, našla kontakt na jedinou osobu, která jí teď byla schopna pomoct a vytočila číslo. Po chvíli vyzvánění se ozval šustivý zvuk a následně Liamův rozespalý hlas. 

,,Ano?"

,,Liame, mohl...mohl bys pro mě přijet?"

,,Jo, jasně. Kde si?"

,,Hah, to kdybych věděla. No, ale víš kam dneska šel Louis?"

,,No, jo. Proč."

,,Tak tam přesně sem."

,,Dobře. Do deseti minut jsem tam."

,,Dobře."

,,Mandy?"

,,Ano?"

,,Nevyváděj blbosti" Řekl ještě a hovor položil. Mandy si jen povzdychla a čekala. A při tom začala přemýšlet. Přemýšlet o všech událostech,co se za dnešní den staly a tak se stalo, že už po několikáté za dnešní den začala plakat. Plakala, dokud se neozval její mobil, oznamující příchozí hovor. snažia se aspoň trochu uklidnit, než ho přijme. No, moc se jí to nedařilo.

,,Ano?" Ozvala se slabým a třesoucím se hlasem. 

,,Už jsem tady. Můžeš přijít před vchod?" Optal se.

,,No..." Začala a došla ke dveřím aby mohla nakouknout ven, co se tam děje. A když uviděla Davida, čekajícího na baru a Louise, nyní už bez trička s děvkou na klýně, začala plakat ještě víc.

,,N-ne. Mo-mohl bys prosím přijít s-sem?" snažila se vytvořit srozumitelnou větu mezi pláčem.

,,Mandy, co se stalo?"

,,Prosím..."

,,Eh... dobře, kde si?"

,,Na dámských záchodech..."

,,Dobře." Odpověděl a hovor ukončil.

O pár chvil později se dveře otevřely a dovnitř nakoukla Liamova hlava. Když ale uviděl Mandy schoulenou v klubíčku, jak pláče, přešel k ní a vzal jí do náručí. ,,To bude dobrý." Zašeptal a odnesl jí do auta.

,,Vezmu tě k nám."

,,Ne. prosím. Odvez mě k tetě."

Odpovědí jí bylo jen jemné přikývnutí.

O chvíli později už stál velký černý Range Rover před velkou vilou a uvnitř jedna zrazená dívka a vedle ní starostlivý chlapec. 

,,Díky" Zašeptala a nahnula se k němu, aby ho mohla obejmout. On obmotal ruce kolem jejího útlého pasu a objetí jí opětoval. 

,,Mám tě ráda."

,,Já tebe taky." Odpověděl a vystoupil z auta. Vzal dívku do náručí a odnesl jí do jejího pokoje. 

,,Dobrou noc." Zašeptal směrem ke, již spícímu stvoření a věnoval jí docela malou pusinku do vlasů. Ona se usmála a spokojeně spala dál.

*************

Konečně jsem to dopsala! Tahle část pro mě byla asi nejtěžší. Neumím psát hádky a jak jste viděli, vyhla jsem se jim. No, dalo to práci. Tenhle díl měl původně tři verze. Z čehož s touhle jsem byla nejspokojenější, tak jí tady máte. Doufám že se vám líbila a díl, po dlouhé době, věnuju  zajicek101 za její komentář, který mě donutil tuhle část konečně dopsat. Má krásných 1777 slov a je delší než obvykle. 

Moc doufám, že se vám líbila a byla bych vážně moc ráda, kdybyste se podívali na můj nový letní příběh s názvem Summer. Je s Harrym a jsem z něj vážně moc nadšená.

Tak... to bude nejspíš všechno...

I hope you like it :)

Love you all :*

Love,

Ili <3